NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2131.

Hospodářský podnik (na př. akciová společnost) není »zákonně uznanou korporací« ve smyslu §u 492 tr. zák. a nepřísluší mu právo k podání soukromé obžaloby pro urážku na cti, třebas byl na základě zákona ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n. prohlášen za podnik všeužitečný.
(Rozh. ze dne 9. října 1925, Zm II 265/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem, že rozsudkem okresního soudu pro věci trestní v Brně ze dne 23. dubna 1924 a rozsudkem zemského trestního soudu v Brně jako odvolacího soudu ze dne 28. června 1924 byl porušen zákon v ustanoveních §§ů 488, 492 a 495 tr. zák. a §§ů 1, 2 tr. ř., rozsudky ty zrušil a obžalované sprostil podle §u 259 čís. 1 tr. ř. z obžaloby.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu pro věci trestní v Brně ze dne 23. dubna 1924 a potvrzujícím jej rozsudkem zemského trestního soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne 28. června 19'24 bylo uznáno pět obžalovaných vinnými přestupkem proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. zák., jehož se dopustili tím, že zaslali a podepsali dopis bez data Moravskému zemskému výboru v Brně, došlý tam dne 23. března 1923, vztahující se na účet Západomoravskými elektrárnami obci R. poslaný, ve kterém žádali Zemský výbor o zakročení s tím, by nedovolil takové nestydaté okrádáním veřejných korporací, poněvadž elektrárna účtovala obci o 1688 Kč 51 h více, že tedy vyjevováním smyšlených neb převrácených skutků křivě obvinili Západotnoravské elektrárny v B. jmenovitě z určitého nepočestného činu, který by je mohl v obecném mínění uvésti v opovržení, nebo snížiti. Odsuzující výrok obou stolic spočívá na právně mylném názoru, že rčením »korporace zákonem uznané« rozuměti jest všeobecně osoby právnické, jimž zákonodárce ustanovením §u 492 tr. zák. poskytnouti chtěl tutéž ochranu cti, jako osobám fysickým, že s hlediska toho jest i akciová společnost korporací ve smyslu §u 492 tr. zák., a v důsledku toho, že jsou Západomoravské elektrárny, akciová společnost, jejíž stanovy byly schváleny výnosem ministerstva vnitra ze dne 20. dubna 1921, korporací zákonem uznanou ve smyslu §u 492 tr. zák. а k obžalobě zásadně oprávněny. Nesprávnost právního náhledu nižších soudů jest zřejmá z rozhodnutí ze dne 9. října 1925, Zm I 362/25, Sb. n. s. č. 2129, na něž se poukazuje.
Nejvyšší soud si uvědomil, že v projednávaném případě byla společnost na základě zákona ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n. prohlášena za podnik všeužitečný; avšak okolnost ta není na odpor hořejšímu názoru, neboť vlastnost všeužitečnosti nedává ještě zmíněné akciové společnosti jakožto podniku výdělečnému onen veřejnoprávní ráz, jehož se podle tendence zákona pro pojem »zákonně uznaných korporací« vyhledává, jež jsou v §u 492 tr. zák. vyjmenovány v těsné spojitosti s veřejnými úřady a jednotlivými orgány vlády a tak jim co do důležitosti pro veřejný život přímo na roveň postaveny. Bylo proto k návrhu generální prokuratury ve smyslu §§ů 33 a 479 tr. ř. podle §u 492 tr. ř. uznáno právem, jak se stalo.

Citace:

č. 2131. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 567-568.