NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Čís. 3050.

Trestnou činností podle § 201 a) tr. zák. jest vědomé použití falšované soukromé listiny za účelem oklamání a v úmyslu poškoditi; jest lhostejno, zda byl pachatel falšovatelem sám, či zda dal podnět k falšování osobou třetí; nevyžaduje se skutečné uvedení v omyl a způsobení škody.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1928, Zm I 685/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 11. října 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem pod¬ vodu podle §§ 197, 200, 201 písm. a) a 203 tr. zák.
Důvody:
Námitkou, uvedenou pod důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř., že poukaz nalézacího soudu na výpověď svědka Antonína K-a o na nález a posudek znalců písma nestačí k odůvodnění, proč nemá nalézací soud za hodnověrné výpovědi svědků, příbuzných obžalovaného, dosvědčující jeho obhajobu, brojí zmateční stížnost nezákonným způsobem (§ 288 čís. 3 tr. ř.) proti volnému ocenění výsledků řízení nalézacím soudem (§ 258 druhý odst. tr. ř.), neprovádí však takto žádný z důvodů zmatečnosti podle § 281 tr. ř. Týmž důvodem zmatečnosti vytýkaného rozporu rozsudku se znaleckým dobrozdáním není. Na jeho základě nalézací soud prý neprávem uznal na zločin podvodu podle § 201 a) tr. zák., který předpokládá přímé falšování soukromých listin, kdežto znalci uvedli, že nemohou se vší určitostí prohlásiti, že obžalovaný padělal sporný podpis. Správně nalézací soud usoudil ze znaleckého posudku, jen na to, že sporný podpis Antonína K-a byl napsán cizí rukou podle protlačeného vzoru jeho prvého podpisu; přesvědčení o tom, že jediné obžalovaný učinil tento podpis v zápisu své knihy, čerpal nalézací soud z dalších v rozsudku uvedených okolností, takže zmatek podle § 281 čís. 5 tr. ř. vytýkán je v tomto směru bezdůvodně. Pokud zmateční stížnost — patrně s hlediska § 281 čís. 9 a) tr. ř. — dovozuje, že tu není skutkové podstaty podle § 201 a) tr. zák., protože tento § (toto trestní ustanovení) předpokládá přímé falšování soukromé listiny, kdežto znalci nemohli určitě potvrditi, že právě obžalovaný podpis Antonína K-a padělal, stačí poukázati na zjištění nalézacího soudu, že stěžovatel podpis sám učinil, po případě cizí osobou učiniti dal. Již z podstaty § 201 a) tr. zák. jakožto druhu podvodu vysvítá zřejmě, že trestná činnost spočívá ve vědomém použití falšované soukromé listiny za účelem oklamání a v úmyslu poškoditi, takže jest zcela lhostejno, zda byl pachatel falšovatelem sám, či zda dal podnět k falšování osobou třetí. Jelikož pak obžalovaný falšované listiny, předloživ ji při roku ve svém sporu s Antonínem K-em jako důkaz soudu za účelem oklamání, skutečně použil, jde tu o zločin dokonaný, nikoli, jak stížnost podle § 281 čís. 10 tr. ř. uplatňuje, o pouhý pokus podvodu, ježto tento zločin, jak již z doslovu § 201 a) tr. zák. vyplývá, nevyžaduje skutečné uvedení v omyl a způsobení škody.

Citace:

č. 348. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 185-187.