NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2804.

Honební právo: Okolnost, že domovní usedlost v osadě konskribované leží v obvodu vlastní honitby majitele, nevylučuje tohoto z členství v honebním společenstvu osady ohledně pozemků jeho k oné domovní usedlosti náležejících, které k vlastní honitbě jeho nepatří a se společenskou honitbou souvisí.
(Nález ze dne 27. října 1923 č. 17773).
Věc: Rudolf P. ve Velkém B. (adv. Dr. Kar. Zimmer z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o odmítnutí stížnosti pro nedostatek legitimace.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím zamítnuta byla stížnost Rudolfa P. pro nedostatek legitimace, zrušuje se pro ne zákonnost, jinak se stížnost zamítá jako nepřípustná.
Důvody:
Žal. úřad nař. výrokem popřel, že st-l jest členem honebního společenstva a odepřel mu proto legitimaci k administrativní stížnosti. Zamítavé meritorní rozhodnutí vydáno bylo k stížnosti jiných osob. Jest tedy stížnost, pokud směřuje proti rozhodnutí ve věci samé nepřípustnou (§§ 2 a 21 zák. o ss).
Žal. úřad usoudil, že st-l není členem honebního společenstva v B., protože jeho konskribované budovy leží v obvodu vlastní honitby.
Jest tedy na sporu otázka, zda osadník, jehož domovní usedlost leží v obvodu vlastní honitby, přestává býti z toho důvodu členem honebního společenstva ohledně oněch svých pozemků, které souvisí s honitbou společenstevní, do jeho vlastní honitby však nepatři.
Dle §u 4 zákona o myslivosti tvoří honební společenstvo veškeří držitelé pozemků některé osady (§ 107 ob. zř. z r. 1864), pokud jejich souvislé pozemky měří aspoň 200 jiter čili 115 ha. Z ustanovení toho jde na jevo, že rozsah společenstevního honbiště určen jest svazkem osadním ve smyslu ob. zřízení, na které poukazuje citace § 107 ob. zř. připojená k výrazu »osada.« »Osada« v tomto smyslu není totožnou ani s katastrální obcí ani s obcí místní, nýbrž musí se pojímati ve smyslu § 107 ob. zř. jakožto synonymum s pojmem »místo«, čímž se vyrozumívá jen část obce, tedy místně vymezená oddělená skupina jistého počtu usedlostí uvnitř teritoria obce. Osada v tomto smyslu nemá pevně stanovené územní hranice a určena jest jenom souborem usedlostí ji tvořících. Držitelem pozemků osady nemůže tedy býti nikdo jiný nežli držitel usedlosti k osadě náležející čili gruntovník, který jest v osadě usazen, maje v ní domovní usedlost.
Naopak všichni držitelé takových usedlostí, kteří mají domovní číslo v osadě, k němuž náležejí pozemky s pozemky ostatních usedlíků souvislé, jsou osadníky ve smyslu § 4 č. h. z. Rozdělení pozemků osady na honbiště společenstevní a na honitbu samostatnou ničeho nemění na povaze usedlostí v osadě konskribovaných.
Proto okolnost, že domovní usedlost, v osadě konskribovaná, leží v obvodu vlastní honitby majitele, nevylučuje tohoto z honebního společenstva osady ohledně pozemků jeho k oné domovní usedlosti náležejících, pakliže pozemky ty k vlastní honitbě jeho nepatří a se společenskou honitbou souvisí.
Nař. výrok, pokud jím byla zamítnuta stížnost Rudolfa P. pro nedostatek legitimace, spočívá tudíž na nesprávném právním posouzení věci a náleželo jej proto dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2804. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 845-846.