NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 11178.

Předpisu § 921 obč. zák. nelze použiti při obchodech.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1931, Rv I 1273/30.)
Žalobce prodal žalovaným dvě auta, jež žalovaní nepřevzali. Žalobu o náhradu škody, již prý žalobce utrpěl nepřevzetím aut, procesní soud prvé stolice zamítl, ježto žalobce, ustoupiv od smlouvy, vykonal volbu podle čl. 354 obch. zák. a nemůže se již domáhati na žalovaných náhrady škody. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobce potud, že zamítl žalobu jen pro tentokráte. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Odvolatel dovozuje, že právo volby vykonal teprve žalobou, podle níž se rozhodl konečně pro nárok na náhradu škody z nesplnění smlouvy. Ostatně prý čl. 354 obch. zák. nevylučuje, by při ustoupení od smlouvy nebyl uplatňován také ještě nárok na náhradu škody. Občanský zákoník, na nějž čl. 1 obch. zák. poukazuje, ustanovuje prý v § 921, že se ustoupení od smlouvy nedotýká nároku na náhradu škody ze zaviněného nesplnění. Tato zásada prý platí i pro obor práva obchodního, ježto není mezi právem obchodním a občanským ni- jakého rozdílu a nebylo prý ho ani před vydáním III. dílčí novely, bylo-li prodlení nebo zmaření plnění dlužníkem zaviněno. Ostatně prý nelze na žalobce v souzeném případě použíti předpisů práva obchodního, an se závazek žalovaných řídí podle § 921 obč. zák. K těmto vývodům jest uvésti: Prvý soud správně dovodil, že jest žalobce pokládati za kupce ve smyslu čl. 4 obch. zák., bez ohledu k tomu, zda jest protokolován čili nic, a že prodej automobilů, o nějž šlo, je na jeho straně obchodem. Pak jest však podle čl. 277 obch. zák. použíti předpisů IV. hlavy obchodního zákona ohledně obou smluvních stran. Jen kdyby obchodní zákon neměl nijakých ustanovení, bylo by lze použíti obchodních obyčejů neb ustanovení občanského práva (čl. 1 obch. zák.). Ocitli-li se žalovaní svým zaviněním v prodlení s přijetím zboží (obou aut), měl žalobce právo prodati zboží podle čl. 343 obch. zák. Pakliže se žalovaní ocitli svým zaviněním v prodlení i se svým plněním, mohl žalobce vykonati některé z práv uvedených v čl. 354 obch. zák. Při obchodní koupi, o niž tu šlo, jsou oprávnění prodávajícího při prodlení kupitelově upravena v čl. 354 obch. zák. způsobem vyčerpávajícím. Prodatel může se podle obchodního zákona domáhati náhrady škody místo plnění jen za podmínek čl. 354 obch. zák. Může proto uplatňovati náhradu škody na místo plnění jen tím způsobem, že zboží prodá podle čl. 343 obch. zák. na účet kupujícího a domáhá se pak náhrady konkrétní škody, jež vyplývá z výsledku vykonaného prodeje. Nárok na náhradu jinaké abstraktní škody obchodní zákon prodateli nepropůjčuje. Zdá-li se prodateli postup ten (svépomocný prodej) příliš složitý nebo riskantní, má zvoliti jiné právo. Poněvadž obchodní zákon má tu zvláštní, přesné ustanovení, nelze tu (podpůrně) použíti předpisů práva občanského, § 921 obč. zák. v doslovu třetí dílčí novely, jehož se žalobce dovolává. Z materiálií k této novele vyplývá, že otázka účinku prodlení byla při koupi upravena pro obor práva občanského vědomě jinak, než se stalo pro obor práva obchodního. Podotknouti jest, že čl. 354 obch. zák. nerozlišuje, o jakou náhradu škody jde, nýbrž mluví o náhradě škody z nesplnění vůbec. An žalobce jako prodatel uplatňuje proti žalovaným jako kupujícím nárok na náhradu škody, jež mu prý vzešla tím, že žalovaní neodebrali a nezaplatili koupená auta, ač se nezachoval podle čl. 354 obch. zák. a neprovedl prodej ve smyslu čl. 343 obch. zák., měla býti žaloba již z tohoto důvodu pro tentokráte zamítnuta; neboť provedení prodeje podle čl. 343 obch. zák. jest materielně-právním předpokladem takového nároku náhradního, k jehož nedostatku je přihlížeti z úřadu. Teprve, kdyby žalobce prokázal tento nezbytný předpoklad uplatňovaného nároku, bylo by se zabývati námitkami žalovaných. Z toho, co uvedeno, vyplývá, že žaloba neměla býti zamítnuta z důvodu prvním soudem uvedeného, proto, že žalobce dopisem z 12. února 1929 od smlouvy ustoupil a tím právo volby podle čl. 354 obch. zák. konsumoval, nýbrž, že žalobní žádání bylo zamítnouti pro tentokrát proto, že žalobce neprovedl svépomocný prodej podle čl. 343 obch. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobce, mimo jiné z těchto
Civilní rozhodnuti XIII. 87 důvodů:
Správně dovodil odvolací soud, že předpisy občanského zákona, jmenovitě § 921 obč. zák. nemohou přijití v úvahu. Platí to zejména i o zaviněném neplnění. Marně dovolatel poukazuje k tomu, že by takto zmizel rozdíl mezi nesplněním zaviněným neb úmyslným a nezaviněným, což prý by vedlo k nesrovnalostem. Prodatel může hájiti své zájmy a může se rozhodnouti proto, by trval na plnění a na náhradě škody, má-li za to, že to lépe hoví jeho zájmům, než odstoupení od smlouvy.

Citace:

Č. 11178. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 500-502.