Čís. 9078.

Splatnost výdělkové daně, a to i u podniků nových, nezačíná teprve vyměřením daně (jejím předpisem), nýbrž povinnost platiti výdělkovou daň počíná ihned provozem dani podrobeného podniku.
(Rozh. ze dne 3. července 1929, R I 538/29.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za nemovitost, prodanou dne 17. února 1928 v exekuční dražbě, přikázal soud prvé stolice eráru v přednostním pořadí výdělkovou daň za celý rok 1925. Rekursní soud k rekursu knihovního věřitele nepřikázal v přednostním pořadí výdělkovou daň za prvé čtvrtletí roku 1925. Důvody: Především sluší předeslati, že přednostní pořadí daní v exekučním řízení jest nyní upraveno a bylo již tak i v den dražby jako v den pro rozpočet rozhodný § 265 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n., který nabyl účinnosti podle čl. XVI. dnem 1. ledna 1927. Podle ustanovení § 265 tohoto zákona nečiní se nyní rozdíl mezi daní pozemkovou, domovní a výdělkovou u nemovitostí sloužících podniku, podrobenému výdělkové dani. U všech těchto daní obmezeno je bezpodmínečné zástavní právo přednostní na nedoplatky dvouleté, u starších pak až do nejzazší meze tříletí, tedy za další rok, náleží přednostní pořadí zástavnímu právu pod podmínkou, že byl nedoplatek knihovně zajištěn nejdéle do dvou let po splatnosti daně. Pokud tedy stížnost činí rozdíl mezi daní pozemkovou a domovní na jedné straně a výdělkovou na straně druhé, dovolává se zákonných předpisů již neplatných. Stížnost jest však oprávněna potud, pokud vytýká, že přihláška berního úřadu neobsahuje údaje o splatnosti daní, by podle toho bylo lze pořadí jejich zástavního práva posouditi. Knihovní zajištění stalo se dle knihovního výpisu 19. února 1927, dražební prodej (udělení příklepu) vykonán byl 17. února 1928. Podle § 265 náleželo by tudíž bezpodmínečně přednostní zástavní právo daním, splatným po 17. únoru 1926 a pod podmínkou knihovního zajištění těm daním, jež byly splatné po 17. února 1925. Poněvadž se zajištění knihovní stalo 19. února 1927, náleží přednostní zástavní právo těm daním, jichž splatnost nastala nejpozději (zpět počítajíc) 19. února 1925. Přihláška berního úřadu musí proto obsahovati údaje o splatnosti a, není-li jich, lze soudu přihlédnouti jen ke všeobecným ustanovením zákona o splatnosti daní. Tvrzení zástupce berního úřadu při rozvrhovém roku, že Šlo o podnik nový, jemuž výdělková daň byla předepsána vůbec po prvé v roce 1926, takže teprve v tomto roce nastala splatnost, nestačí, neboť z toho není zřejmým ani den splatnosti ani suma, jejíž splatnost nastala, an poplatník byl povinen již před vyměřením daně určité částky piatiti, takže alespoň co do určité částky daň byla splatnou již před jejím vyměřením (§ 3 zák. čís. 116/21 sb. z. a n., § 270 zák. čís. 76 sb. z. a n.). Poněvadž i přihláška berního úřadu, i přednes jeho zástupce při rozvrhovém roku postrádá v tomto směru údaje a poněvadž nelze tvrditi, že daň výdělková za rok 1925 byla celá splatnou teprve v roce 1926, naopak jest míti za to, že určitá její část byla splatnou již 1. ledna 1925, kterážto část však již přednostního zástavního práva nepožívá, jest zřejmo, že nepožívá přednostního práva zástavního celá daň výdělková za rok 1925, nýbrž jen ta část. jejíž splatnost nenastala již 1. ledna 1925. Ježto částka, jež byla splatnou již 1. ledna 1925, není soudu známa, nezbylo — když ani jiných pomůcek tu není — než rozděliti celou roční daň výdělkovou na čtyři části (podle předpisu o čtvrtletní splatnosti) a částku podle toho na první čtvrtletí roku 1925 z přednostního pořadí vyloučiti. Částka ta činí při roční výměře 59282 Kč 35 h — 14820 Kč 58 h, takže požívá přednostního pořadí částka 44461 Kč 77 h, na kterou, vyhovuje stížnosti, rekursní soud přikázanou částku za rok 1925 snižuje.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu eráru.
Důvody:
Dovolací rekurentka si neprávem stěžuje na to, že rekursní soud nepřikázal z nejvyššího podání výdělkovou daň za první čtvrtletí roku 1925 v částce 14820 Kč 60 h. Co se týče tohoto nedoplatku výdělkové daně za první čtvrtletí roku 1925, nepřicházejí v úvahu předpisy zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n., neboť tyto předpisy podle ustanovení čl. II. odstavec šestý uváděcích ustanovení k uvedenému zákonu platí pro dobu od 1. ledna 1927, nýbrž jest ohledně nedoplatku použiti dřívějších zákonů, najmě zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. Podle tohoto zákona (§§ 76 a 123) požívají nedoplatky výdělkové daně starší než 1 rok a 6 měsíců, a to nedoplatky nejvýše tříleté, přednostního zástavního práva, byly-li na nemovitosti zajištěny do jednoho roku od splatnosti. Ježto se zajištění nedoplatků výdělkové daně stalo v tomto případě dne 19. února 1927, příslušelo nedoplatkům výdělkové daně přednostní právo jen od 19. února 1926 a nikoli také nedoplatku za první čtvrtletí 1925. Jest mylným názor dovolací rekurentky, že nedoplatku přísluší přednostní zástavní právo, protože výdělková daň, pokud se týče nedoplatek její byl předepsán teprve výměrem, který byl doručen až dne 5. června 1926, tedy v době jednoho roku před knihovním zajištěním a že jde o výdělkový podnik nový. Splatnost výdělkové daně, a to i u podniků nových, nezačíná teprve vyměřením daně, pokud se týče jejím předpisem, nýbrž povinnost, piatiti výdělkovou daň a to začátkem kalendářního čtvrtletí vždy čtvrt roku napřed, počíná ihned provozem dani podrobeného podniku (§§ 65, 75 zákona čís. 220/1896, §§ 1, 3 zákona ze dne 16. března 1921, čís. 116 sb. z. a n.). Předpisem daně se jen s konečnou platností stanoví její výše a případné nedoplatky, zjevné z předpisu, se pak toliko dodatně vyrovnávají (§ 3 zákona čís. 116/21) (srovnej rozhodnutí sb. n. s. čís. 4068, 4482, 4504, 4513, 5163 a 7261). Nedostatek výdělkové daně za první čtvrtletí roku 1925 byl podle toho splatný déle než jeden rok před jeho zajištěním, přednostní právo mu proto nenáleželo a rekursní soud nepřikázal jej z nejvyššího podání v tomto pořadí právem.

Citace:

č. 9078. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 54-56.