NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2570.

Zákon o tisku (ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863). Ustanovení § 24 zákona obsahuje dva trestné případy; pouze druhý případ vyžaduje vědomost o tom, že tiskopis byl zabaven.
I prvý případ § 24 zákona jest dán nejen tehdy, když je dále rozšiřován sám časopis soudní zapovědí stižený, nýbrž i tenkráte, když jeho obsah je tiskem uveřejněn.
Zakázaný (zabavený) tiskopis jest rozšiřován i tehdy, když jeho trestný obsah je reprodukován v jiném tiskopisu.
Jde o pokus, nikoliv o pouhé jednání přípravné, projevil-li se úmysl pachatelův, vykonati čin zákonem zakázaný, na venek jednáním předsevzatým za účelem jeho uskutečnění a také objektivně ke skutečnému vykonání vedoucím; pro pokus přečinu § 24 zákona stačí, že byla sazba již sestavena, tiskopisy určené pro veřejnost hotovy a nerozeslány jen proto, že byl tiskopis zabaven.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1926, Zm I 380/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 30. dubna 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 8 tr. zák. a § 24 zákona o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863, mimo jiné z těchto důvodů:
Podle ustálené judikatury, mající oporu v jasném doslovu a smyslu zákona, obsahuje ustanovení § 24 zákona o tisku dva trestné případy. Prvý záleží v rozšiřování neb v uveřejnění tiskem obsahu tiskopisu přes zákaz, vyslovený nálezem soudu a náležitě vyhlášený; druhý je opodstatněn rozšiřováním neb uveřejněním tiskem obsahu tiskopisu, o němž pachatel ví, že byl zabaven. Oba případy shodují se v tom, že jejich trestná činnost je táž, záležejíc buď v dalším rozšiřování závadného tiskopisu, nebo v uveřejnění jeho obsahu tiskem. Rozdíl jeví se jednak v tom, že v prvém případě je předmětem trestné činnosti tiskopis soudní zapovědí stižený, kdežto v druhém případě tiskopis jen zabavený (§§y 487 odst. prvý, 488, 489 tr. ř.); jednak v tom, že pouze v druhém případě vyžaduje se »vědomost« o tom, že tiskopis byl zabaven; jestiť zabavení tiskopisu úkonem z veřejnosti více méně vyloučeným, jehož znalost nelze u každého předpokládati. Naproti tomu vychází zákon v prvém případě z předpokladu, že skutečnost zákazu, vysloveného v soudcovském nálezu, je následkem předepsaného uveřejnění nálezu každému přístupna. Na tyto úvahy odkazuje se zmateční stížnost se svým zákonu ne zcela odpovídajícím roztříděním skutkových podstat, obsažených v § 24 zákona o tisku a zdůrazňuje se zejména, že i prvý případ § 24 je dán nejen tehdy, když je dále rozšiřován sám tiskopis soudní zapovědí stižený, nýbrž také tenkráte, když obsah tohoto zakázaného tiskopisu je tiskem uveřejněn. Pokud jde o souzený případ, bere nalézací soud za prokázáno, že obžalovaný v časopisu »N.«, jehož je zodpovědným redaktorem, dal reprodukovati jednu stať článku, uveřejněného v periodickém tiskopise »Der G.«, kteréžto místo bylo zabaveno a jeho další rozšiřování příslušným tiskovým soudem zakázáno a zákaz ten v »Úředním Listě« náležitě vyhlášen. Toto zjištěné jednání naplňuje skutkovou podstatu prvého případu § 24 zákona o tisku; dalť obžalovaný zabavenou stať (obsah dotyčného článku) proti zákazu, vyřknutému soudcovským nálezem a náležitě vyhlášenému, tiskem uveřejniti a takto rozšiřovati. Pravda je, že obžalovaný nerozšiřoval sám zabavený a soudní zapovědí stižený časopis »Der G.«, avšak to na věci ničeho nemění, ježto ustanovení § 24 zákona svým určením a svou podstatou zakazuje, by úřadem za trestný považovaný obsah tiskopisu nebyl učiněn obecenstvu přístupným ať rozšiřováním dotyčného tiskopisu samotného, ať reprodukcí jeho závadných statí v jiných tiskopisech, nehledíc k tomu, že ve smyslu zákona je rozšiřován zakázaný nebo zabavený tiskopis i tehdy, když jeho trestný obsah je reprodukován v jiném tiskopisu (viz rozhodnutí býv. zrušovacího soudu ve Vídni číslo 2417).
S hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost, že obžalovaný není vinen ani nedokonaným přečinem podle § 24 zákona o tisku; byl prý úplně zhotoven jen povinný výtisk pro státní zastupitelství, kdežto ostatní výtisky nebyly ještě úplně vybaveny, byvše potištěny pouze na jedné straně. Jde prý toliko o beztrestné přípravné jednání, poněvadž rozeslání a tudíž uveřejnění časopisu bylo by se stalo teprve večer, kdežto zabavení bylo provedeno brzo odpoledne, tedy v době, kdy výtisky nebyly ještě potištěny na obou stranách. Stížnost jest bezdůvodná. Pro posouzení, zda jde o pokus, či o pouhé jednání přípravné, jest rozhodným, zda úmysl pachatelův, vykonati čin zákonem zakázaný, projevil se jíž na venek jednáním předsevzatým za účelem jeho uskutečnění a také objektivně ke skutečnému vykonání vedoucím. O tom však, že úmysl obžalovaného, uveřejniti tiskem soudně zakázanou stať tiskopisu »Der G.«, došel zcela zřetelného výrazu v zevním jednání, obžalovaným předsevzatém, nemůže býti vzhledem ku zjištěním rozsudkových а k tomu, co sama zmateční stížnost uvádí, nejmenší pochybnosti. Vždyť sazba byla již sestavena a tiskopisy určené pro veřejnost již z valné části hotovy a byly by ihned bývaly rozeslány, kdyby tiskopis nebyl býval úřadem pozastaven. Kdyby toto pozastavení úřadem, ať z jakékoliv příčiny, se nebylo stalo, byl by obžalovaný provedl rozšiřování časopisu. Podle toho podnikl svým jednáním vše, co by bylo s to, by založilo skutkovou podstatu činu dokonaného, kdyby to nebylo zmařeno cizí překážkou, totiž zasáhnutím úřadu. Činnost obžalovaného vybočila již z mezí beztrestného přípravného jednání a přešla do období pokusu a byl proto obžalovaný právem uznán vinným nedokonaným přečinem podle § 24 zákona o tisku.

Citace:

č. 2297. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 161-164.