NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 15683.

Aviso (zpráva o příchodu zboží podle čl. 66 žel. dopr. sml.) není způsobilým prostředkem k odevzdání zboží ve smyslu § 427 (452) obč. zák.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1936, Rv I 1344/34.)
Civilní rozhodnutí XVIII 74 Žalobci pověřili Rudolfa K-a prodejem obrazů, jemuž je za tím účelem zaslati prostřednictvím speditéra. Rudolf K. však obrazy ty neprodal, nýbrž zastavil je smluvně (odevzdáním avisa dráhy) ve prospěch Harryho J-a k zajištění jeho nároku ze smlouvy o prodej obrazů uzavřené mezi Harrym J-em a Rudolfem K-em. Zastavené obrazy byly složeny pro Harryho J-a u žalovaného. Žalobci tvrdíce, že žalovaný drží tyto obrazy bez jakéhokoliv právního titulu, domáhají se na něm jejich vrácení žalobou. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud v podstatě proto, že Harry J., jenž v době uzavření zástavní smlouvy nevěděl o vlastnickém právu žalobců k obrazům, nabyl k nim jako bezelstný nabyvatel odevzdáním avisa dráhy zástavního práva a přísluší proto jediné jemu disposiční právo k nim.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Stěžejním bodem tohoto sporu jest otázka, zda mezi Dr. Gustavem M. jako zmocněncem Harryho J. a Rudolfem K. byla sjednána platná zástavní smlouva, zejména, zda smluvní vůle stran byla provázena i odevzdáním obrazů, které jsou předmětem tohoto sporu. Tato otázka budiž přezkoumána především s hlediska dovoláním uplatněného důvodu nesprávného právního posouzení. Odevzdání předmětů smlouvy, které byly jako nákladní zboží na dráze, se nestalo přímo, nýbrž jen symbolicky, a to odevzdáním avisa Dr. Gustavu M. Rudolfem K., na kterého byly obrazy zaslány speditérskou firmou Alfred D. a spol. v L.; této firmě byly zaslány firmou Eger a spol. ve Vídni a měly býti vydány Rudolfu K-ovi proti předložení pasu. Odvolací soud uznal toto symbolické odevzdání za vyhovující ustanovení § 427 obč. zák., poněvadž v avisu je podle jeho názoru spatřovati nástroj, jímž příjemce se uvedl do stavu ujmouti se výhradně držby věci, a podle § 427 obč. zák. stačí k symbolickému odevzdání všeliké jednání, jehož zvláštním a výlučným účelem je projeviti určitou vůli, z něhož lze na venek nepochybně seznati, že došlo k právnímu přechodu vlády a moci nad věcí. Nejvyšší soud s tímto právním posouzením nesouhlasí, i když má toto oporu v názoru některých theoretiků, a nesouhlasí s tím, i když se nepřihlédne k okolnosti odvolacím soudem nepovšimnuté, že vydání zásilky bylo vázáno na předložení K-ova pasu, který Dr. Gustavu M-ovi nebyl odevzdán. Ani odvolací soud nezastává názor, že aviso je listina, která by prokazovala vlastnictví železničního nákladu, a uchyluje se proto k fikci, že aviso má povahu juristického nástroje, který uvádí příjemce do stavu ujmouti se držby věci a vykonávati nad ním vládu a moc. Je nemožné podřaditi aviso pod pojem nástroje ve smyslu § 427 obč. zák. Netřeba ani zkoumati spornou otázku, zda pod pojem »nástroj« lze podřaditi i listiny jako juristické prostředky vlády na věcí. I při kladné odpovědi nelze tomuto pojmu podřaditi aviso, které není nic více než pouhou legitimací jejího držitele, že jest oprávněn, aby nákladní zboží za zaplacení poplatků na dráze vyzvedl, a to nikoli za všech okolností, nýbrž jen potud, pokud ode- sílatel před vydáním nákladního listu neučinil jiné opatření a nevázal po případě vydání věci na zvláštní podmínky, takže, i když by na aviso bylo hleděno jako na jurictický nástroj ovládání, chybí mu znak výhradnosti požadovaný § 427 obč. zák.; to prokazuje i skutečnost, že s nákladem disponovala firma Alfred D. a spol., ač aviso bylo v detenci Dr. M. Nelze tedy avisu přiznati význam, jaký mu dává odvolací soud, a tím na otázku, zda mezi Rudolfem K. a Dr. M. bylo provedení též odevzdání pro platné zřízení zástavního práva nezbytné, je dáti odpověď zápornou. Žalovaný, který svého autora nejmenoval a proto nemůže nedostatek pasivní legitimace účinně namítati, není oprávněn, aby se proti vydání obrazů bránil poukazem na zástavní smlouvu ujednanou Dr. M., neboť ani dodatečným vydáním obrazů firmou Alfred D. a spol. žalovanému nebyl původní nedostatek zástavní smlouvy nahrazen; v době skutečného převzetí obrazů totiž nebyli přejímatelé zásilky bezelstnými, neboť tehdy již jimi bylo známo, že žalobci se domáhají vydání obrazů jako svého vlastnictví; netřeba se proto ani zabývati právním významem skutečnosti, že firma Alfred D. a spol. vydala zásilku teprve na hrozby policejním a soudním zákrokem. Poněvadž smlouva zástavní je smlouva reální, je otázku bezelstnosti posuzovati podle doby skutečného odevzdání, kterým smlouva je teprve uskutečněna, a nikoli podle doby smluvních projevů. Přes toto právní stanovisko, které činí zbytečným zabývati se i dalšími dovolacímí důvody, nemůže býti ve věci samé rozhodnuto a je nutným zrušení rozsudku odvolacího soudu, poněvadž žalovaný popřel vlastnictví žalobců i totožnost obrazů v žalobě uvedených a obrazy, které jsou u něho, a ani prvý, ani druhý soud tyto sporné body skutkově neřešil.

Citace:

Čís. 15683.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1195-1197.