NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13140.

Zaměstnanec veřejné obchodní společnosti nejednal v rozporu Se zásadou poctivostí v právních stycích, neuznal-li výpověď danou mu většinou společníků, kteří nebyli oprávněni k zastupováni společnosti, nýbrž vyčkal-li, až mu bude dána výpověď společníkem, oprávněným k zastupování společnosti, třebaže mu bylo známo, že objem oprávněni tohoto společníka jest obmezen, a třebaže postupoval v jiných případech jinak.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1933, Rv II 351/32.)
Žalobce byl zaměstnancem žalované veřejné obchodní společnosti, již tvořili čtyři společníci, z nichž byla podle společenské smlouvy oprávněna zastupovali společnost jen společnice Louisa Š-ová. Dopisem ze dne 28. ledna 1930 byl žalobce uvědoměn většinou společníků (třemi společníky, kteří nebyli podle společenské smlouvy oprávněni k zastupování společnosti) o tom, že si majorita společníků vyhražuje právo rozhodovati o vedení a správě podniku a že neuznává pokud se týče nemíní uznati platnost příkazů Louisy Š-ové odporujících vůli majority. Dne 30. září 1930 dala většina společníků žalobci tříměsíční výpověď. Žalobce však výpověď nepřijal, nýbrž setrval ve službách žalované společnosti, požádal Louisu Š-ovou, by ho dnem 15. února 1931 propustila, čemuž tato vyhověla. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované společnosti zaplacení služného (a ostatních služebních požitků) za dobu od 1. ledna 1931 do 15. února 1931. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Bylo zjištěno soudem prvé stolice, že zástupčí právo Louisy Š-ové bylo sice majoritou společníků odvoláno, že však Louisa Š-ová s tím nesouhlasila a že její nesouhlas dosud nebyl odklizen sporem. Z tohoto zjištění vysvítá, že zástupčí právo Louisy Š-ové na venek, smluvně jí zaručené, jest dosud v platnosti. Uzavírání a rozvazování služebních smluv jest právním jednáním zapadajícím do rámce oprávnění zastupovat! společnost na venek, neboť se týká právního poměru společnosti k osobám třetím. Byla proto k rozvázání žalobcova služebního poměru se žalovanou společností oprávněna jen Louisa Š-ová, nikoliv majorita společníků a nebyl žalobce povinen se v tomto směru podřizovat! vůli majority, neboť nebyl ve službách majority, nýbrž ve službách společnosti, kterou na venek jen Louisa Š-ová mohla platně zastupovat!. Podle čl. 116 obch. zák. nemá omezení zástupčího práva na venek právní účinek proti třetím osobám. Nemělo proto ani v souzeném případě omezení zástupčího práva Louisy Š-ové proti žalobci právní účinek a nemusel si dáti žalobce líbiti výpověď danou mu majoritou společníků, v jejíchž službách nebyl a jež k výpovědi oprávněna nebyla. V tom, že se žalobce nepodřídil vůli majority a neuznal platnost výpovědi dané mu společníky k tomu neoprávněnými, nelze spatřovati jednání, které by bylo v rozporu se zásadou poctivosti v právních stycích, a nelze ani uznati, proč by v hájení práva zaručeného žalobci citovaným předpisem obchodního zákona měl býti shledán rozpor s uvedenou zásadou. Otázka, zda jednal při tom proti svému lepšímu přesvědčeni, nemá pro posouzení věci významu. Za tohoto stavu věci jest ovšem jasno, že výpověď daná žalobci majoritou ke dni 31. prosince 1931 nebyla dána platně a že žalobci přísluší nárok na služební požitky až do dne 15. února 1931, kdy ze služeb společnosti dobrovolně vystoupil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovoláni.
Důvody:
Právní mylnost (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) vytýká dovolatelka napadenému rozsudku v tom směru, že se nevypořádal s jejím tvrzením, že žalobce jednal proti svému lepšímu přesvědčení a že nebyl bezelstný, chtěl-li přes výpověď většiny společníků zůstati ve službách žalované firmy. Jednání žalobcovo, příčící se zásadám poctivosti v obchodním styku, spatřuje dovolatelka zejména v tom, že žalobce proti svému lepšímu přesvědčení ignoroval okolnosti mu známé, že rozhodným pro něho jsou jen příkazy většiny společníků, i kdyby odporovaly příkazům Louisy Š-ové. Leč do volací soud schvaluje právní názor odvolacího soudu, že v tom, že se žalobce řídil ustanovením čl. 116 obch. zák., nelze spatřovati rozpor se zásadou poctivosti v právních stycích, a odkazuje dovolatelku k případným důvodům napadeného rozsudku, k nimž se vzhledem k vývodům dovolání dodává toto: Čl. 116 obch. zák. stanoví, že obmezení objemu společníkova oprávnění zastupovati společnost nemá právní účinek proti třetím osobám. O tom, že žalobce jest třetí osobou, různou od společníků, nelze pochybovali. Jest sice nesporné, že žalobce věděl o tom, že plná moc veřejné společnice Louisy Š-ové byla usnesením většiny společníků obmezena, ale toto jeho vědomí nemá o sobě v zápětí, že by se žalobce musel za všech okolností říditi jen usnesením většiny společníků, ježto obmezení objemu společníkova oprávnění zastupovati společnost jest proti třetí osobě bezúčinným i tehdy, věděla-li třetí osoba o tomto obmezení (srov. také Staub-Pisko: Komentár zum Hgb. 11. vydání čl. 116 § 2). Mohl a měl se tedy žalobce v tomto případě říditi jen opatřeními veřejné společnice Louisy Š-ové. Kdyby byl žalobce obmezení zástupčího práva Louisy Š-ové uznával a se řídil usnesením většiny společníků o výpovědi, byl by se vydával nebezpečí, že ho bude Louisa Š-ová, odvolávajíc se na své výhradné oprávnění k zastupování žalované společnosti, poháněli k odpovědnosti proto, že se proti předpisu zákona řídil usnesením většiny společníků, kteří nebyli oprávněni žalovanou společnost zastupovati a žalobce ze služby vypověděti. Bylo proto jen příkazem opatrnosti žalobcovy, neuznal-li výpověď danou mu většinou společníků, nýbrž vyčkal, až mu bude dána výpověď oprávněnou k tomu Louisou Š-ovou. V tomto postupu žalobcovu, jenž se v tomto případě přesně řídil velícím předpisem čl. 116 obch. zák., nelze spatřovali prohřešení se proti zásadám poctivosti v obchodním styku, třebaže snad žalobce v jiných případech postupoval jinak.

Citace:

č. 12972. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 437-438.