NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15251.

K § 1346, odst. 2 obč. zák.
Ustanovení § 1346, odst. 2, obč. zák. nevylučuje, aby byly při výkladu písemné smlouvy rukojemské zhodnoceny skutečnosti listinou neosvědčené na základě jiných důkazních prostředků.
(Rozh. ze dne 3. června 1936, Rv I 1824/34.)
Žalobce přednesl, že se mu žalovaná podle záruční listiny ze dne 16. prosince 1930 zaručila jako rukojmí a plátce za dluh A. M., kdyby tato firma řádně a včas do určitého dne svůj dluh žalobci nezaplatila. Poněvadž tyto předpoklady nastaly, domáhá se žalobce na žalované jako rukojmí a plátkyni zaplacení onoho dluhu. Nižší soudy zamítly žalobu, odvolací soud z těchto důvodů: Obsah záruční listiny ze 16. prosince 1930 a prohlášení z téhož dne byly již prvými soudem řádně oceněny. Třebas rukojemské prohlášení o citované záruční listině nebylo podle slovného znění učiněno závislým na nějaké podmínce, dlužno vzíti v úvahu, že listina ta obsahuje také odstavec, že směnečný dluh žalované za firmou M. do výše 100000 Kč u Ústřední záložny tato firma zaplatí, takže směnka od jmenované firmy bude žalované zpět vydána. Toto vyjádření bylo by bezúčelné, kdyby jím neměl býti dán výraz, že ručení žalované nastati má teprve, až žalovaná zproštěna bude závazku u zmíněné ústřední záložny, po případě až žalobce uzavře s firmou M. společenskou smlouvu. Tomuto výkladu nasvědčuje vyjádření z téhož dne jako záruční listina, že se uvedená záruční listina vydává žalobci vzhledem k prohlášení A. M-a a další osoby, že jsou v zásadě dohodnuti utvořiti společenskou smlouvu a že žalované na její požádání budou přístupné obchodní knihy. Pro tento výklad mluví nepřísežná výpověď žalované podporovaná svědectvím tří osob. Těmito důkazy již prvý soud správně zjistil, že záruka za pohledávku žalobcovu proti firmě A. M. byla žalovanou převzata jen pod tou podmínkou, že žalobce s A. M-em uzavrou veřejnou obchodní společnost, že tak umožněna bude A. M-ovi další existence a že žalovaná bude tak zbavena stávající záruky za dluh téže firmy u uvedené záložny. Hledě ke skutkovým zjištěním prvého soudu, je i právní posouzení správné. Neboť, když záruka převzata byla žalovanou jen za podmínky, že žalobce uzavře s A. M-em společenskou smlouvu a že žalovaná zproštěna bude závazku u ústřední záložny, což se nestalo a státi již nemůže, je zamítnutí žaloby plně odůvodněno, ať se věc posuzuje dle obchodního nebo občanského zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Nižší soudy vzaly na základě výsledků celého průvodního řízení, tedy nejen na základě záruční listiny ze dne 16. prosince 1930 a prohlášení žalobcova z téhož data, nýbrž i na základě výpovědí slyšených svědků a stran, za zjištěno, že žalovaná převzala záruku za pohledávku žalobcovu proti firmě »A. M.« jen pod podmínkou, že žalobce uzavře s A. M. veřejnou obchodní společnost a že žalovaná bude společností tou zbavena záruky za směnečnou pohledávku Ústřední záložny proti firmě A. M. To je skutkové zjištění a nikoli právní závěr nižších soudů, a jsou proto veškeré vývody, které dovolatel uplatňuje jako dovolací důvod nesprávného právního posouzení, ve skutečnosti toliko brojením proti hodnocení důkazů nižšími soudy, jehož přezkum dovolacímu soudu nepřísluší. Ustanovení § 1346, odst. 2, obč. zák., že k platností smlouvy rukojemské se vyžaduje, aby se záruční prohlášení rukojmího stalo písemně, jest dáno toliko k ochraně rukojmího a nevylučuje, aby při výkladu písemné smlouvy rukojemské byly zhodnoceny okolnosti listinou neosvědčené na základě jiných důkazních prostředků, zejména výslechu svědků a stran.

Citace:

Čís. 15251.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 632-633.