Č. 3296.

Církevní věci. — Policejní právo trestní: * § 30 zák. z 21. března 1890 č. 57 ř. z. neobsahuje trestní normu, na základě které by orgán židovské obce mohl býti policejně potrestán pro překročení své kompetence.
(Nález ze dne 29. února 1924 č. 3316).
Věc: Dr. Max St. v N. proti zemské správě politické v Brně stran trestního nálezu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 15. listopadu 1921 provedl st-1, jenž jest společným rabínem náboženských obcí N., S., B. a V., v soukromém bytě v Brně, tedy v obvodu cizího rabinátu, bez přivolení rabína brněnského oddavky Leopoldiny P. z V. a Oskara B. z P., tedy snoubenců, z nichž žádný v obvodu brněnského rabinátu nebydlil. Za to byl trestním nál. městské rady v Brně z 3. dubna 1922 uznán vinným přestupkem §§ 81 a 127 o. z. o. a odsouzen dle § 30 zák. z 21. března 1890 č. 57 ř. z. k peněžité pokutě 200 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 14 dnů. Nař. rozhodnutím zamítl pak žal. úřad odvolání z nálezu toho podané, poněvadž skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného jest prokázána.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Ve věci samé musil nss dáti stížnosti za pravdu.
Nař. rozhodnutí, jež se opírá o ustanovení § 30 zák. z 21. března 1920 č. 57 ř. z., uznává st-le vinným přestupkem a odsuzuje ho k pokutě peněžité, ev. k trestu vězení. Má tedy zřejmě charakter nálezu policejně trestního.
Cit. zák. ustanovení není však normou trestní, o niž by bylo lze trestní nález opříti. Přestoupení povinností předpisem tím ukládaných neprohlašuje se zde nikde za čin trestný, a nemá ani peněžitá pokuta, o níž se zde mluví, povahu trestu, nýbrž pouhé pokuty pořádkové, jak plyne zejména ze znění autentického textu německého, jenž ji nazývá »Geldbusse«. Ustanovení toto svěřuje státní správě pouze dozor nad orgány náboženských obcí a účinnost tohoto dozoru zaručuje mimo jiné právem ukládati orgánům, nedbalým svých povinností, pokuty pořádkové.
Nemohl tedy žal. úřad na základě cit. zák. ustanovení st-li uložiti policejní trest, a učinil-li tak přece, bylo jeho rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 3296. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 687-688.