NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17300.

Právo spoluvlastníka žádati za zrušení spoluvlastnictví je bezpodmínečné potud, že se nevyhledává, aby spoluvlastník prokazoval svůj zájem na zrušení spoluvlastnictví.
Z případného nedostatku zájmu žalobce na zrušení spoluvlastnictví nelze ještě usuzovati, že by se domáhal zrušení spoluvlastnictví v úmyslu způsobiti žalovanému spoluvlastníku škodu.
(Rozh. ze dne 12. května 1939, Rv II 104/39.)
Proti žalobě na zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti namítla žalovaná mimo jiné též, že žaloba je podána v nevčas a v neprospěch žalované, protože na nemovitostech jest vloženo právo požívací ve prospěch žalobců, kteří mohou býti ještě dlouhá léta živi, takže je vyloučeno, že by se někdo o takovou nemovitost, kterou nemůže hned užívati, zajímal a ji kupoval. Také za současné hospodářské krise klesly ceny nemovitostí, mezi lidmi není peněz, takže by nemovitosti nikdo nekupoval. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Předpis § 830 obč. zák. ustanovuje, že spoluvlastník může zpravidla žádati i zrušení spoluvlastnictví, nikoli však nevčas nebo na újmu ostatních. Toto právo spoluvlastníkovo jest bezpodmínečné v tom směru, že se nevyhledává, aby spoluvlastník prokazoval svůj zájem na zrušení spoluvlastnictví (srov. Klang, Komentar II/1, str. 866, Rouček-Sedláček, Komentář III, str. 605). Z případného nedostatku zájmu žalobců na zrušení spoluvlastnictví nelze ještě usuzovati, že by se domáhali zrušení spoluvlastnictví v úmyslu, aby žalované způsobili škodu. Ostatně šikanosní jednání žalobců mohlo by býti jen právním důvodem k náhradě případné škody (srov. č. 12349 Sb. n. s.), nelze je však namítati proti výkonu práva, zákonem žalobcům propůjčeného. Ve svém právu do máhati se zrušení spoluvlastnictví jest spoluvlastník omezen zákonem, jen v tom směru, že se nemůže domáhati zrušení spoluvlastnictví nevčas nebo na újmu ostatních. Dovolací soud však odůvodnil již ve svém zrušovacím usnesení ze dne 7. dubna 1938, že v souzené věci nebrání nároku žalobců na zrušení spoluvlastnictví ani požívací právo váznoucí na nemovitosti ani nynější hospodářská krise, kterýmižto konkrétními námitkami se bránila žalovaná proti žalobnímu nároku s hlediska právě uvedeného.

Citace:

č. 17300. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 316-317.