Čís. 14862.

K § 54 konk. ř.
Pod § 54 čís. 4 konk. ř. spadají jen pohledávky skutečně vzniklé; nestačí vznik pouhého právního důvodu, na základě kterého jest úpadce zavázán tento druh pohledávek vůbec platiti, nýbrž je třeba, by tu byly úkony a dodávky osob tam jmenovaných.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1936, Rv I 2596/33.)
Žalující pojišťovna přihlásila ke konkursu o jmění zůstavitele Jana K-a pohledávku 2975 Kč 55 h za léčení a výživu syna zůstavitelova za dobu od 15. března 1930 do 2. října 1930, tvrdíc též, že se zůstavitel zavázal prohlášením ze dne 3. února 1930 nésti náklady spojené s pobytem jeho syna v ozdravovně. Prvý soud vyhověl žalobě na určení. že tato pohledávka patří do prvé třídy, jen do výše 1205 Kč 50 h, odvolací soud žalobu zamítl vůbec, i pokud jí bylo prvým soudem vyhověno. Důvody: Podle ustanovení § 54 čís. 4 konk. ř. patří do prvé třídy konkursních věřitelů i pohledávky za léčení úpadce a členy jeho rodiny. K výlohám léčebným patří i výlohy okresních nemocenských pojišťoven za léčení. Pohledávky tohoto druhu jsou ovšem časově obmezeny a zákon jim přiznává prvou třídu jen potud, pokud se týkají léčení v posledním roce před konkursem, nebo před smrtí úpadcovou, byl-li konkurs uvalen na pozůstalost úpadcovu. Je právem konkursního věřitele, aby volil výpočet pro sebe příznivější. Pro odpůrkyni je příznivější, počítá-li uvedený rok zpět od úmrtí úpadcova, která nastala dne 21. března 1930, neboť v tomto případě se jí dostává náhrady v prvé třídě věřitelů aspoň za dobu od 15. března do 21. března 1930, t. j. ode dne, kdy syn úpadcův byl přijat do léčení, až do dne, kdy úpadce zemřel, kdežto, kdyby se uvedená doba roční počítala nazpět ode dne konkursu, t. j. 25. listopadu 1931, nedostala by odpůrkyně vůbec nic, poněvadž dne 25. listopadu 1931 syn úpadcův v léčení již nebyl. Při tom se podotýká, že nesejde na tom, kdy a na jakou dobu byla smlouva o léčení uzavřena nebo kdy byla pohledávka za léčení splatna, nýbrž že rozhoduje jedině výše nákladů léčebních za příslušnou dobu léčení. Dle toho patří do prvé třídy konkursních věřitelů pouze náklad léčební za dobu od 15. března do 21. března 1930, t. j. do dne smrti úpadcovy, jenž však, byv v řízení konkursním uznán za pohledávku prvé třídy konkursních věřitelů, na pořad práva nepatří. Byla proto žaloba vůbec zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud vychází z právního názoru, že podle § 54 čís. 4 konk. řádu čís. 64/31 sb. z. a n. jest rozhodnou jen výše léčebních a ošetřovacích nákladů za poslední rok před úmrtím úpadcovým, nikoli smlouva ze dne 3. února 1930, kterou se zemřelý Jan K. zavázal hraditi léčení a ošetřovací útraty svého nezletilého syna; tento právní názor jest správný a dovolatelka jej nevyvrátila ani svými vývody s hlediska dovolacího důvodu podle § 503 čís. 4 c. ř. s. Neboť § 54 čís. 4 konk. ř., řadí-li do 1. třídy věřitelské pohledávky tam uvedené, které vznikly proti úpadci v posledním roce před prohlášením konkursu nebo před úmrtím úpadcovým, nemíní tím vznik pouhého právního důvodu, na základě kterého jest úpadce zavázán tento druh pohledávek vůbec platiti, nýbrž vznik odborných úkonů a dodávek osob tam jmenovaných. Účelem onoho ustanovení jest z důvodu mravnosti a lidskosti v době, kdy úpadce spěje již k úpadku, jednak podporovati plnění mravní povinnosti k výkonu neodkladných úkonů pro zachování zdraví úpadce a osob, o něž jest úpadce povinen pečovati, jednak zajistiti odměnu za úkony, jejichž provedení nelze odmítati ani za nejistých platebních poměrů úpadcových.

Citace:

Č. 14862. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 64-65.