Čís. 16376.

Zadržovací právo kupecké (čl. 313 a další obch. zák.) se nepřeměňuje zahájením vyrovnacího řízení o jmění dlužníkově v ruční zástavu. Nutno je vykonati žalobou ve smyslu čl. 315 obch. zák. i tehda, bylo-li o jmění dlužníkově zahájeno vyrovnací řízení.
To platí též o realisaci takového práva některým z peněžních ústavů uvedených v min. nař. ze dne 28. října 1865, č. 110 ř. z., ponechaném v platnosti čl. V úvoz. zák. k ex. ř.
(Rozh. ze dne 8. října 1937, R I 941/37.)
Tvrdíc, že Moříc M. jako jediný majitel firmy Mořic Sch. ve V., proti níž má pohledávku z poskytnutého kontokorentního úvěru, uložil u ní 5000 akcií firmy R. a synové v M. T., o nichž sice nebylo výslovně ujednáno, že mají býti zástavou ve smyslu čl. 310 a násl. obch. zák., které se však hledíc na to, že bylo jak o pozůstalosti po Mořici Sch., tak o jmění obou firem, jichž Mořic Sch. byl jediným majitelem, zahájeno vyrovnací řízení, změnilo podle § 13, odst. 4, vyr. ř. v právo zástavní, a že je tudíž oprávněna bez žaloby proti dlužníkovi uspokojiti dotčenou pohledávku podle čl. 310 obch. zák. a čl. III. min. nař. č. 110/1865 ř. z., navrhla Živnostenská banka v P. u krajského soudu obchodního v P. veřejný prodej výše uvedených 5000 akcií. Soud prvé stolice vyhověl návrhu. Rekursní soud zamítl návrh. Důvody: 5000 akcií firmy R. a synové nebylo složeno jako zástava za pohledávku 5780344 Kč. Z ověřeného výpisu z konta »pozůstalost Mořic Sch. ve V.«, fol. 321 hlavní knihy je však patrno, že uvedené akcie, byly u navrhovatelky složeny. Nabyla proto k němu navrhovatelka práva retenčního ve smyslu čl. 313 obch. zák. Právu zadržovacímu lze podle čl. 315 obch. zák. zjednati platnost žalobou. Jest tedy řešiti pouze otázku, jakou povahu má zadržovací právo ve vyrovnacím řízení pozůstalosti po Mořici Sch. se zřením na § 13, odst. 4, vyr. ř. S právy zadržovacími má býti v řízení vyrovnacím naloženo jako s právy zástavními. To znamená, že se i na právo zadržovací vztahuje ustanovení § 13, odst. 1 a 2, vyr. ř., či jinými slovy, že zadržovací právo není vyrovnáním dotčeno. Není tím však nikterak řečeno, že se změnilo v ruční zástavu ve smyslu čl. 310 obch. zák., a zejména, že by tím bylo nahrazeno písemné zřízení zástavy tam vyžadované. V souzeném případě nemůže tedy zavrhovatelka uplatniti zadržovací právo návrhem podle čl. 310, odst. 2, obch. zák., nýbrž žalobou podle čl. 315, obch. zák. Bylo proto rekursu vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení hoví stavu věci a zákonu, a odkazuje se proto navrhovatelka na jeho odůvodnění. Dovozuje-li nyní právo na uspokojení své pohledávky z titulu práva zástavního podle ustanovení čl. 310 nebo 311 obch. zák., vytýkajíc při tom, že nebylo vůbec nutno, aby zástava byla zřízena písemně, přehlíží, že ani podle obsahu jejího návrhu na povolení prodeje 5000 akcií nebyla výslovně sjednána zástava oněch 5000 akcií, O jejichž prodej jde, a že proto navrhovatelka také tvrdila, že jí přísluší v každém případě retenční právo ve smyslu čl. 313 a násl. obch. zák. V takovémto případě však záleží výhoda peněžních ústavů, uvedených v nařízeních ze dne 28. října 1865, č. 110 ř. (ponechaného v platnosti čl. V úvoz. zák. k ex. ř.), jen v tom, že mohou vykonati retenční právo na movitých věcech a cenných papírech dlužníka, jichž nabyly obchodem podle stanov dovoleným, podle předpisů čl. 313 až 315 obch. zák. třebaže dlužník nebyl kupcem a pohledávka nevznikla z obchodního jednání. Jinak však co do realisace tohoto práva se nic nezměnilo na ustanovení čl. 315 obch. zák., podle něhož lze navrhnouti prodej zadržovaných věcí proti dlužníku toliko žalobou (srv. čl. III řeč. nař.).

Citace:

č. 16376. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 320-321.