Č. 1032.

Pozemková reforma: * Zákon záborový předpokládá při sčítání nemovitého majetku dle § 2 naprostou identitu subjektu, jimž sčítané nemovitosti vlastnicky náležejí. Identity takové však není. jde-li o nemovitosti, z nichž část patří určité osobě jako vlastníku jedinému, a část téže osobě jen jako spoluvlastníku ideální kvótou (vyjma případy § 2, odst. 2 a § 4 cit. zák.).
(Nález ze dne 24. listopadu 1921 č. 15.521.)
Věc: Dr. Artur C. v S. (adv. Dr. K. Adámek z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o zabrání nemovitého majetku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:— — — — — — — — — — — — — — — — —
Je spor o to, zda statek S., který dle zjištění žalovaného úřadu nedosahuje výměry § 2 zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. stanovené, je podle zákona toho zabrán či nikoli.
Žalovaný úřad prohlásil velkostatek ten za zabraný proto, že majitel, stěžovatel, je i spoluvlastníkem velkostatku v M. J. co do jedné ideální polovice a že součet výměry velkostatku S. a výměry polovice velkostatku v M. J. přesahuje výměru v § 2 zábor. zák. stanovenou, což stěžovatel nepopírá.
Názor žalovaného úřadu, že sčítání takové je dle § 2 zábor. zák. přípustné, je však, jak stížnost právem vytýká, mylný.
§ 2 zábor. zák. vyslovuje ve směru subjektivním požadavek, že majetek, o jehož podrobenost záboru jde, musí »náležeti vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům« a podotýká, že »nerozvedení manželé považují se za osobu jedinou«.
Zákon předpokládá tudíž při sčítání naprostou identitu subjektů, jimž sčítané kusy vlastnicky náležejí. Identity takové však není, jde-li o kusy majetkové, z nichž jeden celý patří určité osobě jako vlastníku jedinému a druhý téže osobě jen jako spoluvlastníku ideální kvóty, poněvadž vlastnickým subjektem tohoto druhého majetkového kusu není již ona osoba, která je vlastníkem kusu prvého, nýbrž společenství spoluvlastníků, které je subjektem jiným, zvláštním, od subjektu jednotlivých členů svých rozdílným (arg. § 825 a násl. o. z. o.).
Lze tedy při vyšetření rozhodujícího rozsahu tohoto majetku respektovati a sčítati jen ony kusy, které vlastnicky patří téže osobě jediné nebo týmž spoluvlastníkům.
Z této zásady naprosté identity majetkových subjektů při sčítání majetkových mas dle § 2 zábor. zák. stanoví zákon pouze dvě odchylky a to jednak v § 2, odst. 2, jednak v § 4 zák. O odchylky takové však v daném případě nejde; neboť nejde o nerozvedené manžely ani o majetek soustředěný teprve po vyhlášení zábor. zák. a nelze proto odchylných těchto ustanovení na daný případ použíti. Žalovaný úřad se také odchylek těch nedovolává vyvozujte správnost názoru svého ze znění § 2. odst. 1 a z intence zákona.
Znění § 2, odst. 1, totiž slova »týmž spoluvlastníkům« vylučuje však správnost názoru žalovaného úřadu a dokazuje zřejmě správnost námitky stížnosti. Poukazuje-li odvodní spis na nespravedlivost toho. že spolumajitel nemovitosti bude takto posuzován jinak, než jediný její majitel, mohly by snad úvahy ty padati na váhu de lege ferenda, ale de lege lata jsou bez právního významu.
Poněvadž naříkané rozhodnutí opřeno je o mylný právní názor žalovaného úřadu, muselo býti dle § 7 zák. o správ. soudě zrušeno.

Citace:

č. 1032. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 975-976.