NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 2

Čís. 2299.

Poskytl-li prodatel kupiteli lhůtu k zaplacení kupní ceny s tím, že »po marném jejím uplynutí dá zboží veřejně prodati a bude se na kupiteli domáhati toho, oč méně strží«, nemůže napotom žalovati o splnění smlouvy, třebaže pohrůžky neuskutečnil.
(Rozh. ze dne 20. února 1923, Rv I 538/22.)
Ježto žalovaný kupitel byl v prodlení s placením kupní ceny, pohrozil mu žalující prodatel, že dá zboží veřejně prodati a bude se na žalovaném domáhati toho, oč méně strží. Žaloba o zaplacení kupní ceny byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalující strana, uplatňující jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci, vytýká odvolacímu soudu, že neprávem její prohlášení, ve kterém žalované straně oznamuje, že dá zboží veřejně prodati a že se bude žalobou na ní domáhati toho, oč méně strží, pokládá za neodvolatelné vykonání práva volby dle čl. 354 obch. zák. Míní, že nikoli pouhou pohrůžkou prodeje, nýbrž teprve skutečně provedeným veřejným prodejem jest právo volby upotřebeno. Poukazuje k tomu, že jak článek 343, tak i čl. 354 obch. zák. poskytuje prodateli pouze právo, zboží po předchozí pohrůžce prodati, že však prodatel není povinen, pohrůžku tu také provésti; neprovedl-li prodeje, nepozbývá ostatních práv ze smlouvy, tedy ani práva žádati zaplacení kupní ceny. Vychází-li se ze skutkového zjištění, že prohlášení žalující strany obsahovalo určitou lhůtu s výzvou k zaplacení kupní ceny, jinak že po jejím marném uplynutí se zachová tak, jak shora uvedeno, nelze právní názor žalující strany pokládati za správný, jelikož přímo odporuje předpisu článku 354 obch. zák. Prodatel jest dle tohoto zákonného ustanovení oprávněn trvati na splnění smlouvy i tehda, když kupitel octl se v prodlení se zaplacením kupní ceny za zboží, které do té doby nebylo dodáno, a v tom případě, že odpírá kupitel zboží přijati, přísluší vedle čl. 343 obch. zák. — jsou-li tu podmínky tam blíže uvedené — prodateli právo dáti zboží po předchozí pohrůžce veřejně prodati. Zároveň s uplatněním nároku na splnění smlouvy, jejž netřeba dříve kupiteli oznamovati, může se prodatel domáhati náhrady pro opožděné splnění a trvá oprávnění toto tak dlouho, dokud prodatel neoznámil kupiteli, že volí některou z dalších dvou alternativ čl. 354 obch. zák. Jakmile prodatel — jako v tomto případě žalující strana — prohlásil kupiteli, že se rozhodl žádati náhradu škody pro nesplnění, pozbyl tímto svým jednostranným prohlášením po zákonu na dobro práva, domáhati se splnění smlouvy, a to bez ohledu na to, zdali pohrůžku, že zboží veřejně prodá, vykoná, čili nic. Veřejný prodej zboží po provedené volbě ve smyslu čl. 354 a 356 obch. zák. nemá s nárokem na splnění smlouvy, nadobro odbytým, více co činiti, a má význam jen při uplatnění nároku na náhradu škody pro nesplnění smlouvy, poněvadž prodatel není oprávněn — na rozdíl od kupitele dle čl. 355 obch. zák. — účtovati proti kupiteli škodu abstraktní, nýbrž škodu konkrétní. Dle toho jest mezi neuskutečněním pohrůžky veřejným prodejem zboží (čl. 343 obch. zák.), domáhá-li se prodatel splnění smlouvy, a mezi nevykonáním pohrůžky, oznámené kupiteli po provedené volbě dle čl. 354 obch. zák., podstatný rozdíl; neprovedl-li prodatel veřejného prodeje zboží, jímž kupitel pohrozil, v případě prvnějším neztrácí nároku na splnění smlouvy, v případě druhém (čl. 354 obch. zák.) má neprovedený veřejný prodej za následek, že ^lo té doby, dokud není konkrétní škoda prodatelova zjištěna, nemůže se na kupiteli domáhati náhrady škody pro nesplnění smlouvy, ale tím jeho nárok na splnění smlouvy, kterého volbou dle čl. 354 obch. zák. kupiteli oznámenou pozbyl, neobživne. K dalším vývodům dovolání tento výklad článku 354 obch. zák. odmítajícím, sluší ještě uvésti: Ustanovení čl. 354—356 obch. zák., daná v zájmu obou smluvníku, obsahují pro obě strany směrnice pro případy, porušila-li ta neb ona strana smlouvu kupní, a dle účelu, jimi sledovaného, má jimi býti poskytnuta možnost, aby nejistota smluvního poměru takto nastalá byla co nejdříve odstraněna. Jest přirozeno, že tyto ochranné předpisy dbají v první řadě zájmů strany při smlouvě trvající, a proto jí zákon propůjčuje právo, že její jednostranné prohlášení (volba) víže druhého smluvníka. Leč i zájem tohoto vyžaduje, by věděl, na čem je, a proto ukládá zákon straně, která smlouvy se drží, by, nechce-li trvati na jejím splnění, jasně a určitě oznámila straně odpírající plnění smlouvy, na čem se usnesla, zdali žádá náhradu škody pro nesplnění, či chce-li od smlouvy ustoupiti. Vyžadujíť toho jak ohledy hospodářské, aby bylo případně zabráněno porušení, nebo zkáze zboží, aby přechod zboží do spotřeby nebyl zdržován, — tak i ohledy právní bezpečnosti, aby rozpory vzniklé mezi smluvníky mohly, pokud možno, dojíti rychlého rozřešení.

Citace:

Čís. 2299. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 300-302.