Čís. 14158.

Nejde o zmatečnost § 477 čís. 3 c. ř. s., jestliže odvolací soud potvrdiv rozsudek prvého soudu zároveň opravil po stránce formální rozsudkový výrok v tom směru, že do něho pojal i rozhodnutí o namítané vzájemné pohledávce.
(Rozh. ze dne 8. února 1935, Rv I 191/34.)
Prvý soud vyhověv žalobě na zaplacení 3571 Kč uvedl mimo jiné v důvodech rozsudku, že namítané vzájemné pohledávky 3521 Kč nejsou důvodem po právu, rozhodnutí o tom nepojal však do výroku. Odvolací soud nevyhověl ve věci samé odvolání, rozsudek prvého soudu však doplnil ve výroku v ten smysl, že namítané vzájemné pohledávky nejsou důvodem po právu. K tomu uvedl v důvodech: Žalovaná strana uplatňovala v řízení protipohledávky úhrnem 3521 Kč, o kterých v řízení první stolíce bylo jednáno a ohledně kterých také napadený rozsudek odůvodňuje, že nejsou po právu. Výrok o nich není však v rozsudkovém výroku obsažen, takže tento je vadný a jest jej doplniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, pokud jde o vytýkané doplnění rozsudku prvého soudu, z těchto
důvodů:
Prvý soudce zabýval se protipohledávkou, kterou žalovaný namítal k započtení, učinil v příčině této pohledávky potřebná skutková zjištění a doličuje v důvodech svého rozsudku, že tato protipohledávka nepozůstává po právu. Není proto zmatečností podle §§ 503 čís. 1 a 477 čís. 3 c. ř. s., když odvolací soud, potvrdiv rozsudek prvého prvého soudce, opravil výrok v tom smyslu, že do něho pojal i rozhodnutí o protipohledávce žalovaného, neboť tím přizpůsobil jen znění rozsudkového výroku obsahu důvodů rozsudku.

Citace:

č. 14158. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 143-143.