NPD documents search: České právo, 2 (1920) - Samostatné zastupování společnosti s ruč. obm. jejími jednateli nemůže obstáti vedle kollektivního zastupování jejich.

Čís. 13841.

Hlediska rozhodná pro výši nároku na odškodné podle § 1328 obč. zák.
(Rozh. ze dne 12. října 1934, Rv II 808/32.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném odškodného 100000 Kč za zmrhání pod slibem manželství. Oba nižší soudy přisoudily žalobkyni 25000 Kč.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaného potud, že přisoudil žalobkyni jen 8000 Kč.
Důvody:
Oprávněno jest dovolání co do výše náhrady. Jest především zdůrazniti, že se výše nároku žalobkyně na odškodnění podle § 1328 obč. zák. neurčuje ani výlučně ani výhradně výší jejího nároku na věno. O tento nárok žalobkyně jednáním žalovaného nepřišla, nýbrž nárok na věno zůstane jí zachován v neztenčené míře, kdyby se přece ještě provdala, a pakli by se již neprovdala, připadne jí to, co by byla dostala od matky věnem, ve formě dědického podílu nebo povinného dílu (srovnej § 788 obč. zák.). Materielní újma, již utrpěla žalobkyně lstivým svedením k mimomanželské souloži, spočívá, jak ostatně i žalobkyně sama tvrdí, jen v tom, že se zmenšily její vyhlídky na zaopatření sňatkem, a jde jen o to, by žalovaný zaplatil žalobkyni příplatek k věnu, jímž by se tato její újma odčinila, pokud se týče vyvážila. Výši tohoto příplatku určuje soud, ježto přesný důkaz jest vzhledem k povaze věci nemožný, volným uvážením podle § 273 c. ř. s., přihlížeje ke všem okolnostem, jimiž byly vyhlídky žalobkyně na zmatek podmíněny, tedy především k osobním vlastnostem žalobkyně, pak k jejím rodinným a sociálním poměrům a ovšem i k výši věna, na něž má žalobkyně v případě sňatku nárok, při čemž však, ježto jde právě jen o jednu ze směrnic pro soudcovské volné uvážení, není zapotřebí přesného zjištění výše věna, nýbrž stačí jen zjištění přibližné jeho výše dotazováním se přezvědných osob o stavu majetku věnem povinné, to tím spíše, když i v řízení o žádosti oprávněné o určení věna jest podle § 1221 obč. zák. učiniti rozhodnutí bez přísného vyšetření stavu jmění osoby věnem povinné. Nelze proto schváliti postup prvního soudu, jenž za účelem zjištění výše věna žalobkyně provedl rozsáhlý a nákladný znalecký důkaz o hodnotě jmění matky žalobkyně. Než, když tento důkaz je již proveden a všechny námitky dovolatele proti němu jsou liché, nelze než se s tímto důkazem spokojiti a použiti jeho výsledků při rozhodování o výši odškodnění žalobkyně, ovšem s omezením, že odškodnění nemusí se vyrovnali věnu žalobkyně, nýbrž má býti, jak již řečeno, jen jakýmsi přívažkem k němu určujícím se i vším tím, co bylo nižšími soudy zjištěno o osobních, rodinných a sociálních poměrech žalobkyně. Nepovšimnuta nemohla při tom zůstati ani okolnost, že si žalobkyně, jak žalovaný právem namítá, svou škodu do jisté míry sama zavinila, udržovavši se žalovaným důvěrný poměr po tak dlouhou dobu, ač dobře věděla, že rodiče žalovaného jeho sňatku s ní nepřáli. Uváživ všechny tyto okolnosti, shledal nejvyšší soud, že odškodnění přisouzené nižšími soudy jest, obzvláště při dnešní peněžní tísni venkovského lidu, k němuž náleží i žalobkyně i žalovaný, příliš vysoké a že k vyrovnání újmy žalobkyně, pokud ji žalovaný zavinil, stačí 8000 Kč.

Citace:

Čís. 13830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 172-173.