NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 5160.

Výčitka, že časopis pobírá subvenci z veřejných peněz, je obviněním z nečestného jednání jen, je-li v těsné spojitosti s projevem poznámka o takovém účelu této subvence, který se nesrovnává se ctí poctivého časopisu.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1934, Zm II 225/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu trestního jako kmetského soudu v Brně ze dne 31. března 1933, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 2 tr. ř. z obžaloby pro přestupek podle § 6 zákona čís. 124/24 sb. z. a n.
Důvody:
Především jest připomenouti, že odvolání, pokud se jím soukromý obžalobce domáhá změny rozsudku ve výroku o vině, je pokládali za zmateční stížnost. Stěžovatel namítá, že výrok kmetského soudu, podle něhož jsou v souzeném případě předpoklady beztrestnosti podle § 4 zákona čís. 124/24 sb. z. a n., ježto závadný článek byl uveřejněn v zájmu veřejném a obžalovanému se důkaz pravděpodobnosti zdařil, je neúplný a protiprávní.
Před vyřízením námitek jest především řešiti otázku, zda pozastavený projev naplňuje v souzeném případě skutkovou podstatu urážky na cti, čili nic. Při tom netřeba, přihlíželi k větě o špinavé konkurenci mnohých časopisů, ježto rozsudek vychází z předpokladu, že věta ta není předmětem obžaloby, že ji také nelze beze všeho vztahovati na časopis »H.«, a zmateční stížnost správnost tohoto předpokladu vůbec nenapadá. Je se tedy omeziti jen na výčitku, že časopis »H.« pobírá od státu, pokud se týče od vlády peněžní podporu.
Je sice správné, že výčitka, že časopis pobírá subvenci z veřejných peněz, může za okolností opodstatniti obviňování z nečestného jednání, obzvláště, měl-li časopis touto subvencí ať přímo či nepřímo býti nabádán k jednostrannému způsobu psaní, buď vůbec, buď v určitém připadě, neboť je předním a hlavním úkolem poctivého časopisu, by úplně volně a podle svého přesvědčení zpravoval své čtenáře o událostech veřejného života v mezích platných zákonů. S druhé strany nelze však přehlédnouti, že vláda může, po případě i musí časopisům jako též jiným podnikům poskytovali peněžní podpory k účelům zcela bezzávadným na příklad, aby tak omezila hrozící spad nezaměstnanost u těchto časopisů, nebo by jim ulehčila jejich vychovávací a vzdělávací úkoly. Obvinění z nečestného jednání bylo by v projevu, že časopis přijímá od vlády subvenci, spatřovali jen, kdyby v těsné spojitosti s projevem byla i poznámka o účelu této subvence, přirozeně o takovém účelu, který se nesrovnává i se ctí poctivého časopisu, jak bylo právě naznačeno. To se však v pozastaveném článku nestalo.
Poznámka o »vyhozených milionech« poukazuje nanejvýš na zbytečnost subvencí vládou vyplacených vůbec. Výtka, že výdaje na časopisy jsou v rozpočtu státním všemožně maskovány, netýká se těchto časopisů, ježto se ani netvrdí, že měly na sestavování státního rozpočtu v této formě účast. Nic takového pozastavený článek nenaznačuje, omezuje se jen na konstatování s hlediska hospodářsky úsporného, že by měly býti zastaveny subvence-časopisům ve článku jmenovaným. Je tedy přisvědčili námitce odvodu obžalovaného na zmateční stížnost, že pozastavený projev, že časopis »H.« pobírá státní podporu, ač je nesprávný, v souzeném případě skutkovou podstatu urážky na cti nezakládá, to tím méně, uváží-li se, že časopis »H.« jé v obžalobě samé označen jako oficielní orgán svazu »B.«, tudíž politické strany ve vládě zastoupené.

Citace:

Čís. 5160. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 491-492.