NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 4899
.
Vystěhovalectví. — Administrativní řízení: * Ustanovení § 20, odst. 2 č. 5 a § 17 lit d) vl, nař. z 8. června 1922 č. 170 Sb. k zákonu č. 71/1922 o vystěhovalectví, jest kryto předpisem posledního odstavce § 18 tohoto zákona.
(Nález ze dme 15. září 1925 č. 15144/24).
Věc: Jan B. Ž. v Praze proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu pro přestupky zákona o vystěhovalectví.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem magistrátu hl. m. Prahy z 18. srpna 1923 odsouzen byl st-l jako zodpovědný zástupce »The Royal Mail Steam Packet Company«, representace v Praze II., provozující v tomto stanovišti živnost cestovní kanceláře, k pokutě 2000 K, v případě nedobytnosti do vězení na 40 dnů po rozumu § 37 zákona o vystěhovalectví z 15. února 1922 č. 71 Sb. pro tyto 3 přestupky: 1. pro přestupek § 20 lit. a) (též lit. b), ježto jmenovaná společnost, jejímž jest zodpovědným zástupcem, obstarala v březnu 1923 Michalu B. lístek a visum do Rotterdamu, ač věděla, že B. jinak by jich nedostal, poněvadž neměl řádný pas ve smyslu § 20 lit. a) zák. o vystěhovalectví; opatřila tudíž vystěhovalci neoprávněnou dopravu do Holandska; 2. pro přestupek § 19 lit. b) téhož zák., jelikož »The Royal Mail Steam Packet Company« navázala podle vyšetření četnického velitelství ve V. a v P. a podle vlastního doznání ve věcech vystěhovalectví styky s osobami bez předchozího vyzvání aneb dotazu a zasílala jim zprávy o věcech dopravních na pouhé sdělení jmén, které jí učinil některý vystěhovalec (na př. Florianu G.); 3. pro přestupek § 20 ,odst. 5 prov. nař. z 8. června 1922 č. 170 Sb. k zákonu o vystěhovalectví, ježto uvedená společnost rozesílala dle doznání na určité adresy cirkuláře konsulátu republiky Argentinské, obsahující informace o podmínkách vystěhovalectví do Argentiny, maiící nahrazovati záruční listiny práce, aniž tyto důležité listiny informační předložila k vidování min. soc. péče.
Žal. úřad odvolání nevyhověl, ježto skutková podstata přestupku jest prokázána. V odůvodnění nálezu uvedl žal. úřad co se týče přestupku § 19 lit. b), že odvolatel sám doznává, že společnost rozesílala informace o vystěhovalectví též na adresy, jež jí byly třetí osobou sděleny, tudíž nikoliv jen na výslovné vyzvání neb dotaz interesentů, takže přestoupení předpisu § 19 lit. b) jest jasně prokázáno již tímto doznáním; co se týče pak přestupku § 20 č. 5 nař. č. 170 z r. 1922, že společnost rozesílala na různé adresy na Slovensko argentinským konsulátem vyhotovené a od něho vyžádané tiskopisy ve formě dopisů psané, jichž používala jako propagační pomůcky mezi slovenským lidem; tyto tiskopisy podle sdělení okresního úřadu v Myjavě a v Parkáni a velitelství četnické stanice ve V. způsobily v tamních krajích vystěhovaleckou horečku, neboť prostí lidé myslili, že jim zasílá tyto listy opatřené razítkem, po případě i podpisem argentinského konsula, konsul sám, zvláště když některé tyto tiskopisy opatřila kancelář uvedená přesnou adresou určité osoby, jak jest vidno z jednoho exempláře ke spisu připojeného, z čehož jest zřejmo, že společnust byla povinna tyto propagační tiskopisy předložiti min. soc. péče k vidování po rozumu § 20, odst. 5 vlád. nař. č. 170/1922.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané pouze v příčině přestupku 1. dle § 19 lit. b) zák. o vystěhovalectví, 2. § 20 č. 5 vl. nařízení č. 170 z r. 1922, uvažoval nss takto:
a d 2. Pokud se týče odsouzení pro přestupek § 20 č. 5 prov. nař. č. 170/1922, namítá, že předložení výtisků propagačních a tiskopisů nem povinností »podle« zákona, nýbrž pouze »vedle« zákona uloženou, ježto zákon č. 71 z r. 1922 sám předkládání takových tiskopisů nenařizuje a že proto na nešetření tohoto ustanovení vl. nař. se trestní předpis § 37 zák. o vystěhovalectví nevztahuje.
Tuto námitku neshledal nss důvodnou. Poslední odstavec § 18 zák. o vystěhovalectví s nadpisem »Knihy a výkazy« stanoví, že podrobnější ustanovení o provozování obchodu osobami v 1. odst. jmenovanými, o dozoru na ně a o způsobu, obsahu a době předkládáni výkazů o vystěhovalcích budou vydána nařízením; § 17 lit. d) vl. nař. č. 170 z r. 1922 pod nadpisem »knihy a výkazy« stanoví povinnost podnikateli dopravy vésti sbírku všech tiskopisů, prospektů, oběžníků, letáků, návěští a pod. ve věcech vystěhovaleckých uveřejněných podnikatelem dopravy neb jeho zástupci. Stanoví-li pak dále § 20 č. 5 cit. nař. zařaděný v téže skupině jako § 17 pro podnikatele dopravy a jich zástupce povinnost zasílati min. soc. péče po dvou výtiscích všech tiskopisů, oběžníků, letáků, prospektů, návěští a pod. dávaných jimi do oběhu, jest ze srovnání uvedených ustanovení zřejmo, že k vydání předpisů § 17 lit. d a § 20 č. 5 prov. nař. byla vláda zmocněna v posledním odstavci § 18 zákona, neboť předpisy ty slouží právě ku provádění dozoru nad obchody v odst. 1 § 18 zákona jmenovanými.
St-l vytýká dále, že nelze subsumovati informace vydané konsulátem argentinským pod tiskopisy, jež společnost st-lem representovaná dle § 20 prov. nař. jest povinna předkládati, ježto dle tohoto nařízení jedná se min. pouze o statistiku a dohled nad vystěhovalectvím, takže jen tiskopisy, které podnikatel dopravy sám vydává, podléhají této povinnosti.
Ani tuto námitku neshledal nss důvodnou. Stížnost přehlíží, že § 20 č. 5 prov. nař. kategoricky nařizuje podnikatelům dopravy předložení tiskopisů, oběžníků, letáků atd. jimi dávaných do oběhu, jakož i že § 17 lit. d) téhož nař. mluví jen o uveřejňování takových tiskopisů a že tedy není rozhodno, kdo tiskopisy zhotovil a vydal, zda osoba třetí, či podnikatel sám, nýbrž že rozhodnou jest pouze okolnost, že výtisky uvedené podnikatel dává do oběhu neb uveřejňuje.
Ježto není sporu o tom, že společnost dávala do oběhu informace ve formě tištěného dopisu argentinského konsula, byla povinna předložiti je min. soc. péče dle předpisu § 20, odst. 2 č. 5 prov. nař. a ježto se tak, jak nepopřeno, nestalo, shledal žal. úřad v opomenutí st-lově právem skutkovou podstatu přestupku tohoto předpisu. Jeví se tedy stížnost bezdůvodnou a musela proto býti zamítnuta.

Citace:

č. 5886. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 302-305.