NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7402 —
Čís. 7402.

Den, kterého byla vyhláška o potvrzení nuceného narovnání vyvěšena na soudní desce, nečítá se do rekursní lhůty.
(Rozh. ze dne 14. října 1927, R I 638/27.)
Usnesením ze dne 24. ledna 1927 potvrdil soud prvé stolice nucené narovnání. Do tohoto usnesení podala firma A. rekurs, jejž soud prvé stolice usnesením ze dne 10. března 1927 odmítl jako opožděný. Rekursní soud změnil usnesení prvého soudu ze dne 10. března 1927 v ten rozum, že přijal rekurs do usnesení ze dne 24. ledna 1927 na soud jako včas podaný. Důvody: Podle § 174 k. ř. nastávají účinky doručení již veřejnou vyhláškou v případě, když kromě veřejné vyhlášky nařízeno jest zvláštní doručení účastníkům. Toto platí zejména i ohledně nuceného vyrovnání § 152 konk. ř. a jde toliko o to, kterým dnem počíná běžeti lhůta rekursní, činící podle § 176 konk. ř. 14 dnů. Ježto ani § 174 ani § 176 konk. ř. v tom směru nic neustanovuje, platí podle § 172 konk. ř. podpůrné ustanovení § 125 c. ř. s., podle něhož při počítání lhůty, určené podle dnů, nečítá se den, do něhož spadá doba neb událost, podle níž se má říditi počátek lhůty. Z toho následuje, že se 16. únor 1927 jakožto den, kdy vyhláška o potvrzení vyrovnání byla uveřejněna na soudní desce, nečítá do počátku lhůty rekursní, takže lhůta rekursní končila dne 2. března 1927, nikoliv dne 1. března 1927, jak za to má konkursní soud. Když tomu tak, jest rekurs daný na poštu dne — Čís. 7403 —
2. března 1927 podán podle § 89 org. zák. včas a nebylo důvodu k jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody stěžovatelovy nejsou s to, by otřásly správnými důvody napadeného usnesení, jež hoví úplně zákonu i stavu věci. Bylo proto stěžovatele na ně odkázati. Míní-li stěžovatel, že konečná lhůta čtrnácti dnů k rekursu v souzeném případě běží ode dne, kdy usnesení úpadkového soudu bylo vyvěšeno na soudní desce, jest mu ovšem přisvědčiti, avšak mylným jest jeho názor, že se tento den čítá do lhůty. Odporovalo by to přímo ustanovení § 125 c. ř. s., platnému podle § 172 konk. ř. i pro úpadkové řízení, podle něhož se nečítá do lhůty den, do něhož spadá okamžik neb událost, podle níž se má říditi počátek lhůty. Tou jest zde právě den, kdy bylo usnesení úpadkového soudu vyvěšeno na soudní desce. Správnost názoru stěžovatelova nelze vyčísti z komentáře Bartsch-Pollak II. str. 51, jehož se stěžovatel dovolává; komentář Lehmannův ke konkursnímu řádu na str. 807 nota 10 potvrzuje spíše správnost názoru rekursního soudu.

Citace:

č. 7402. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 273-274.