NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

-4
Čís. 2146.

Nebezpečí zvýšené příležitosti k svedení (§ 132 Ш. tr. zák.) a větší účinnosti svedení nesmí vyplývati výhradně z hospodářské, společenské nebo jinaké závislosti svedené osoby na svůdci, nýbrž musí býti dáno též tělesnou, najmě pak duševní a mravní nedospělostí oné osoby, nedostatkem zkušeností na její straně a jejím neporozuměním aneb nedostatečným porozuměním dosahu smilných činů.
Pokud sem nespadá poměr továrníka k jeho pomocné dělnici.

(Rozh. ze dne 19. října 1925, Zm I 395/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 9. dubna 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem svedení ke smilstvu podle §u 132 III. tr. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného z obžaloby.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. právem, že pro odsouzení obžalovaného pro zločin podle §u 132 III. tr. zák. schází zákonná náležitost »svěřeni k dohledu«. Zrušovací soud vyslovil již opětovně a zejména v rozhodnutí sb. n. s. č. 1623, že nebezpečí zvýšené příležitosti k případnému svedení a větší účinnosti svedení nesmí vyplývati výhradně z hospodářské, společenské nebo jinaké závislosti svedené osoby na svůdci, že musí býti dáno naopak též tělesnou, najmě pak duševní a mravní nedospělostí oné osoby, nedostatkem zkušeností na její straně a jejím neporozuměním aneb nedostatečným porozuměním dosahu smilných činu. Těchto předpokladů tu není. Je zjištěno, že Albína K-ova vstoupila sama do závodu obžalovaného jako pomocná dělnice, že jí v době, kdy prý ji obžalovaný ku spáchání a trpění smilných činů sváděl, bylo 19 roků, že je v tělesném ohledu plně vyvinutá a vábného zevnějšku. Uvedla sama, že již od svého 15. roku byla s přestávkami zaměstnána v továrnách a i v jinakých službách. Měla v době, o niž jde, milence, udala, že je velmi veselá a baví se ráda, a nalézací soud o ní praví, že je si svých vnad vědoma a nezdá se býti ani odvážným žertům se strany mužů nepřístupna, jak prý to dokazuje její nevalná pověst a její nápadné setrvání ve službě obžalovaného po několik dnů přes opětovné necudné útoky s jeho strany. Že by provozovala tajnou prostituci, z jaké je podle četnické zprávy ve své obci všeobecně podezřívána z té příčiny, že prý přichází téměř každého dne z rána z Ch. z nočních potulek domů, K-ová popřela a nevzal to soud za prokázáno. Z toho, co uvedeno, plyne, že K-ovu nelze přičítati k osobám duševně nevyspělým a v mravním ohledu nezralým, nezkušeným a zaostalým a že tudíž ani vzhledem k jejímu věku ani jejím duševním a mravním vlastnostem neměla zapotřebí oné zvláštní ochrany a vedení jak po stránce tělesné, tak i v ohledu mravním, jakých vyžadují osoby zákonem chráněné. Již s tohoto hlediska nelze ohledně ní mluviti o tom, že byla obžalovanému k dozoru svěřena, zvláště když do jeho služeb sama jako dělnice vstoupila, takže nebyla žádnou к tomu oprávněnou osobou obžalovanému ani výslovně ani mlčky pod dozor dána, a když pouhá podřízenost dělníka vůči zaměstnavateli nestačí ještě sama o sobě k založení poměru, k jakému poukazují slova »k dozoru« a jenž rovnati se má poměru, vyjádřenému dalšími slovy zákona »k výchově neb k vyučování«. Nalézací soud dovozuje předpoklad »svěření« K-ové k »dozoru« se strany obžalovaného z ustanovení §u 74 živnostenského zák. ze dne 8. března 1885, čís. 22 ř. zák. Leč mylně. Tento paragraf ukládá v posledním svém odstavci majitelům živnosti povinnost, by při zaměstnání pomocných dělníků do 18. roku a při osobách ženských vůbec brali pokud možno nejvíce zřetel na mravnost, jehož vyžaduje jejich věk a pohlaví. Již doslov §u 74 nasvědčuje tomu, že předpis jeho má na zřeteli pouze taková opatření, která mají chrániti výpomocné dělníky před nebezpečími, která by je mohla stihnouti při jejich zaměstnání, to jest při výkonu práce v závodě. Z toho nelze dovozovati, že by ženské osoby byly svěřeny osobnímu dozoru majitele živnosti ve smyslu §u 132 III. tr. zák., to tím méně, když § 74 živn. ř. mluví o ženských osobách vůbec, bez ohledu na jejich stáří. Nalézací soud uznal proto obžalovaného neprávem vinným zločinem podle §u 132 III. tr. zák., i bylo odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek zrušiti a obžalovaného z obžaloby sprostiti.

Citace:

č. 2146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 596-597.