NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 8974.

Zřízení poručníka a jeho zmocnění ke sporu o uznání nemanželského otcovství a o výživu jest odklad nepřipouštějícím opatřením ve smyslu — Čís. 8974 —
690
čl. 23 úmluvy s Rumunskem ze dne 7. května 1925, čís. 171 sb. z. a n. na rok 1926.
O určení nemanželského otcovství, nároku nemanželského dítěte na výživu a nároku nemanželské matky proti otci dítěte, platí právní řád státu, jehož příslušníkem jest matka v době narození dítěte. Mají-li otec i matka v době narození dítěte bydliště v tuzemsku, platí zákony tuzemské, pokud jsou matce nebo dítěti příznivější.
(Rozh. ze dne 17. května 1929, Rv I 1003/28.)
Žalobě o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Vzhledem k tomu, že žalobce jest, jsa nemanželským synem rumunské státní příslušnice, sám také rumunským státním občanem, vzhledem k mezinárodní úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Rumunským ze dne 7. května 1925, čís. 171/1926 sb. z. a n. a vzhledem k ustanovení § 6 c. s. ř., že k nedostatku procesní způsobilosti, zákonného zastoupení a zvláštního zmocnění ke sporu jest přihlížeti v každém období sporu z úřadu, bylo dovolacímu soudu předem zkoumati, zda žalující poručník byl platně zřízen a zda zmocnění k vedení sporu bylo zdejším okresním soudem platně uděleno. Článek 23. řečené úmluvy ustanovuje, že, nastane-li potřeba zahájiti poručenství nad příslušníkem jednoho smluvního státu, který se zdržuje na území druhé strany, učiní o tom úřad této strany neprodleně oznámení příslušnému úřadu poručencovu a omezí se jen na bezodkladná opatření na ochranu osoby a jmění. Předpisu tohoto nebylo sice podle poručenských spisů dbáno, oznámení příslušnému poručenskému soudu rumunskému nebylo učiněno, kteréž opomenutí nutno napraviti, avšak ve zřízení poručníka a jeho zmocnění k vedení sporu o uznání otcovství a o výživu nutno spatřovati odklad nepřipouštějící opatření k zabezpečení nedostávající se výživy dítěte, k němuž byl zdejší soud úmluvou zavázán. Není tu tedy ani nedostatku zákonného zastoupení, ani nedostatku potřebného zvláštního zmocnění k žalobě, které by vyžadovaly opatření podle §§ 6 a 7 c. ř. s. Další otázkou, kterou si nejvyšší soud musil sám od sebe položiti, jest, podle kterého práva má býti o žalobě rozhodnuto. Jak bylo dolíčeno ve zdejším rozhodnutí ze dne 9. prosince 1927, Rv I 1850/27, čís. 7601 sb. n. s., jest právní poměr mezi nemanželským dítětem a nemanželským otcem, jsou-li příslušníky různých států, podle své přirozené povahy takovým, že lze najíti důvody pro použití práva toho i onoho státu, a že vyžaduje zvláštního právního pravidla, t. zv. normy kolisní, která by rozhraničila obor práva domácího a práva cizího, a stanovila, kterého práva sluší užíti. Československý právní řád nemá dosud takového předpisu. Ve sporých ustanoveních všeobecného občanského zákonníka (§§ 4, 34—38, 300), exekučního řádu (§§ 79—86) a jiných zákonů o mezinárodním právu soukromém nelze najíti pravidlo, jehož by aspoň obdobně mohlo býti použito při řešení této otázky. To ovšem nemůže býti důvodem, by soud rozhodl libovolně. Podle § 7 obč. zák. jest povinen říditi se v takových případech přirozenými zásadami právními, jimi pak jest dnes rozuměti příkazy obecného právního přesvědčení, jak se utvořilo pod vlivem domácího právního řádu a v souhlasu s ním za dnešních hospodářských, sociálních a právních poměrů a názorů. Není třeba teprve v souzeném jednotlivém případě zabývati se podrobně těmito zásadami a hledati v nich pravidlo pro řešení sporné otázky. To se již stalo všeobecně a způsobem, zaručujícím plnou objektivnost a spolehlivost. V osnovách zákona o mezinárodním právu soukromém z let 1912 a 1913, jež byly opětovně předmětem zvláštní, za tím účelem odborně sestavené komise, byla sporná otázka rozřešena samostatnou kolisní normou, ta pak byla převzata beze změny jako (§ 36) do návrhu subkomitétu pro revisi občanského zákonníka pro Československou republiku. Navržená norma zní: »Povinnosti nemanželského otce. (1.) O určení nemanželského otcovství, nároku nemanželského dítěte na výživu a nároku nemanželské matky proti otci dítěte, platí právní řád státu, jehož příslušníkem jest matka v době narození dítěte. (2.) Mají-li otec i matka v době narození dítěte bydliště v tuzemsku, platí zákony tuzemské, pokud jsou matce nebo dítěti příznivější.« Toto pravidlo jest pokládati toho času za objektivní doklad všeobecného právního přesvědčení a říditi se jím podle § 7 obč. zák. dotud, pokud sporná otázka nebude upravena positivním právním předpisem. V souzeném případě měli žalovaný, jenž jest zdejším státním občanem, i nemanželská matka při narození dítěte a mají dosud řádné bydliště v tuzemsku, platí tedy druhý odstavec uvedené normy, ana se strana žalující sama zdejšího práva dovolává, a bylo o žalobě správně rozhodováno podle pravidel všeobecného občanského zákonníka, aniž bylo třeba zkoumati, zda jest dosud v Bukovině, kam nemanželská matka přísluší právem domovským, platným zákonem.

Citace:

Rozhodnutí č. 2375. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 434-436.