Čís. 5542.

»Výslovnou« dohodou o příslušnosti míní se v §u 104 j. n. ujednání »zřejmé«. Dojde k němu i tím, že žalovaný svým podpisem přijme písemní nabídku, obsahující prorogační doložku. Jest na žalovaném, by prokázal, že doložky nečetl a že se jí nechtěl podvoliti.
(Rozh. ze dne 11. prosince 1925, R II 348/25.)
Místní příslušnost procesního soudu (okresního soudu v K.) odůvodňoval žalobce tím, že bylo výslovně ujednáno, že účtovaný peníz z dodávky jest zažalovati v K. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobce podal žalobu na zaplacení zbytku kupní ceny za dodané dynamo s montáží u Okresního soudu svého bydliště a odvolal se k odůvodnění místní příslušnosti procesního soudu na předpis §u 104 j. n. a předložil o objednávkách dva lístky ze dne 26. června 1924 a 28. července 1924, které obsahují v předtisku záhlaví také větu: »Veškeré platy dějí se franko našemu závodu v K. a jsou v K. splatný a žalovatelny.« Zda byly objednací lístky připojeny již k žalobě, jak to § 104 prvý odstavec j. n. žádá, není zjištěno. Spíše však se zdá, že nikoliv, protože žalovaný teprve při ústním jednání navrhl, by bylo žalobci předložení objednacích lístků uloženo. Ale tato okolnost o sobě nestačila by k dodatečnému odmítnutí žaloby, když procesní soud žalobu z toho důvodu a limine neodmítl a lístky byly žalobcem dodatečně předloženy (srv. rozhodnutí čís. 3456 sb. n. s.). Objednací lístky jsou oběma stranami podepsány a za pravé uznány. Podle zjištění prvního soudu, na němž odvolací soud ničeho nezměnil, nebylo při objednávce mezi zástupcem žalobcovým a mezi žalovaným řeči o příslušnosti a o obsahu, záhlaví, což odpovídá také tvrzení žalovaného. První soud dále praví, že z obsahu výpovědi svědka Julia P-a nelze ani bezpečně míti za dokázáno, že si žalovaný před podpisem celé záhlaví lístku přečetl (ačkoli tento svědek uvedl, že žalovaný sám lístky podepsal po přečtení objednávky i záhlaví). Odvolací soud nezaujal k této skutkové otázce stanoviska, ale pro tento případ lze se bez přesného zjištění této skutečnosti obejíti, jak bude dále vyloženo. Zákon předpisuje v §u 104 prvý odstavec j. n. »výslovnou« úmluvu o příslušnosti. To však neznamená, že by o příslušnosti musilo býti jednáno výslovně, a že by souhlas musil býti projeven ústně, že by tedy ujednání mlčky učiněné (§ 863 obč. zák.) bylo vyloučeno — jak míní žalovaný, —
nýbrž zákon rozumí tím jen »zřejmé« ujednání příslušnosti, třebaže se tak stalo písemně tím, že žalovaný písemní nabídku, obsahující prorogační doložku, svým podpisem přijal (srv. rozhod. čís. 2060 sb. n. s.). Soukromá listina, vydatelem podepsaná, podává plný důkaz o tom, že prohlášení v ní obsažené pochází od vydatele (§ 294 c. ř. s.). To platí také o listině, obsahující prorogační úmluvu (srv. rozh. čís. 3715). Bylo věcí žalovaného, aby takto podaný důkaz vyvrátil odvodem, že doložky prorogační nečetl a že se jí podrobiti nechtěl. Toho žalovaný ani netvrdil, nýbrž obmezil se na tvrzení, že »nebylo žádné ústní úmluvy o příslušnosti a že úmluva taková nemůže býti nahražena jednostranným podepsáním objednacího lístku«. Nebylo tedy třeba, by žalobce dokázal žalovanému, že tento doložku četl, nýbrž naopak měl žalovaný dokázati, že jí nečetl, čehož neučinil. Za tohoto stavu věcí netřeba se ani odvolávati na účet, obsahující také doložku »splatno při obdržení účtu a žalovatelno v K.«, o němž rekursní soud zjišťuje, že byl bez námitek přijat.

Citace:

Čís. 5542. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 787-788.