NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 1896.

Třaskaviny (zákon ze dne 27. května 1885, čís. 134 ř. zák.).
Jsou zápalky naplněné prachem předmětem státního monopolu?
(Rozh. ze dne 13. února 1925, Zm II 550/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 26. září 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 3 zákona ze dne 27. května 1885, čís. 134 ř. zák. a přestupkem §u 335 tr. zák., zrušil však podle §u 290 tr. ř. rozsudek soudu prvé stolice ve výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 3 zákona ze dne 27. května 1885, čís. 134 ř. zák. jako zmatečný, a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení opětně projednal a rozsoudil, mimo jiné z těchto
důvodů:
Rozsudek soudu prvé stolice jest stižen zmatkem, stížností neuplatňovaným. Podle posledního odstavce §u 1 zákona o třaskavinách ze 27. května 1885, čís. 134 ř. zák. nevztahuje se ustanovení prvního odstavce tohoto §u a důsledkem toho nevztahují se ani trestní normy §u 2 a §u 3 téhož zák. na třaskaviny stát. monopolu. Tento monopol byl zaveden, přesněji znovu upraven zákonem ze dne 15. července 1919, čís. 414 Sb. z. a n., podle jehož §u 1 předmětem monopolu výbušných látek jsou látky, které budou za ně nařízením prohlášeny. Tato prohlášení stalo se vládními nařízeními ze dne 8. listopadu 1920, čís. 615 a ze dne 30. května 1922, čís. 166 Sb. z. a n. a případnými dalšími nařízeními, na něž poukazuje bod 8. odstavec druhý nařízení čís. 615/20. Těmito na- řízeními byl rozsah ustanovení §§ů 1 až 3 zákona čís. 134/1885 súžen a omezen na ony látky výbušné, jež nejsou ani podle zmíněných vládních nařízení předmětem monopolu. Tomuto závěru není na závadu ustanovení §u 10 vládního nařízení čís. 615/20, že dosavadní předpisy bezpečnostní, týkající se látek výbušných, zůstávají v platnosti, pokud neodporují ustanovením zákona čís. 414/19. Neboť, nehledíc k tomu, že obdobné ustanovení nebylo pojato do zákona čís. 414/19, není zákon čís. 134 z r. 1885 pouhým předpisem bezpečnostním. Vždyť jest v nadpisu označen jako zákon o opatřeních proti obecně nebezpečnému užívání třaskavin a obecně nebezpečnému zacházení s nimi, a poukazuje sám v druhém odstavci §u 2 na řádně vyhlášené policejní předpisy bezpečnostní o takových třaskavinách, na něž se vztahuje ustanovení §u 1 odstavec prvý. Ustanovení §u 10 vládního nařízení čís. 615/20 zachovává tudíž v platnosti toliko ministerská nařízení ze dne 4. srpna 1885, čís. 135 ř. zák. a další předpisy v něm citované, jakož i ministerská nařízení z 19. května 1899, čís. 95 a 96 ř. zák. Jelikož pak zákon čís. 414/ 1919 a vládní nařízení č. 615/1920 nabyly účinnosti 1. ledna 1921 a vládní nařízení čís. 166/22 dne 8. června 1922, tudíž před vynesením napadeného rozsudku, bylo povinností nalézacího soudu, by zjistil, zda zápalky naplněné prachem a obžalovaným přechovávané jsou výbušnou látkou, která není předmětem státního monopolu, a zda na ni důvodně se vztahují předpisy §u 1 až 3 zákona čís. 134/1885. Podřadil-li nalézací soud, toho nezjistiv, skutek obžalovaného pod ustanovení §u 3 zákona čís. 134/1885, uvažoval o skutku s hlediska zákona, který se po případě k němu nevztahuje, a dopustil se zmatečnosti podle čís. 10 §u 281 tr. ř. Takto bylo trestního zákona nesprávně užito na újmu obžalovaného. Proto bylo podle §u 290 tr. ř. zrušovacímu soudu z úřední povinnosti postupovati tak, jako kdyby dolíčený důvod zmatečnosti byl býval uplatňován.

Citace:

č. 1896. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 107-108.