Čís. 11833.

Při exekuci k vydobytí výživného převažuje zájem vymáhajícího věřitele zájem dlužníkův na tom, by byla exekuce odložena. Při exekuci k zajištění nároku na výživné nemůže dlužník složením jistoty docíliti zrušení zajišťovací exekuce.
(Rozh. ze dne 20. srpna 1932, R I 653/32.)
Podav žalobu o snížení výživného dohodnutého smírem, navrhl dlužník odklad exekuce k vydobytí výživného. Soud prvé stolice odklad povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Jest uvážiti, že jde o výživné, o úhradu životních potřeb vymáhající strany a o možnost její fysické existence a tudíž o více, než jen o zájem majetkový. Jest proto zájem vymáhající strany na vymožení značné části výživného, na provedení exekuce nepoměrně mocnější, než zájem povinného na tom, by exekuce byla odložena. Nárok vymáhající věřitelky není zajištěn tím, že povinný složil jistotu, ježto záleží v plnění značné části výživného, jež musí býti plněno ihned pravidelně, má-li býti dosaženo jeho účele. Jde o náhradu potřeb, jež nesnesou odklad, jež musí býti ihned ukojeny. Odložení tohoto plnění mohlo by býti spojeno s ohrožením fysické existence, čímž je převážen zájem povinného, by nepřišel o některé své věci a část svých příjmů. (Srov. čís. 10073 sb. n. s.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud rozhodl správně podle stavu věci i zákona a vývody dovolacího rekursu nejsou s to, by vyvrátily správné důvody napadeného usnesení. Jde o exekuci pro výživné a dlužník, podav žalobu o snížení výživného, navrhl odklad exekuce. Jest však přihlížeti nejen k zájmům dlužníkovým, nýbrž i k zájmu vymáhající věřitelky a rozhodnutí je přizpůsobiti tomu, čí zájem jest silnější a zasluhuje větší ochrany. Správně věc posoudil rekursní soud a stačí odkázati na jeho důvody. Nerozhodné jsou vývody dovolacího rekursu, pokud se odvolávají na okolnosti, jimiž dlužník odůvodňuje žalobu o snížení výživného, neboť, posoudili pravdivost a závažnost těchto okolností, bude věcí soudu procesního, jehož rozhodnutí nelze předbíhali. Rovněž bezvýznamnými jsou vývody stěžovatelovy, pokud brojí proti právoplatnému usnesení povolujícím'u exekuci, neboť není předmětem dovolacího rekursu toto právoplatné usnesení. K námitce stěžovatelově, že neohrožuje existenci strany vymáhající, poněvadž jí poskytuje výživu placením přiměřené částky, jest připomenouti, že podle vlastního udání stěžovatel sice platí vymáhající straně částku, kterou si sám vypočetl a za přiměřenou uznává, totiž 400 pokud se týče 500 Kč měsíčně, že však tato částka nemůže býti uznávána za postačující pro slušnou výživu vymáhající věřitelky. Naproti tomu nárok na slušnou výživu stěžovatelovu není ohrožen, poněvadž z toho, co mu podle jeho vlastního udání zbývá, může s rodinou býti slušně živ, kdežto nárok vymáhající strany na slušnou výživu byl by odkladem exekuce ohrožen. Při exekuci k zajištění nároku na výživné nemůže dlužník složením jistoty docílili zrušení zajišťovací exekuce (§ 376 č. 2 ex. ř.), poněvadž se podle § 6 (3) zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 sb. z. a n. dospělostí jednotlivých dávek přeměňuje zajišťovací exekuce sama sebou v exekuci uhražovací, kdežto při zrušení zajišťovací exekuce byl by oprávněný při splatnosti každé dávky teprve nucen vésti uhražovací exekuci na složenou jistotu, bylo by mu tedy vymáhání nároku stiženo.

Citace:

č. 11833. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 85-86.