NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 10288.

Byly-li od nemovitostí ve vložce, v níž byla poznámka pořadí, napotom knihovně odepsány nemovitosti, aniž byla do nových vložek přenesena poznámka pořadí, nelze se v těchto nových vložkách domáhati vkladu zástavního práva v pořadí poznámky, byly-li odepsané nemovitosti připsány jiným vlastníkům, než těm, od nichž pochází listina dávající po odepsání nemovitostí do zástavy jen nemovitosti zapsané ve vložce, v níž byla poznámka pořadí.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1930, R II 356/30.)
Knihovní soud povolil k návrhu Živnostenské záložny v pořadí knihovní poznámky pořadí z 26. září 1929 č. d. 1844/29, nalézající se sub C) 3 vložky 1299, v kteréžto vložce zapsané nemovitosti patří manželům Antonínu a Emmě H-ovým, ve vložkách číslo 1302 a 1307 vklad zástavního práva a současně poznamenáno ve vložce čís. 1299, že tato vložka jest vkladbou hlavní a vložky čís. 1307 a 1302 jsou vkladbami vedlejšími. Vložka čís. 1302 obsahovala nemovitosti patřící manželům M-ovým, vložka čís. 1307 obsahovala nemovitosti manželů F-ových. Rekursní soud vyhověl rekursům manželů M-ových, manželů F-ových a Občanské záložny a knihovní žádost zamítl. Důvody: Z knihovního výpisu o vložkách čís. 1302 a 1307 jest zřejmo, že v těchto vložkách není poznámky pořadí, která by korespondovala s poznámkou pořadí ze 26. září 1929 zapsanou ve vložce 1299. Ve vložce 1302 vloženo jest zástavní právo pro pohledávku Občanské záložny 6000 Kč s přísl., ve vložce čís. 1307 vloženo jest zástavní právo pro tutéž Občanskou záložnu pro pohledávku 12000 Kč, obě tato zástavní práva váznou v řečených vložkách na prvém místě a sporný vklad zástavního práva pro pohledávku Živnostenské záložny stal se v poznámce pořadí ze dne 26. září 1929 tak, že by toto sporné zástavní právo mělo pořadí před zástavním právem Občanské záložny pro její pohledávky 6000 pokud se týče 12000 Kč, kteréžto zástavní právo vloženo bylo do řečených vložek 9. ledna 1930, pokud se týče 18. ledna 1930. Proti tomu si stěžují jednak manželé F-ovi a M-ovi, kteří shodně navrhují, by napadené usnesení bylo změněno v ten rozum, že se návrh Živnostenské záložny zamítá a že se nařizuje výmaz práva zástavního pro pohledávku Živnostenské záložny 265000 Kč ve vložkách 1302 a 1307, dále si stěžuje i Občanská záložna, která rovněž navrhuje změnu napadeného usnesení v ten rozum, že se návrh Živnostenské záložny na povolení vkladu zástavního práva pro pohledávku 265000 Kč zamítá, zejména, že se zamítá, pokud toto zástavní právo nabylo pořadí před knihovně zajištěnými pohledávkami, a posléze, že se zamítá návrh na poznamenání ve vložce čís. 1299, že pro vložené tam zástavní právo pro pohledávku 265000 Kč Živnostenské záložny vložka čís. 1299 jest vložkou hlavní a vložky čís. 1302 a 1307 vložkami vedlejšími. Napadeným usnesením bylo vskutku povoleno poznamenání ve vložce čís. 1299, tato vložka jest vkladbou hlavní a vložky čís. 1302 a 1307 vkladbami vedlejšími vzhledem k zástavnímu právu Živnostenské záložny pro pohledávku 265000 Kč. Manželé F-ovi a M-ovi k odůvodnění stížnosti uvedli, že jejich nemovitosti tvořící knihovní tělesa zapsaná ve vložkách čís. 1302 pokud se týče 1307, byly odepsány z vložky čís. 1299, patřící manželům H-ovým sice v době, kdy ve vložce čís. 1299 již byla poznámka pořadí pro zamýšlený úvěr 265000 Kč, že však při zřízení nových vložek 1302 a 1307 byly jimi nabyté nemovitosti přeneseny do těchto vložek, aniž bylo zároveň v těchto nových vložkách poznamenáno pořadí pro zamýšlený úvěr 265000 Kč, takže prý povolení sporného vkladu zástavního práva pro pohledávku 265000 Kč Živnostenské záložny na jejich nemovitosti neodpovídá zákonu, ježto k zavazení nemovitostí nedali souhlas, poznámky pořadí v těchto vložkách není a tudíž ustanovení § 56 druhý odstavec knih. zák. prvým soudem neprávem bylo použito k povolení napadeného vkladu. Zdůrazňují, že manželé H-ovi nemovitosti vložka čís. 1302 a 1307 vůbec do zástavy nedali, a tvrdí, že poznámka pořadí ze dne 18. září 1929 ve vložce čís. 1299, vztahující se původně i na nemovitosti zapsané nyní ve vložce čís. 1302 a 1307, nezavazovala manžele H-ovy, že by tyto nemovitosti museli dáti Živnostenské záložně do zástavy, při čemž polemisují s důvody rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 9016. 1 stížnost Občanské záložny odůvodňována jest tím, že se napadený vklad zástavního práva nemohl státi podle § 56 druhý odstavec knih. zák., neboť prý v tomto případě jde o případ zcela rozdílné povahy, než má na mysli § 56 druhý odstavec knih. zák. Občanská záložna vychází sice z toho, že ve vložce čís. 1299 byla zapsána poznámka přu zamýšlené zadlužení do výše 265000 Kč s účinkem do 25. září 1930, avšak poukazuje k tomu, že nemovitosti, na nichž vázne pro ni zástavní právo pro pohledávku 6000 Kč s přísl,, pokud se týče 12000 Kč s příslušenstvím, podle právoplatného usnesení okresního soudu ze dne 21. ledna 1930, čís. d. 126/30 a ze dne 20. listopadu 1929, č. d. 2337/29 byly odepsány z vložky čís. 1299 všech závad prosté, zejména, že v usnesení tom bylo výslovně uvedeno, že poznámka pořadí pro zamýšlené zadlužení do výše 265000 Kč s účinností do 25. září 1930 rovněž se nemá přenésti do nově zřízených vložek čís. 1302 a 1307. Občanská záložna poukazuje k tomu, že manželům F-ovým a M-ovým půjčila peníze v důvěře v pozemkovou knihu, podle níž ve vložkách čís. 1302 a 1307 nebylo poznámky pořadí, takže není možné, by zástavní právo pro pohledávku Živnostenské záložny vloženo bylo na ony nemovitosti vůbec, zejména, že není možné, by bylo vloženo v pořadí před zástavním právem jí patřícím v pořadí poznámky pořadí neexistující ve vložkách čís. 1302 a 1307, při čemž poukazuje k tomu, že si vlastníci nemovitostí vložky čís. 1302 a 1307 vymohli výmaz poznámky pořadí ve smyslu rozhodnutí nejvyššího soudu 3733.
Rekursy jsou odůvodněné. Podle dluhopisu, na jehož základě bylo vloženo sporné zástavní právo pro pohledávku Živnostenské záložny 265000 Kč, manželé H-ovi dne 24. ledna 1930 svým zmocněncem dali Živnostenské záložně do zástavy jen nemovitosti vložky čís. 1299 a dali tedy Živnostenské záložně do zástavy jen ty nemovitosti, které dne 24. ledna 1930 ještě tvořily knihovní těleso vložky čís. 1299. Dne 24. ledna 1930 nemovitosti manželů F-ových a M-ových již nepatřily ke knihovnímu tělesu vložky čís. 1299, byvše z vložky té odepsány dne 19. listopadu 1929 pokud se týče 18. ledna 1930 a zapsány do vložek čís. 1302, pokud se týče 1307, do nichž poznámka pořadí nebyla přenesena a podle úmyslu manželů H-ových ani neměla býti přenesena, jakž plyne z knihovní žádosti č. d. 2337/1929 a č. d. 126/1930. Sporný vklad zástavního práva byl povolen proti ustanovení § 32 písm. b) kn. zák., jenž byl porušen ve dvojím směru, jednak v tom, že manželé H-ovi dali do zástavy Živnostenské záložny jen své nemovitosti zapsané ve vložce čís. 1299, jednak v tom, že právní listina, na jejímž základě se stal sporný vklad, nepochází od vlastníků nemovitostí vložka 1302, 1307, kteří vzhledem k neexistenci poznámky pořadí v těchto vložkách, jen sami byli oprávněni dáti do zástavy své nemovitosti. Knihovní stav nedopouštěl povolení sporného vkladu, povolením byl porušen princip legality. Že povolení sporného vkladu stalo se neprávem na základě § 56 druhý odstavec kn. zák. a že projednávaný případ jest jiný, než případ, jejž má na mysli § 56 druhý odstavec knih. zák., plyne z toho, že § 56 druhý odstavec knih. zák. předpokládá, že na zcizených nemovitostech dosud vázne poznámka pořadí pro zamýšlený úvěr, čemuž tak není v projednávaném případě, v němž ve vložkách čís. 1302 a 1307 poznámky není a podle úmyslu manželů H-ových vyjádřené knihovní žádostí č. d. 2337/1929 poznámka ani nemá býti. Byla proto i polemika stěžovatelů s rozhodnutím čís. 9016 nejvyššího soudu zbytečná a netřeba ji vyvraceti. Toto rozhodnutí jakž i rozhodnutí čís. 3733 má za základ jiný skutkový stav, než v projednávaném případě. Přisvědčiti jest názoru Občanské záložny že, není-li ve vložkách čís. 1302, 1307 poznámky pořadí, odporovalo by principu publicity, by před jejím zástavním právem bylo vloženo zástavní právo pro Živnostenskou záložnu. Principem publicity chrání se totiž důvěra v to, že pozemková kniha jest úplná. Nebyla-li poznámka zamýšleného úvěru přenesena do vložek čís. 1302 a 1307, nemůže Živnostenská záložna míti pro svou pohledávku pořadí před Občanskou záložnou, ani tenkráte, kdyby Občanská záložna věděla o tom, že Živnostenská záložna má snad podle ujednání s manžely H-ovými právo, by jí byly dány do zástavy všechny nemovitosti, které byly zapsány ve vložce 1299 v den, kdy do vložky té přišla poznámka pořadí. Co se týče žádosti manželů F-ových a M-ových, by byl nařízen knihovnímu soudu výmaz zástavního práva pro zápůjčku 265000 Kč poskytnutou Živnostenskou záložnou manželům H-ovým, vyřídí tuto žádost soud prvé stolice, jakž nařízeno v § 133 kn. zák., poznamenáním zamítnutí žádosti, nikoliv výmazem sporného práva zástavního, k němuž bude lze přikročiti až v případech, jež jsou uvedeny v § 133 kn. zák. na konci.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Výrok napadeného rozhodnutí a v podstatě i jeho důvody jsou správné. Dovolací rekurs má neprávem za to, že usnesení okresního soudu ze dne 21. ledna 1930 čís. den. 126/30 a ze dne 20. listopadu 1929 čís. den. 2337/29, jimiž byly nemovitosti z vložky číslo 1299 závad prostě odepsány a zřízeny pro ně nové vložky 1302 a 1307, nenabyla právní moci proto, že žadatelka o tomto odepsání nebyla zpravena, ačkoli prý měla býti zpravena. Nebylo ani z knihovní žádosti ani z listin k ní připojených lze seznati, že stěžovatelka nabyla práv k nemovitostem, o které jde, vůbec, a zejména z výměru o povolení poznámky pořadí pro zamýšlené zadlužení do 265000 Kč, kterýžto výměr podle spisového seznamu listovního úředníka byl doručen Antonínu H-ovi. Knihovní soudce neměl proto ani příčiny ani možnosti, by stěžovatelku o povoleném bezbřemenném odepsání pozemkových částí zpravil. Neprávem poukazuje stěžovatelka k různým rozhodnutím dovolacího soudu, zastávajícím názor, že se nabyvatelé nemovitosti proti pozdějšímu vkladu zástavního práva nemohou dovolávati zásady o důvěře ve stav pozemkové knihy, když se opominuli přesvědčiti, že na kupované nemovitosti vázne poznámka pořadí. Příslušné vývody dovolacího rekursu pomíjejí úplně rozhodující okolnost, že v souzeném případě v témže usnesení, v němž byly povoleny odpisy nabývaných nemovitostí z původní vložky, převod jich do nových vložek a vklad práva vlastnického, zároveň bylo vysloveno, že vše to se, děje bez přenesení břemen na kmenové nemovitosti, váznoucích, zejména i bez břemen z poznámky pořadí. Nabyvatelé neměli příčiny, by této knihovní poznámce v kmenové knihovní vložce věnovali pozornost, a neměli ani povinnost, by zkoumali, zda toto bezbřemenné odepsání jejich nemovitostí bylo povoleno právem čili nic a zda stěžovatelka neb kdo jiný tím trpí újmu. Pokus dovolacího rekursu vyvrátiti tuto námitku vývody, že nabyvatelé nemovitosti nedbali poznámky proti lepšímu svému přesvědčení, vědouce, že s kmenovou vložkou ručí též jimi kupované nemovitosti za stěžovatelčinu pohledávku, selhává, protože tyto údaje dovolacího rekursu jsou nové a proto podle § 126 kn. zák. nedovolené.

Citace:

č. 4939. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 188-189.