NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2310.

Předpis §u 265 tr. ř. jest právem velícím; jeho porušení jest zmatkem čís. 11 §u 281 tr. ř., třebas trest, uložený pozdějším rozsudkem, nepřevyšuje nejvyššího trestu v zákoně určeného na skutek přísněji trestný.
(Rozh. ze dne 8. března 1926, Zm II 595/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 11. listopadu 1925, pokud jím byl stěžovatel za zločin krádeže podle §§ů 171, 173, 174 II. a), c), 176 II. a), 179 tr. zák. odsouzen podle §u 179 tr. zák. se zřetelem na ustanovení §u 1 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. za použití §u 55 tr. zák. do těžkého žaláře na patnáct měsíců, zostřeného a doplněného měsíčně jedním postem, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisících a věc vrátil nalézacímu soudu, by o ní v mezích zrušení znovu jednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v i
důvodech:
Zmateční stížnost shledává vykročení z mezí práva trestního (§ 281 čís. 11 tr. ř.) v tom, že soud nevzal zřetele na ustanovení §u 265 tr. ř. přes to, že ze spisů vychází na jevo, že obžalovaný byl dřívějším právoplatným rozsudkem uznán vinným jiným trestným skutkem, spáchaným před vynesením tohoto rozsudku. Zmateční stížnost jest odůvodněna. Podle trestních spisů krajského soudu v Olomouci byl obžalovaný po spáchání zločinu krádeže, který jest předmětem nynějšího rozsudku, odsouzen rozsudkem krajského soudu v Olomouci ze dne 24. července 1925 pro zločin podle §u 217 tr. zák., jehož se dopustil dne 10. dubna 1925, do žaláře na tři měsíce, doplněného jedním postem měsíčně, kterýžto trest prohlášen za odpykaný zajišťovací a vyšetřovací vazbou. O tom byl nalézací soud vyrozuměn před hlavním přelíčením přípisem krajského soudu v Olomouci ze dne 27. července 1925, který však podle protokolu o hlavním přelíčení nebyl přečten, a udal to ostatně při hlavním přelíčení i sám obžalovaný, odpovídaje na otázky o osobních poměrech. Vzhledem k tomu byl nalézací soud podle ustanovení §u 265 tr. ř. povinen při vyměřování trestu přihlížeti k trestu obžalovanému dřívějším rozsudkem uloženému, avšak neučinil tak s výslovným podotknutím, že §u 265 tr. ř. nebylo užito, ježto prý posud není »spisově prokázáno, že byl obžalovaný po spáchání činu odsouzen«. Případné snížení trestu za použití §u 265 tr. ř. vyhradil nalézací soud pozdějšímu rozhodnutí po dojití příslušných spisů, ač si tyto spisy vzhledem k onomu připíšu mohl vyžádati již k hlavnímu přelíčení. Tímto postupem dal nalézací soud důvod ke zmatečnosti podle §u 281 čís. 11 tr. ř., neboť porušil při vyměřování trestu hmotněprávní zákon v jedné z oněch zásad, které jsou nezávislý na volném uvážení soudcovském a kterých proto soudu jest povždy dbáti. Předpis §u 265 tr. ř. jest právem velícím a má jím býti docílena shoda s hmotněprávními předpisy §§ů 34, 35 a 267 tr. zák. Kdyby oba trestné činy, zločin podle §u 217 tr. zák. a zločin krádeže, byly bývaly předmětem téhož rozsudku, byl by soud vzhledem k předpisu §u 34 tr. zák. vyměřil obžalovanému trest za oba skutky podle §u 179 tr. zák. a §u 1 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n., při čemž by byl ovšem přihlížel k druhému trestnému činu. Ježto však trestný čin dříve spáchaný (zločin krádeže) byl předmětem zvláštního, později vyneseného rozsudku, překročil nalézací soud tím, že nepřihlížel k trestu obžalovanému dřívějším rozsudkem za zločin podle §u 217 tr. zák. vyměřenému, ač § 265 tr. ř. tak učiniti kategoricky předpisuje, své oprávnění trestní, což zakládá, jak uvedeno, zmatečnost podle §u 281 čís. 11 tr. ř., bez ohledu na to, že nalézací soud, uloživ obžalovanému nynějším rozsudkem trest těžkého žaláře 15 měsíců, nepřekročil nejvyššího trestu v zákoně určeného na skutek přísněji trestný. Bylo tudíž zmateční stížnosti v tomto směru vyhověti a napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisících jako zmatečný zrušiti; ježto pak nalézací soud nepoužil při svém rozhodování spisů krajského soudu v Olomouci o dřívějším odsouzení obžalovaného, jež mělo býti podnětem k použití předpisu §u 265 tr. ř. (nemaje tehdy spisů těch po ruce), a při hlavním přelíčení nepřečetl ani zprávy krajského soudu v Olomouci ze dne 27. července 1925 a důsledkem toho ani nezjistil v rozsudku oněch skutečností, které v této příčině při správném použití zákona měly by býti základem rozsudku, nebylo lze zrušovacímu soudu rozhodnouti ihned ve věci samé, nýbrž bylo věc podle §u 288 odst. druhý, čís. 3 tr. ř. vrátiti nalézacímu soudu, by o ní v mezích zrušení znovu jednal a rozhodl.

Citace:

č. 2310. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 180-182.