Čís. 9109.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n.).
Předpis § 31 čís. 4 zák. vztahuje se i na velké místnosti, sloužící k provozování živnosti.
(Rozh. ze dne 8. srpna 1929, Rv I 1265/29.)
Výpověď žalovanému z nájmu dílny a kanceláře ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení vidí odvolatel v tom, že prvý soud nesprávně prý vykládá ustanovení § 31 čís. 4 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n., an je vztahuje i na jiné místnosti než na byty, a an při výkladu ustanovení toho nepřihlíží k ustanovení § 1 čís. 16 téhož zákona. Než nelze dáti odvolateli za pravdu. V § 30 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n. se vyslovuje, že se ustanovení zákona o bytech vztahují i na jakékoli místnosti, které jsou předmětem nájemní smlouvy. Z ustanovení § 31 čís. 4 zákona vyplývá, že z ochrany zákona byly vyloučeny větší byty, a že se ochrana zákona vztahuje jen na tak zvané byty malé. Chrání-li zákon jen malého nájemníka, nemohou býti zákonem chráněny velké místnosti, sloužící k provozování živnosti. Podle zjištění prvého soudu měří najaté místnosti okrouhle 300 m2, z toho téměř dvě třetiny v novostavbě, a asi jedna třetina ve staré budově, takže je zřejmo, že již z tohoto důvodu nemohou býti najaté místnosti předmětem ochrany zákona, ježto v souzeném případě nejde o malého nájemníka. Zákonnou mez ochrany malých nájemníků nelze rozšiřovati ustanovením § 1 čís. 16 téhož zákona, kteréžto ustanovení vykládá pouze v poslední větě šířeji pojem obytných místností při výpovědním důvodu tak zvaných nadměrných bytů, pokud tyto jsou ovšem ještě pod ochranou zákona. Prvý soud bezvadně zjistil, že sporné místnosti, při nejmenším čtyři místnosti, byly pronajaty žalovanému v listopadu 1925 počínajíc 1. prosincem 1925, takže tu jde o pronájem po 1. květnu 1924 novému nájemníkovi, a proto prvý soud posoudil věc správně i po stránce právní, uznav výpověď soudem danou za účinnou, a uloživ žalovanému místnosti najaté vykliditi a straně žalující odevzdati (srov. rozh. čís. 8237 a 8394).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní nejsou vývody dovolání s to, by vyvrátily nebo seslabily správnost názoru soudu odvolacího, že se na sporné místnosti vztahuje předpis § 31 čís. 4 zák. o ochr. náj. (čís. 44 sb. z. a n. z roku 1928), a stačí proto dovolatele v tomto směru odkázati na důvody napadeného rozsudku, které odpovídají stavu věci i zákonu.

Citace:

č. 9109. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 121-122.