Č. 4393Řízení před nss-em. — Veřejní zaměstnanci: Výrok čsl. úřadu, kterým se odpírá vydati býv. uherskému státnímu úředníku jeho plat z dob války, kdy mu pro zajetí jeho nemohl býti dodán a byl proto uložen jako finanční depositum, není rozhodnutím podle § 2 zák. o ss.(Nález ze dne 7. února 1925 č. 2419).Věc: Štěpán T. v G. proti hlavnímu finančnímu ředitelství v Užhorodu o nedoplatek služebních požitků. Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřisp ústná.Důvody: St-l byl před válkou berním asistentem u berního úřadu v Beregsázu. Při mobilisaci v roce 1914 nastoupil vojenskou službu a upadl do ruského zajetí.Služné po celou dobu jeho zajetí dostávala jeho ovdovělá matka a to až do převratu roku 1918. V době popřevratové bylo jeho služné dvakráte zasláno na adresu jeho matky, která bydlela v Nagy-Baně, ale peněžní zásilka byla vrácena jako nedoručitelná. Berní úřad — tehdy ještě maďarský — tyto peníze uložil do finančních deposit a sice dne 6. března 1919 pod čl. 147 f. d. částku 1000 K a dne 12. března 1919 pod čl. 154 f. d. částku 453 K 92 h, tudíž celkem 1453 K 92 h.St-l po návratu ze zajetí nenastoupil službu u berního úřadu v Beregsázu, nýbrž přímo ze zajetí odjel do Maďarska, ke vstoupil do státních služeb.Žádostí podanou dne 8. června 1923 k finančnímu řiditelství v Beregsázu domáhal se st-l výplaty zmíněného deposita per 1453 K 92 h.Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad tuto žádost st-lovu z důvodu, že nemá na požadovaný obnos nároku, jelikož po návratu ze zajetí nenastoupil službu.O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss:Jak z adm. spisů vysvítá, byla částka 1453 K 92 h, o jejíž vydání st-l žádal, služným st-lovým z doby jeho zaměstnání u maďarského úřadu, jež jediné z důvodu jeho nedoručitelnosti bylo pro st-le uloženo u berního úřadu v Beregsázu jako finanční depositum.V daném případě nebyla tedy vznesena na spor otázka, zda zmíněná částka st-li jako jeho služné právem patří, čili nic, nýbrž jde jen o odepření vydání této částky st-li z deposita. Původní pohledávka st-lova ex titulo služebních požitků, změněna byla deponováním v pohledávku ex deposite St-l domáhaje se vydání této částky uplatňoval na ni svoje nároky z titulu práva vlastnického. Šlo tedy zřejmě o nárok prýštící z předpisů práva soukromého. Potom však nelze nař. výrok pokládati za rozhodnutí úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss-u, nýbrž pouze za projev, učiněný úřadem jménem státu jako strany, která odepírá st-li vydati mu obnos pro něj deponovaný. Není-li tu však rozhodnutí úřadu ve smyslu cit. § 2, není nss-u dána možnost, aby se stížností in merito zabýval a bylo ji proto jako nepřípustnou dle §§ 21 a 2 leg. cit. odmítnouti.