Čís. 1767.
Rozhodovati o tom, zda starosta nynější nebo bývalý jest povinen složiti účty, jest povolán úřad samosprávný. Zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. jest užíti co do předpisů rázu formálního i na spory dosud neukončené, třebas byly zahájeny před tím, nežli zákon nabyl působnosti.
(Rozh. ze dne 11. července 1922, R I 1413/21.)
Žalovaný byl starostou žalující obce až do roku 1919. Žalobě o složení účtů z obecního hospodářství procesní soud prvé stolice rozsudkem ze dne 1. března 1921 vyhověl. Odvolací soud usnesením ze dne 17. září 1921 zrušil napadený rozsudek a nařídil prvému soudu, by vyčkaje pravomoci ve věci dále jednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí nižších soudů pro zmatečnost a odmítl žalobu.
Důvody:
Spor o složení obecních účtů není dosud skončen, naopak má v důsledku zrušovacího usnesení odvolacího soudu přijití do stadia ústního projednání před prvým soudem, který pak má ve věci znova rozhodnouti. Toto projednání a nové rozhodnutí není však dnes již před řádnými soudy přípustným, ježto spory ty byly přikázány novým zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. úřadům správním. Nejvyšší soud zabýval se již touto kompetenční otázkou ve svém rozhodnutí ze dne 17. května 1922, č. j. R I 584/22 č. sb. 1677, k jehož důvodům dodává: Zkoumání a revisi obecních účtů (§§ 16 a 18) je provésti ve zvláštním řízení správním v pořadí stolic a výsledek jeho je předpokladem rozhodnutí o tom, zda z vedení hospodářské správy obecní obci škoda vzešla, které rozhodnutí dle nového zákona přísluší právě úřadům správním. Zmíněný nový kompetenční předpis (§ 5 (4) a (5), § 10 (5), § 16 (7), § 18 (2) jest předpisem formelním, procesním, o němž neplatí zásada hmotného práva (§ 5 obč. zák.), že zákony nepůsobí zpět, naopak nový procesní zákon má platnost výlučnou ve všech dosud neskončených případech, třeba i před působností nového zákona již zahájených (§ 29 j. n.). Výjimky jsou jen tam, kde nový zákon sám ve svých přechodních ustanoveních je stanoví; takových přechodních ustanovení nový zákon o úpravě finančního hospodářství obcí však nemá; provádějící nařízení k němu ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z., a n. k § 57 pak výslovně uvádí, že tímto zákonem mezi jinými zejména byly změněny, po případě doplněny § 66 obec. zřízení ustanoveními §§ 5, 10, 16 a 18 zákona. (Srov. Pfaff-Hoffmann, Komentar zum allg. bürg. Gesetzbuche 1877 st. 159, Pollak: System des österreichischen Zivilprocessrechtes 1906, str. 344, Ott: Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního, díl I. str. 12, »Nepřípustnost řízení sporného nebo dopuštění pořadu práva posuzovati sluší podle nového zákona«, Mayr-Dominik: Soustava občanského práva 1922 str. 32 pozn. 7, Hora: Československé civilní právo procesní 1922, díl I. str. 23, § 5 odst. 1., 2. а 3.). Nezbylo proto, než rozhodnutí obou nižších soudů zrušiti a žalobu odmítnouti.