Čís. 1174.
I v ústním jednání, jež zavedeno bylo o námitkách proti platebnímu
rozkazu v řízení rozkazním, může žalobce učiniti nový skutkový přednes a změniti žalobu. Tím však i žalovaný nabývá práva k příslušnému novému přednesu.
(Rozh. ze dne 13. září 1921, R I 1113 21.)
Soud prvé stolice nepřipustil nového skutkového přednesu žalobcova při ústním jednání, jež zavedeno bylo o námitkách proti platebnímu rozkazu v řízení rozkazním, maje za to, že jest dle §§ 548 a 552 c. ř. s. nepřípustným. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a
uložil prvému soudu, by nehledě k důvodu zamítacímu, ve věci samé dále
jednal. Důvody: Žaloba se domáhá zaplacení zápůjčky. Tento žalobní
důvod nebyl změněn novým žalobcovým přednesem, nýbrž jím byl jen
přednes žaloby doplněn skutečnostmi, jež mají splatnost zažalované pohledávky opříti také ještě o nové důvody. Neobsahuje-li však nový přednes ve smyslu § 235 c. ř. s., na němž §§ 548 až 554 c. ř. s. ničehož změněno nebylo, změny žaloby, nepřísluší žalobci proti odmítnutí nového
přednesu ve smyslu § 291 odstavec prvý a 522 odstavec prvý c. ř. s.
zvláštní opravný prostředek. Soudu prvé stolice bude však ještě rozhodnouti o tom, považuje-li nový přednes žalobcův také ještě pak za nepřípustný, nemůže-li býti považován za změnu žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Že bylo rekurs žalobců dle § 291 a 522 c. ř. s. odmítnouti, v tom nelze
se stěžovatelem souhlasiti, neboť nejde tu ani o opatření spor řídící (§ 522 c. ř. s.), jež by prvý soud sám opět změniti mohl (§ 425 odstavec druhý c. ř. s.), ani tu není případu § 291 odstavec prvý — odstavec prvý, který
také rekursní soud cituje, stěžovatel patrně myslí — neboť v úvahu mohl
by přijití jedině případ § 278, odstavec druhý, ale ani ten se svou povahou s tímto případem, kde žádné důkazy před přednesem, o nějž jde,
ještě provedeny nebyly, nijak nekryje. Dále míní stěžovatel, že, má-li žalovaný dle § 550, odstavec druhý c. ř. s. své námitky podati ve 14 dnech
a později podané námitky jest odmítnouti (§ 552, odstavec druhý c. ř. s.),
plyne z toho, že také žalobce musí už v žalobě uvésti všecky skutečnosti,
z nichž nárok svůj odvozuje. Ale ani tomuto náhledu nelze přisvědčiti.
V námitkovém spise musí ovšem žalovaný dle panujícího náhledu pod následky prekluse uvésti všecky své námitky, které má proti nároku, tak
jak byl v žalobě založen. Ale byly-li námitky podány, nařídí se o nich
rok k ústnímu spornému jednání (§ 552, odstavec třetí c. ř. s.), a na toto
sporné jednání a celé ostatní řízení užiti jest, pokud se z předpisů §§ 548 až 554 c. ř. s. úchylka nepodává, všech předpisů prvního až pátého dílu
civ. soudního řádu, t. j. předspisů §§ 1 až 547 c. ř. s. (Odp. min. sprav.)
Poněvadž to nikde ani výslovně ani konkludentně v § 548 až 554 c. ř. s.
vyloučeno není, platí i ve sporném jednání o rozkazní žalobě předpis
§ 235 c. ř. s. a jest přípustným nejen přednes nových okolností dle odstavce čtvrtého, nýbrž dokonce i změna žaloby dle odstavce prvého a
třetího tohoto §u. Nové okolnosti možno ovšem uplatniti také jen dle
připuštění zákona; poněvadž pak pro sporné ústní jednání platí dle § 259 odstavec prvý c. ř. s. předpisy o ústním jednání §§ 171—203, platí zvláště
tedy také předpis § 179 c. ř. s., dle něhož lze až do skončení jednání nové
okolnosti uplaňovati, aniž by ovšem dopuštěno bylo rozvlékání sporu.
Tomuto předpisu odpovídalo to, když žalobce hned na začátku prvního
stání uplatňoval další důvod splatnosti své pohledávky, o nějž jde, aniž
by třeba bylo zkoumati, zdali ohlášení těchto nových skutečností v přípravném spise bylo dle § 258, odstavec prvý c. ř. s. přípustno. Samo sebou
se však rozumí, že prorti všem teprve při sporném ústním jednání předneseným novým skutečnostem, jež žalobce k podepření svého nároku
uplatňuje, může se žalovaný zrovna tak dle předpisu o ústním sporném
jednání brániti a tedy na odražení jich vše, čeho třeba, přednosti, jako
mimo případ rozkazní žaloby, i není tedy nijak zkrácen. Vylučovati však
žalobce z nového přednesu bylo by proti spravedlnosti a proti zásadě
procesní ekonomie, která žádá, aby se vše provedlo v jednom sporu soustředně; dodati jest, že sice jde o nový přednes ve smyslu § 179, odstavec
prvý c. ř. s., že však senát prvého soudu neodmítl nového přednesu žalobcova dle tohoto předpisu, t. j. pro rozvlékání sporu, kteréhož
důvodu tu vskutku nebylo, nýbrž jako domněle dle §§ 548 a 552 c. ř. s.
nepřípustný, že byl tedy rekurs vzdor § 186, odstavec druhý c. ř. s. přípustným a jest proto přípustný i dovolací rekurs.