NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 10158.

Učitelstvo: * Učitelská osoba ustanovená dekretem jako učitel výpomocný nemá ani při splnění podmínek odst. 1 § 2 učit. zák. č. 104/26 stihatelného nároku na dekretální ustanovení učitelským čekatelem.
(Nález ze dne 19. listopadu 1932 č. 14501.)
Prejudikatura: Boh. A 9406/31.
Věc: Alfred W. v St. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o ustanovení učitelským čekatelem a poukaz platů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ošv-u pro německé školy Z. z 5. listopadu 1928 byl st—l s výhradou schválení zšr-ou ustanoven výpomocným učitelem na dvoutřídní obecné škole v K. Výnosem zšr-y mor. z 5. prosince 1928 byla pak st-li vzhledem k tomu, že byl ustanoven výpomocným učitelem při obecné škole v K., poukázána od 7. listopadu 1928 na dobu potřeby nejdéle do 30. června 1929 odměna ročních 9768 Kč.
V námitkách ze dne 2. ledna 1929 domáhal se st-l vzhledem k tomu, že byl — maje učitelskou způsobilost — dosazen na místo uprázdněné, požitkově volné, aby byl ustanoven učitelským čekatelem, a aby mu bylo poukázáno výchovné a po uplynutí 18měsíční služby 2. (vyšší) adjutum. Tyto námitky zamítla zšr v Brně výnosem ze 16. ledna 1929 jakožto bezpředmětné. Pokud se týče st-lovy domněnky, že podle § 2 odst. 1 učit. zák. jsou učitelé, působící na místě požitkově volném, již ze zákona učitelskými čekateli, podotkl úřad, že zmíněné zákonité ustanovení definuje toliko pojem »učitelského čekatele«, že jím však nikterak není stanovena právní norma, podle níž by úřad školní byl povinen učitelskou osobu, u kteréž jsou splněny podmínky, jmenovati učitelským čekatelem. Jelikož byl st-1 dekretem ošv-u z 5. listopadu 1928 ustanoven výpomocným učitelem, také mu nepřísluší podle § 3 odst. 3 učit. zák. výchovné.
Z tohoto výroku se st-l odvolal. Min. škol. zamítlo nař. výnosem odvolání to z důvodů rozhodnutí napadeného odvoláním. K námitkám odvolání podotklo, že žádná učitelská osoba nemá zákonitého nároku na ustanovení učitelským čekatelem a že tedy nebylo nevyhověním st-lově žádosti porušeno st-lovo subjektivní právo.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Opíraje se o znění § 2 zák. č. 104/26, vychází st-l ve své písemné stížnosti z právního názoru, že podle předpisu toho každý učitel v počáteční službě, pokud má předepsanou kvalifikaci a působí na místě zatímně nebo definitivně zřízeném, pokud požitky s místem tím spojené jsou volné, jest učitelským čekatelem ex lege, čili že má právní nárok, aby co do jeho práv a nároků s ním jako s učitelským čekatelem bylo nakládáno. Nemá tedy předpis ten po názoru stížnosti toliko za účel stanoviti teoreticky pojem učitelského čekatele. St-l dovozuje, že veškery svrchu uvedené předpoklady u st-le jsou splněny a že tedy st-l měl právní nárok, aby byl ustanoven učitelským čekatelem. Ježto však právní zástupce st-lův vzhledem k nál. nss-u Boh. A 9406/31 při veřejném ústním líčení opustil právní náhled, že učitelská síla za zmíněných předpokladů jest ex lege učitelským čekatelem, zbývá nss-u zabývati se toliko námitkou, že st-l má z § 2 učit. zak. právní nárok, aby byl ustanoven učitelským čekatelem. Námitce takto formulované nemohl však nss dáti za pravdu.
Podle § 2 odst. 1 učit. zák. jest učitelským čekatelem ve smyslu tohoto zákona učitel v počáteční službě s kvalifikací předepsanou pro zatímní ustanovení, který dočasně zastává uprázdněné učitelské místo zatímní nebo definitivně zřízené, jsou-li příjmy z tohoto místa plynoucí volné. Ostatní učitelé v počáteční službě s kvalifikací předepsanou pro zatímní ustanovení nebo bez ní jsou podle odst. 2 téhož paragrafu výpomocní učitelé ve smyslu tohoto zákona. Odstavec 3. téhož paragrafu stanoví, za jakých podmínek může býti učitelský čekatel ustanoven definitivním učitelem, jak dlouhá je čekatelská doba a od které doby se do této čekatelské doby započítává doba služby konané ve vlastnosti výpomocného učitele. Nárok na ustánovení učitelského čekatele definitivním učitelem není normován v § 2 učit. zák., nýbrž předpisem jiným, t. j. předpisem § 4 učit. zák., kdežto o nějakém nároku na ustanovení učitelským čekatelem nebo výpomocným učitelem nemá zákon učitelský výslovného ustanovení žádného. Je tedy již ze systematiky učit. zák. zřejmo, že předpis § 2 obsahuje jen definice a podmínky ustanovení učitelským čekatelem, učitelem výpomocným a učitelem definitivním.
Podle § 19 učit. zák. má se o propůjčení místa vydati dekret, v němž sluší uvésti místo, které se propůjčuje, den, jímž se propůjčuje a titul s místem tím spojený. Teprve doručením tohoto dekretu stává se propůjčení místa účinným (§ 19 odst. 2). Podle předpisů těchto dlužno postupovati obdobně při ustanovení čekatele a výpomocného učitele (§ 19 odst. 4). Ustanovuje-li se učitel zatímně nebo výpomocné, má to v dekretu býti výslovně uvedeno (§ 19 odst. 5). Zákon stanoví tedy, které okolnosti pro posouzení právní povahy služebního poměru rozhodné mají býti v dekretu uvedeny, a je-li tedy dekret podle toho vyhotoven, pak je na snadě úsudek, že obsah dekretu toho je pro právní povahu poměru jím založeného směrodatný. Úsudek tento je ve shodě se zásadou pro služební poměr veř. zaměstnanců platnou, podle níž pro povahu služebního poměru je rozhodným v prvé řadě obsah dekretu o ustanovení (srov. § 6 služ. pragm. pro státní zaměstnance z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., § 9 zák. o obecních úřednících z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., § 9 o okresních úřednících ze 3. října 1907 č. 63 z. z. česk. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 444 Sb.). Táž myšlenka došla výrazu i v předpisech školských jako na př. v § 110 odst. 2 definit. řádu školního a vyučovacího (min. nař. z 29. září 1905 č. 159 ř. z.). I judikatura nss-u se v četných nálezech vyslovila v tomto směru (srov. na př. Boh. A 300/20, 898/21, 2096/23, 2290/23, 2486/23, 9406/31).
Byl-li tedy st-1 cit. výnosem ošv-u ustanoven výslovně výpomocným učitelem na dvoutřídní obecné škole v K., pak stal se jen výpomocným učitelem na této škole a nelze důvodně předpokládati, že by zákonodárce byl zamýšlel k takovému ustanovení výpomocným učitelem ihned a bez přistoupení dalších náležitostí pojiti nárok na ustanovení učitelským čekatelem. Je tomu tak tím méně, uváží-li se, že cit. § 2 odst. 1 uč. zák. č. 104/26 není leč korelátem ustanovení § 7 odst. 3 zák. č. 103/26 a tedy normou, která je adresována školské správě a vymezuje, za jakých předpokladů smí býti ustanoven čekatel. Zákonodárce chtěl tuto instituci postaviti na stejný základ jako instituci čekatelů ve státní službě, a ježto v této není nárok na ustanovení čekatelem, je jen důsledné, nepřiznal-li v § 2 odst. 1 učit. zák. nárok ani osobám učitelským v počáteční službě.
Že zákonodárce nezamýšlel předpisem § 2 odst. 1 učit. zák. založiti právní nárok na ustanovení čekatelem, vyplývá dále též z té okolnosti, že splnění základního předpokladu pro vzejití tohoto domnělého nároku — ustanovení výpomocným učitelem na uprázdněné, požitkově volné místo — ponechal zcela ve volné úvaze školské správy, takže konstruování právního nároku na ustanovení čekatelem by ve své podstatě znamenalo konstruovati nárok z ustanovovacího dekretu výpomocným učitelem, tedy z aktu, na jehož vydání osoba učitelská nesporně právního nároku nemá.
Ze všech těchto úvah dospěl nss k právnímu názoru, že učitelská osoba ustanovená dekretem jako učitel výpomocný nemá ani za splnění podmínek odst. 1 § 2 učit. zák. stihatelného nároku na dekretální ustanovení učitelským čekatelem.

Citace:

č. 10158. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 618-621.