NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8951.

Nárok úrazové pojišťovny dělnické proti osobám, ručícím za úraz provozem silostroje, na náhradu toho, co jest pojišťovna povinna platiti podle zákona o úrazovém pojištění poškozenému (jeho pozůstalým), podléhá promlčení podle předpisů občanského práva, nikoliv podle § 6 aut. zák.
(Rozh. ze dne 11. května 1929, Rv I 1664/28.)
Auto žalovaného, řízené spolužalovaným řidičem, zachytilo dělníka Františka P-а, jenž se ubíral z práce domů, a usmrtilo ho. Ježto šlo o úraz podnikový ,vyplatila úrazová pojišťovna pozůstalým pohřebné a platila jim důchod. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se úrazová pojišťovna na žalovaných náhrady toho, co pozůstalým po Františku P-ovi vyplatila (vyplatí). Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud vyvrátil námitku promlčení tím, že žaloba byla podána ve lhůtě § 6 aut. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní napadají žalovaní názor soudu odvolacího, že žalobní nárok není podle § 6 zákona aut. promlčen, proto, že škoda a osoby k náhradě povinné byly žalobkyni známy již dávno před tím, než se stalo usnesení správního výboru žalobkyně ze dne 7. ledna 1926 o povinnosti, platiti náhradu pozůstalým po Františku P-ovi a o výši jim příslušející náhrady. Tento názor opírají žalovaní o povahu nároku žalobkyně jako nároku postižního, závislého na nároku poškozeného, který zde byl již v době úrazu. Těmto vývodům dovolatelů nelze přisvědčiti, poněvadž nárok žalobkyně proti žalovaným na náhradu toho, co jest povinna podle zákona o úrazovém pojištění pozůstalým zesnulého Františka P-а platiti, třebaže je závislým na nároku Františka P-a z důvodu podnikového úrazu, je samostatným nárokem upraveným předpisem § 47 úrazového zákona, jakž vysloveno již v rozhodnutí tohoto soudu čís. 141 sb. n. s. Promlčení tohoto nároku nutno tedy posuzovati podle předpisů občanského zákoníka, nikoli podle § 6 zákona aut., který se výlučně vztahuje na nároky poškozeného samého, nikoli na nároky pojišťovny ve smyslu § 47 úrazového zákona proti škůdci a žalovanému Antonínu L-ovi, který podle § 8 zákona aut. za něho ručí. Názor soudu odvolacího, že promlčení posuzovati jest v souzeném případě dle § 6 zákona aut., není proto správným. Tím však jest odňat podklad vývodům dovolání napadajícím tento názor soudu odvolacího s hlediska dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. a netřeba se jimi zabývati, ani dovolatelé sami netvrdí, že nárok žalobkyně jest promlčen podle předpisů občanského zákona. Rozhodnutí tohoto soudu čís. 7102 sb. n. s. v dovolání uvedené se nehodí na tento případ, poněvadž spočívá na jiném skutkovém podkladě.

Citace:

č. 8951. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 670-671.