Čís. 16540.

Nežádal-li kupitel nemovitosti zároveň s žádosti za vklad práva vlastnického ke koupené nemovitosti o výmaz exekučního práva zástavního, které bylo vloženo na dotčené nemovitosti po poznámce pořadí pro zamýšlené zcizení, pozbyl nároku na výmaz podle § 57 knih. zák. a nemůže se ani žalobou domoci tohoto nároku, opřeného jedině o ustanovení § 57 knih. zák. Ani v tom, že zástavní věřitel dal vložiti exekuční právo zástavní pro svou vykonatelnou pohledávku po zápisu oné poznámky pořadí, ani v tom, že nechce svoliti k jeho výmazu, nelze spatřovati lstivost nebo jednání proti dobrým mravům.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1937, Rv I 1228/36.)
Srv. rozh. č. 10681, 12151 Sb. n. s.
Žalobci koupili trhovou smlouvou ze dne 2. prosince 1933, sjednanou se spoluvlastníky Josefem B., D., G., inž. G. a Gretou H., nemovitosti zapsané ve vložkách č. 646, 1669, 1678, 2412 poz. knihy pro kat. území Ž. Podle uvedené smlouvy nepřevzali žalobci až na dluh převzatý na srážku kupní ceny u Ch-ské spořitelny ani knihovní, ani neknihovní dluhy prodatelů. Jmenovaní prodatelé dali dne 8. listopadu 1933 v uvedených vložkách poznamenati podle § 53 knih. zák. pořadí pro zcizení. Dne 7. prosince 1933 bylo podle usnesení okresního soudu v Ž. ze dne 11. prosince 1933, E 4548/33, vloženo exekuční zástavní právo pro pohledávky žalovaného 62051 Kč 36 h s přísl. a 20349 Kč 80 h s přísl. na pětino uvedených nemovitostí patřících Josefu B. Dne 13. prosince 1933 bylo podle dotčené trhové smlouvy vloženo právo vlastnické pro žalobce v pořadí poznamenaného zcizení, při čemž žalobci nežádali zároveň s návrhem na zápis vlastnického práva podle § 57 knih. zák. o výmaz dodatečně zapsaných břemen, zejména ne exekučního zástavního práva pro uvedené pohledávky žalovaného, nýbrž navrhli tento výmaz teprve 28. dubna 1934. Ježto se žalovaný vyjádřil proti výmazu, byl jejich návrh na výmaz zamítnut. Tvrdíce, že žalovaný nabyl jen formálního knihovního práva ve prospěch uvedených pohledávek, které měl proti Josefu B., že žalobci zapomněli jen nedopatřením dáti uvedené zástavní právo vymazati, že se proto žalovaný nemůže právem odvolávati na to, že nabyl zástavního práva skutečně í hmotněprávně, že jest zástavním právem obohacen, ježto věděl o tom, jakým způsobem k jeho zástavnímu právu došlo, totiž jenom nedopatřením žalobců, a že žalovaný jedná lstivě a proti dobrým mravům, když jeho zástavní právo, přes to, že vzniklo jen formální chybou žalobců, nadále vázne na uvedených vložkách, domáhají se žalobci jednak zjištění, že žalovanému nepřísluší proti nim pohledávky 62051 Kč 36 h s přísl. a 20349 Kč 80 h s přísl. na základě usnesení okresního soudu v Ž. ze dne 11. prosince 1933, zn. sp. E 4548/33, jednak, aby žalovaný svolil k výmazu zástavního práva, které bylo vloženo pro uvedené pohledávky na pětinu nemovitostí Josefa B., zapsaných v dotčených vložkách. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle § 57 knih. zák., povolí-li se vklad zcizení nemovitosti v poznamenaném. pořadí, jest na žádost toho, pro koho byl vklad vykonán, zároveň zaříditi výmaz zápisů, které byly snad vymoženy v příčině této nemovitosti po podání žádosti za poznámku. Nejvyšší soud v rozhodnutí č. 10681 Sb. n. s. vyslovil a odůvodnil zásadu, že nebyl-li navržen výmaz zápisů, jež se staly po žádosti o poznámku pořadí pro zamýšlené zcizení nemovitosti, zároveň s žádostí, podle níž byl povolen vklad zcizení nemovitosti v poznamenaném pořadí, nýbrž teprve později, jest takovou knihovní žádost zamítnou ti. V rozhodnutí č. 12151 Sb. n. s. vyslovil nejvyšší soud, že výmaz zápisů uvedených v § 57 knih. zák. lze povoliti i tehdy, byl-li po vydobytí poznámky zamýšleného zcizení nejdříve vykonán vklad vlastnického práva, nikoli však v poznamenaném pořadí, a teprve potom, avšak ještě ve lhůtě § 55 knih. zák. bylo zažádáno o poznámku, že povolený již vklad vlastnického práva na poznamenané pořadí, a zároveň o výmaz zápisů vykonaných po poznámce pořadí. Na zásadách vyslovených v těchto rozhodnutích, na jejichž odůvodnění se odkazuje, setrval nejvyšší soud důsledně i v jiných neuveřejněných případech a totéž stanovisko jest zastáváno v Bartschovi VI. vyd., str. 437, v Klangově Komentáři k § 439 obč. zák., str. 224, v Ehrenzweigovi »Sachenrecht« z r. 1923, str. 300, pozn. 9 a v rozhodnutí nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 14. září 1926 Ob II 735, uveřejněném v Gellerově »Zentralblatt«, str. 150/1927. Dovolací soud neshledává důvodu, aby se v souzené věci od zaujatého právního stanoviska odchýlil. Ježto tedy žalobci s žádostí za vklad práva vlastnického ke koupenými nemovitostem zároveň nežádali, aby byl podle § 57 knih. zák. nařízen výmaz exekučního práva zástavního pro pohledávky žalovaného, které bylo zřízeno na ideální Josefu B. připsané jedné pětině koupených nemovitostí po poznámce zamýšleného zcizení, pozbyli nároku na takovýto výmaz podle § 57 knih. zák. a nemohou se toho nároku s úspěchem domáhati ani žalobou, opírající se jedině o ustanovení § 57 knih. zák. Žalobci vytýkali v prvé stolici lstivost a dolus na straně žalovaného, a spatřovali je v tom, že žalovaný v době exekučního zřízení svého práva zástavního věděl, že ideální pětina nemovitosti patřící jeho dlužníku Josefu B. jest již prodána žalobcům, kteří nebyli jeho osobními dlužníky, a v tom, že žalovaný chce ve svůj prospěch využiti opominutí po případě právního omylu žalobců. Žalovaný však byl oprávněn na ideální pětinu svého dlužníka Josefa B., dokud mu. byla knihovně připsána, vložiti exekuční právo zástavní pro své vykonatelné pohledávky, ovšem s možností, že bude podle § 57 knih. zák. vymazáno. V tom tedy, že tohoto svého práva použil, nelze spatřovati lstivost nebo dolus. Rovněž tak nelze spatřovati lstivost nebo dolus ani jednání příčící se dobrým mravům, v tom, že žalovaný, když se jeho podmíněné. právo zástavní stalo promeškáními žalobců nepodmíněným, nechce svolí ti k jeho výmazu. Že by byl žalovaný toto jejich promeškání nějakým způsobem zavinil, žalobci netvrdili. Rovněž nelze mluviti o bezdůvodném obohacení žalovaného, když proti Josefu B. vykonatelné pohledávky, jak je nesporno, skutečně měl a když dal pro ně na jeho nemovitostech zříditi exekuční právo zástavní, které sice mohlo býti ve lhůtě § 55 knih. zák. na návrh žalobců podle § 57 knih. zák. vymazáno, avšak žalobci tuto lhůtu svou vinou promeškali. Nebylo proto třeba o lstivosti a zlém úmyslu žalovaného, pokud byly žalobci uplatňovány, prováděti důkazy a není dovolací důvod vadnosti řízení v té příčině oprávněn.

Citace:

č. 16540. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 688-690.