NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 1017.

Podmínečný odklad výkonu trestu (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
Za podmínek § 265 tr. ř. nevylučuje dřívější trest podmínečného odkladu výkonu trestu, i když byl uložen pro čin povahy vytknuté v § 2 zákona o podmínečném odsouzení.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1922, Kr II 600/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku zemského jakožto nalézacího soudu v Brně, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečiny dle §§ 11 čís. 3 a 4 lich. zák., potud, že zrušil výrok nalézacího soudu, jímž bylo vysloveno, že odsouzení jest bezpodmínečné, a uložil nalézacímu soudu, by v rozsahu zrušení o věci znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Odůvodněna jest zmateční stížnost pokud důvodem zmatečnosti čís. 11 § 281 tr. ř. bere v odpor výrok nalézacího soudu, že se obžalované nepovoluje podmínečný odklad výkonu trestu. Soud odůvodňuje výrok tím, že odsouzení muselo býti vyřknuto bezpodmínečně, protože předpoklady § 2 zákona o podmínečném odsouzení nejsou zde dány. Nalézací soud má tu patrně na mysli odsouzení obžalované rozsudkem krajského soudu v Uh. Hradišti pro přečin řetězového obchodu a domnívá se, že pro odsouzení pro tento čin, jakožto čin spáchaný z pohnutek nízkých a nečestných, jest podmínečné odsouzení vyloučeno. Tomu však nelze přisvědčiti. Obžalovaná byla odsouzena pro přečin řetězového obchodu rozsudkem krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 28. června 1920. Čin, pro který byla odsouzena napadeným rozsudkem, spáchala po 7. listopadu 1919. Jde tu tedy o případ, který jest upraven v § 265 tr. ř. Podle § 6 čís. 4 zákona o podmínečném odsouzení rozhodne, byl-li vinník odsouzen pro skutek, spáchaný před rozsudkem dřívějším, soud vynášející pozdější rozsudek v mezích §§ 1 a 2 o tom, mají-li býti vykonány oba tresty či má-li býti podmínečně odložen také trest, dodatečně přisouzený. V případě, o nějž jde, nelze ovšem uložiti soudu, by postupoval podle tohoto ustanovení, poněvadž, jak souditi lze z vývodů žádosti obžalované o milost, byl trest, krajským soudem v Uh. Hradišti obžalované uložený, již vykonán. Ale nepochybně plyne z ustanovení § 6 citovaného zákona, že v případech § 265 tr. ř. dřívější trest žádným způsobem nevylučuje podmínečného odkladu trestu, dodatečně přisouzeného, i když trest dřívější byl uložen za čin povahy vytknuté v § 2 zákona o podmínečném odsouzení. To se shoduje i s předpisem § 265 tr. ř., který pozdější rozsudek pokládá za pouhý doplněk rozsudku dřívějšího, tvořící s ním jediný celek. Výrokem soudu byla tudíž porušena zásada § 2 zákona o podmínečném odsouzení, jež nepodléhá volnému uvažování soudcovskému, a tím jest zmatek dle čís. 11 § 281 tr. ř. opodstatněn. Jelikož nalézací soud, vycházeje z nesprávného právního názoru, nezkoumal, jsou-li tu podmínky § 1 zákona o podmínečném odsouzení, a důsledkem toho tu není podkladu pro přezkoumávací činnost zrušovacího soudu, byl podle § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. na rok 1878 výrok nalézacího soudu o nepodmínečném odsouzení zrušen a nalézacímu soudu uloženo, by o povolení podmínečného odkladu trestu znova rozhodl.

Citace:

č. 1017. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 539-540.