NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 643.

Zlehčování právního pojmu vlastnictví spadá pod skutkovou podstatu přečinu dle § 305 tr. zák. a neomlouvá pachatele, že jeho politická strana neuznává soukromého vlastnictví.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1921, Kr I 1005/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 16. prosince 1921, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže a přečinem dle § 305 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Proti odsuzujícímu výroku pro přečin dle '§ 305 tr. zák. uplatňuje stěžovatel, že je v rozsudku vnitřní rozpor, shledává-li soud ve výroku »až dostanou dělníci dvůr v B., že mají celý okres« jednou vyzývání ke krádeži, po druhé přečin dle § 305 tr. zák., ačkoliv v něm nelze shledati vůbec nic trestného (čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř.), zejména ne zlehčování pojmu soukromého vlastnictví v době, kdy veškeré právní pojmy jsou zvráceny a zviklány následkem ruské revoluce. Avšak stížnost přehlíží, že rozsudek nepodřaďuje citovaný výrok pod ustanovení §§ 9, 171, 173 tr. zák., nýbrž že jej uvádí v důvodech k příslušnému odstavci rozsudečného výroku jen pro souvislost s dalším výrokem »nic jiného je (dělníky) nedělí, než sklo,, v R. od ošacení«, v němž právem shledává vyzývání k páchání zločinu krádeže. Tím již odpadá výtka vnitřního odporu, vlastně nesprávného právního posouzení věci. Přečin dle § 305 tr. zák. shledává nalézací soud nejen v uvedených již slovech (až dostanou dvůr atd.), o nichž zjišťuje, že byla míněna jako výzva k svémocnému zabrání dvora dělnictvem, obsahující vybízení a podněcování k činu nemravnému a zákonem zakázanému, nýbrž i v dalších slovech obžalovaného, »že zákony neplatí, že platí právo silnějšího, že zákony patří na hnůj, že se uznávati nemusí, že jich vláda sama nerespektuje«, kteréž vykládá první soud ve spojení s následujícím na to vyzváním k zabrání velkostatku jako výroky, snažící se haněním zákonů, uznávajících a upravujících soukromé vlastnictví, zlehčiti právní pojmy o vlastnictví. Poněvadž § 305 tr. zák. postihuje případy, v nichž pachatel veřejně rozšiřuje náhledy, které jsou způsobilé, zviklati přesvědčení o právním trvání institucí, o nichž tento § mluví (manželství, rodiny, soukromého vlastnictví), uznal správně soud nalézací, že se obžalovaný svým výrokem provinil proti uvedenému § tr. zák. Obžalovaného neomlouvá, že snad v Rusku je soukromé vlastnictví odstraněno a že jeho po,litická strana usiluje o totéž v československé republice; pokud se u nás soukromé vlastnictví zákonem uznává a právní řád ve státě na něm zakládá (§ 109 ústavní listiny a předpisy obč. zák.) a pokud se každý pokus, otřásti touto právní institucí, prohlašuje za trestný, je-li spáchán způsobem v § 305 tr. zák. naznačeným, nutno posuzovati každou snahu veřejně zlehčovati tuto právní instituci dle cit. § tr. zák.

Citace:

Čís. 5562. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 827-829.