NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 577.

Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Přečin dle § 23 čís. 4 cís. nařízení jest povahy podpůrné vůči ostatním trestným činům téhož nařízení.
(Rozh. ze dne 18. října 1921, Kr II 73/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci ze dne 22. srpna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražování ve smyslu § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozsudek uznává obžalovaného vinným přečinem předražování pouštěním se do pletich, způsobilých zvyšovati ceny předmětů potřeby ve smyslu § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z. Po stránce subjektivní náleží ke skutkové podstatě tohoto přečinu vědomí pachatelovo, že jednání jeho je způsobilé zvyšovati ceny předmětů potřeby. Rozsudek tohoto zjištění neobsahuje a vůbec se otázkou subjektivní neobírá ve směrech právně rozhodných. To stížnost též vytýká. Již proto je stížnost odůvodněna. Než rozsudek pochybil také v ohledu právního posouzení případu. Spatřuje v objektivním ohledu skutkovou podstatu pletich v tom, že obžalovaný platil přemrštěné ceny maximální daleko převyšující ceny za selata, a že selata zase za ceny ještě zvýšenější prodával dále. Rozsudek vyvozuje z tohoto stavu skutkového, že činnost obžalovaného byla způsobilou, aby cena selat, předmětů potřeby, byla zvýšena. Oprávnění obžalovaného k obchodu selaty rozsudek nevylučuje. Jest arci správno, že každá forma předražování vede k zvyšování cen a že tedy i předražování t. zv. přímé vyznačuje se v podstatě způsobilostí účinkovati na ceny ve směru vzestupném. Než rozsudek přehlédl, že deliktová forma § 23 čís. 4, odstavec druhý, cit. nař. je povahy podpůrné, která ustupuje před deliktovou formou speciální, jakou má na mysli zejména zákaz § 20 téhož cís. nař. Co rozsudek zjišťuje a obžalovanému k tíži klade, nepoukazuje na činnost, která by nemohla být postižena již dle ustanovení § 20. Bez dalších zjištění, jež by rámec tohoto paragrafu přesahovala, je tedy použití § 23 čís. 4 cís. nař. pochybeno.

Citace:

č. 577. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 396-396.