Č. 6444.Učitelstvo: Nárok učitele veřejné školy národní na zápočet doby do služebního postupu ve smyslu poslední věty § 7 zák. č. 470/19 nemůže úřad odmítnouti z důvodu, že jde o dobu před 25. červencem 1914.(Nález ze dne 1. dubna 1927 č. 6343). Prejudikatura: Boh. 6285/27, 4090/24 a 4389/25 adm.Věc: Adolf D. v R. proti ministerstvu školství a národní osvěty o počátek služební doby.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Zšr v Praze rozhodla výnosem z 26. června 1925 takto: Podáním ze 16. února 1925 žádal Adolf D., aby mu byla na základě § 7 zák. z 23. července 1919 č. 470 Sb. započtena doba od složení zkoušky dospělosti (8. července 1912), po případě 1. srpna 1912 do 7. října 1912, po kterou nekonal ani voj. ani škol. služby, pro služ. postup podle zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. a aby následkem toho jeho zařadění do hodnostní třídy bylo opraveno. Zšr nemůže této žádosti vyhověti, poněvadž zák. č. 470/19 podle ustanovení § 10 platí ode dne vyhlášení se zpětnou platností pouze na den 25. července 1914, není proto v tomto případě v zákonu základu pro započtení zmíněné doby od 1. srpna 1912do 7. října 1912.Min. škol. nař. rozhodnutím zamítlo odvolání z důvodů výnosu zšr-y.Stížnost do tohoto rozhodnutí shledal nss důvodnou.§ 7 zák. č. 470/19 stanoví v prvé své větě toto: »Odchovancům učitelských ústavů a výpomocných učitelům, kteří vykonali zkoušku dospělosti, ale nemohli pro voj. povinnost zkoušku způsobilosti do dvou let vykonati, buď na vysvědčení způsobilosti připojena doložka osvěcující, že vysvědčení to má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělosti.«Podle § 38 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění zák. z 2. května 1883 č. 53 ř. z. poskytuje vysvědčení dospělosti způsobilost k prozatímnímu ustanovení ve školní službě, kdežto ten, kdo chce býti ustanoven definitivně ve službě té, musí se vykázati »vysvědčením způsobilosti učitelské pro školy obecné, kteréhož nabýti lze zkouškou způsobilosti učitelské po vykonané ke spokojenosti nejméně dvouleté praktické službě školské na některé právem veřejnosti opatřené soukr. škole.«Srovná-li se ustanovení § 7 zák. č. 470/1919 s tímto ustanovením § 38 ř. z. č. 62/69, resp. č. 53/83, je patrno, že § 7 zák. č. 470/1919 sledoval účel, aby ti, kdo, vykonavše již zkoušku dospělosti učitelské, splnili jednu z podmínek pro def. ustanovení, nebyli zkráceni tím, že nemohli splniti druhou podmínku def. ustanovení, totiž vykonati dvouletou praktickou službu školskou proto, že byli povoláni ke konání voj. povinnosti. Je-li však účelem § 7 zák. 470/1919 ve srovnalosti s ostatním obsahem zákona toho, ovládaným touž tendencí, napraviti nepříznivé následky konání voj. povinosti ve světové válce, pak sluší ustanovení § 7 nepochybně vztahovati ke všem odchovancům učitelských ústavů a výpomocným učitelům, při nichž je splněn předpoklad, že nemohli pro voj. povinnost, konanou za světové války, vykonati zkoušku způsobilosti do dvou let po zkoušce dospělosti, tedy také k těm, kteří sice vykonali zkoušku dospělosti již před účinností zák. č. 470/1919, ale nemohli do dvou let potom vykonati zkoušku způsobilosti z důvodu, že byli před uplynutími této dvouleté doby povoláni ke konání voj. povinnosti, poněvadž i pro ně za tohoto předpokladu mluví uve- uvedený zákonný důvod. Nabyly tudíž také tyto osoby nároku na výhodu poskytnutou v 1. větě § 7 zák. č. 470/1919, jestliže vykonaly zkoušku způsobilosti nejdéle do 2 let po propuštění z voj. služby (2. věta téhož §) nebo ve lhůtě dle třetí věty min. škol. výminečně prodloužené.Pak přísluší osobám těm také další výhoda stanovená poslední větou téhož § 7, t. j. výhoda započtení všech let voj. služby i dosavadní školské praxe do služ. postupu podle zák. č. 274/19, tak, jako kdyby byly nastoupily službu prvého dne měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti, poněvadž tuto výhodu zákon poskytuje bez další výhrady »těmto učitelům«, t. j. učitelům, kteří splnivše podmínky stanovené v předchozích větách, jsou účastni výhody přiznané prvou větou (srovnej nál. Boh. 4389/25 adm.).Žal. úřad ovšem se domnívá, že ve smyslu § 7 zák. č. 470/1919 jsou ze zápočtu do služ. postupu podle zák. č. 274/1919 vyloučena voj. služba a školská praxe, jestliže spadají sice do doby po vykonané zkoušce dospělosti, ale před 25. červencem 1914 a to proto, že zák. č. 470/1919 platí dle svého § 10 ode dne vyhlášení se zpětnou působností na den 25. července 1914. Leč ustanovením § 10 nechtěl se zákon dotknouti vlastního obsahu předchozích paragrafů, nýbrž bylo tím vysloveno jen, že zákona toho sluší použíti tak, jakoby nabyl účinnosti již dnem 25. července 1914, t. j. že právní účinky, jež zák. č. 470/1919 stanoví, nastanou, jakmile jsou splněny předpoklady jím vytčené, již tímto dnem 25. července 1914.Jestliže tedy, jak uvedeno, zákon č. 470/1919 se skutečnostmi v § 7 vytčenými spojuje jako právní účinek jednak nárok na zpětdatování vysvědčení způsobilosti, jednak nárok na zápočet do postupu dle zák. č. 274/1919, znamená to vzhledem k § 10 zák. č. 470/1919, že tyto nároky vznikly, pokud byly splněny jejich předpoklady, již dnem 25. července 1914 a že mohou býti uplatňovány s účinností od tohoto dne.Shledal-li žal. úřad důvod k zamítnutí žádosti st-lovy o zápočet doby od 1. srpna 1912 do 7. října 1912 snad v tom, že st-l v této době nekonal ani voj. ani škol. služby, jak by eventuelně bylo lze souditi z 1. odstavce výnosu zšr-y, jenž byl nař. rozhodnutím potvrzen, stačí poukázati k tomu, že nss již v nál. Boh. 4090/24 vyslovil a odůvodnil právní názor, že totiž není podmínkou zápočtu podle závěrečné věty § 7 zák. č. 470/1919, aby doba učitelské praxe, která se započítává, jakoby byla praxe započala od prvého dne měsíce následujícího po výkonu zkoušky učitelské dospělosti, skutečně byla absolvována.Z toho plyne, že nárok učitele veř. školy národní na zápočet doby do služ. postupu ve smyslu poslední věty § 7 zák. č. 470/1919 nemůže úřad odmítnouti z důvodu, že jde o dobu před 25. červencem 1914 (viz též nál. Boh. 6285/27 adm.).