NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 219.

Amnestie. Soud nalézací není vůbec povolán, aby se vyslovoval v rozsudku o tom, jsou-li splněny podmínky amnestie ve smyslu § 4 nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, čís. 28 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 26. června 1920, Kr I 133/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Josefa K. do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 23. ledna 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným též zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II. a), c), 176 II. a) tr. z.
Důvody:
Proti odsuzujícímu výroku pro krádež browningu s náboji a prachem uplatňuje zmateční stížnost důvod § 281 čís. 9 b) tr. ř., poněvadž soud ohledně této krádeže, spáchané před 28. říjnem 1919, v rozsudku vyslovil, že tu není podmínek amnestie vedle § 4 nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918 čís. 28 sb. z. a n. Formelně jest dotyčný výrok soudu nalézacího zajisté nesprávným. Neboť § 4 zmíněného nařízení upravuje zvláštní řízení v otázce amnestie dle tohoto ustanovení a přikazuje v případech jako jest ten, o který jde, kde nedošlo ještě ku právoplatnému odsouzení, rozhodování otázky, jsou-li zde podmínky amnestie, úřadům veřejné obžaloby. Následkem toho nebyl soud nalézací vůbec povolán, aby se vyslovoval v rozsudku o tom, jsou-li zde podmínky amnestie dle § 4 citovaného nařízení a nemůže též soud zrušovací pořadem zmateční stížnosti přiveden býti k tomu, by dotyčný výrok soudu nalézacího po stránce materielní přezkoumával, to tím méně, ano nařízení o amnestii i tam, kde o amnestii rozhodoval soud, poukazuje stížnost do rozhodnutí tohoto na II. stolici. Že by vsak státní zastupitelství bylo ve smyslu předposledního odst. § 4 čís. 1 nař. ve prospěch stěžovatelův zakročilo, zmateční stížnost ani neuplatňuje, opak vychází zřejmě ze skutečnosti, že úřad veřejné obžaloby obžalobu podal a při ní až do konce přelíčení setrval. Nemohl proto soud nalézací, jakkoli mu nepříslušelo, by se o otázce, jsou-li tu podmínky amnestie, vůbec vyslovoval, stěžovatele z důvodu amnestie dle § 4 cit. nař. sprostiti, a bylo zmateční stížnost tohoto výroku se domáhající, jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Čís. 219. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 314-315.