NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 14671.

Přechodem daňové povinnosti ze zákona podle § 260 zák. čís. 76/27 a vlád. nař. čís. 175/27 k § 260 odst. 1 cit. zák. na dědice původního daňového dlužníka nemění se pořadí daňové pohledávky v konkursu dědicově.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1935, Rv I 1624/35.)
Žalující stát přednesl, že přihlásil ke konkursu na jmění Adely E. na základě výkazu nedoplatků berního úřadu v M., jehož vykonatelnost je potvrzena, do II. třídy konkursních pohledávek na daních ne starších 3 let částku 19816 Kč 05 h. Při zkušebním roku popřela žalovaná konkursní podstata pořad! II. třídy přihlášené pohledávky a uznalo ji ve 11. třídě částkou 487 Kč 60 h, kdežto zbytek per 19.328 Kč 45 h uznala pouze ve III. třídě konkursních věřitelů a to s odůvodněním, že prý úpadkyně provozovala obchod na své jméno po smrti svého manžela teprve od 11. dubna 1933 a pohledávka náleží celá dle § 55 konkursního řádu do III. třídy bez ohledu, zda úpadkyně obchod svým jménem provozovala. Domáhá se proto žalující stát, by žalovaná byla uznána povinnou uznali přihlášenou pohledávku ve výši 19328 Kč 05 h jako pohledávku druhé třídy konkursních věřitelů. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Jde jen o to, zda přihlášená pohledávka patří do II. nebo III. třídy věřitelské, poněvadž pouze v tomto směru byla přihláška žalující strany popřena. A po této stránce posoudil prvý soud správně věc, uznav, že pohledávka náléží do II. třídy. Jde o pohledávku daňovou, která dle § 55 k. ř. patří do II. třídy. Nerozhodno je při tom, komu jednotlivé daně byly předepsány, zda přímo úpadci nebo jeho předchůdci, takže úpadce převzal zaplacení z jiného titulu. Jedině rozhoduje, že úpadce je dle zákona povinen daň zaplatiti a tomu tak jest v tomto případě, kde úpadkyně jest dědičkou svého manžela Sigmunda E., takže na ní přešla podle zákona povinnost zaplatiti daně jak za manžela, tak i za jeho pozůstalost (§ 260 zák. čís. 76/27 sb. z. a n.). Náleží tedy do II. třídy nejen daně, jež byly úpadkyni Adéle E. předepsány a jež se vztahují na dobu, od kdy provozovala obchod na své jméno, nýbrž i ostatní daně vztahující se na dobu, kdy obchod provozoval její zemřelý manžel nebo úpadkyně během pozůstalostního řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Již v rozhodnutí čís. 7822 sb. n. s. bylo vyloženo, že konkursní přednostní právo pohledávky převzaté k placení, nemůže nic změniti v pořadí věřitelů v konkursu dlužníka převzavšího dluh. Obdobně to platí i o dlužníku, na něhož přešla daňová povinnost ze zákona podle § 260 zákona čís. 76/27 sb. z. a n. a podle vlád. nařízení čís. 175/27 sb. z. a n. »k 260 odst. 1«, neboť v právních účincích převzetí dluhu smlouvou nebo ze zákona není rozdílu, pokud zákon o převzetí dluhu ze zákona neustanovuje jinak. Poslednější ustanovení praví sice, že jsou zavázáni dědici s výhradou inventáře jen v poměru dědických podílů (§ 821 obč. zák.) a dědici bez výhrady inventáře jako korreální dlužníci neobmezeně s právem regresu (§ 820 obč. zák.), ale z toho neplyne, že se tím mění i pořadí daňové pohledávky. Zůstává proto pohledávka věřitelova co do pořadí nezměněna (§ 1407 obč. zák.).

Citace:

Čís. 14671. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 783-784.