Č. 934.

Pozemková reforma: I pravoplatným schválením pouhé osnovy smlouvy trhové o odprodeji zabraných pozemků jest pozemkový úřad vázán již definitivně.
(Nález ze dne 13. září 1921 č. 10760.)
Věc: Josef Vincenc W. a František B. v T. (adv. Dr. K. Maserek z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o schváleni koupě pozemků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jako nezákonné.
Důvody: — — — — — —
Nejvyšší správní soud uvážil o podaných stížnostech takto:
Naříkaným rozhodnutím zamítl státní pozemkový úřad z důvodů meritorních podanou žádost za připojení schvalovací doložky k vyhotovení trhové smlouvy uzavřené mezi stěžovateli stran pozemků podléhajících záboru, a přešel tak úplně schválení, jež osnově této smlouvy dostalo se již od ministerstva zemědělství. Z jakého důvodu měl žalovaný úřad za to, že není vázán dřívějším rozhodnutím ministerstva zemědělství v téže věci, v rozhodnutí samém se nepraví. Teprve v odvodním spise uvádí žalovaný úřad, že mohl odepříti schválení smlouvy uzavřené mezi stěžovateli, aniž bral zřetel na to, že osnova její byla již schválena ministerstvem zemědělství, ježto tento úřad schválil pouze osnovu smlouvy, nikoliv smlouvu samu. Vychází tedy žalovaný úřad ve svém odvodním spise z názoru, že schválení pouhé osnovy trhové smlouvy nelze považovati za úřední souhlas ke zcizení pozemků podléhajících záboru dle § 7 zák. záborového, nýbrž že k souhlasu tomu jest potřebí schválení vlastní písemně vyhotovené smlouvy trhové.
Pro takový výklad nelze však ani ve znění § 7 záb. zák., ani v jiném ustanovení zákonném nalézti opory. V § 7 cit. zák. ustanovuje se toliko, že zcizení, pronájem atd. zabraného majetku vyžaduje úředního souhlasu, a že bez tohoto souhlasu nemá proti startu právních následků. Z ustanovení tohoto nedá se nic více vyvoditi, nežli že zcizení a ostatní v zákoně uvedené disposice s majetkem zabraným nemají proti státu právních účinků a nemusejí tedy státem býti respektovány, neprojevil-li příslušný úřad s dotčenou disposicí svůj souhlas. O formě, ve které úřední souhlas se vyslovuje, zákon ničeho nenařizuje, zejména nestanoví, že souhlas může se platně uděliti jen připojením schvalovací doložky na originál listiny smluvní. Neboť dle účelu zákona nejde o formální schválení listiny (na př. připojením doložky schvalovací), nýbrž o materielní souhlas s právním jednáními zcizovacím atd. Sdělil-li tedy úřad k tomu příslušný dotčené straně zřetelným způsobem bez podmínek a výhrad, že s určitým jednáním zcizovacím souhlasí, nutno považovati souhlas dle § 7 záb. zákona za udělený již tímto sdělením, a nabyl-li schvalovací výrok právní moci, brání tato právní moc úřadu udělený souhlas odvolati, pokud zákon nestanoví opak. V daném případě projevilo ministerstvo zemědělství, jež dle čl. I. bod 2 zákona ze dne 11. července 1919 č. 287 sb. z. a n., pak dle § 13 zákona z 11. června 1919 č. 330 sb. z. a n. a vyhlášky vlády ze dne 6. října 1919 č. 535 sb. z. a n. bylo příslušno až do 14. října 1919 vykonávati úkoly pozemkového úřadu, zcela určitým způsobem a bez všelikých podmínek a výhrad dne 10. září 1919 vůči straně svůj věcný souhlas se zcizovacím právním jednáním, o které se v tomto sporu jedná. Sluší tedy dle toho, co svrchu vyloženo, úřední souhlas ve smyslu § 7 zábor. zák. považovati za pravoplatně udělený.
Žalovaný úřad uvádí sice proti stížnostem dovolávajícím se právní moci tohoto schvalovacího aktu ve svém odvodním spise, že schválení bylo uděleno bez řádně provedeného řízení a že spočívá na omylu tohoto úřadu ohledně osoby, jež pozemky kupuje. Než k těmto vývodům odvodního spisu nemůže nejvyšší správní soud hleděti, jsa dle § 6, odst. 1 zák. o správ. soudě vázán skutkovou podstatou, kterou žalovaný úřad sám za základ svého rozhodnutí položil a kterou také v rozhodnutí svém se stranou sdělil.
Neboť naříkané rozhodnutí neopírá se vůbec o předpoklad, že schválení ministerstvem zemědělství udělené spočívá na omylu neb nedostatečném řízení, a uplatňuje tedy žalovaný úřad v odvodním spise nové okolnosti, o které naříkané rozhodnutí opřeno není a jež také se stranou nebyly sděleny, takže jí byla odňata možnost náležitým způsobem proti nim se brániti.
Ani jiných okolností, jež by snad mohly právní účinnost uděleného souhlasu vyloučiti nebo zvrátiti, naříkané rozhodnutí neuvádí. Ježto tedy jediný důvod, ze kterého žalovaný úřad odepřel opatřiti originál smluvní listiny o právním jednání zcizovacím doložkou schvalovací, nemá zákonného podkladu, bylo nutno zrušiti je pro nezákonnost.

Citace:

č. 934. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 733-734.