Čís. 13774.

K právním podmětům, v jichž prospěch je stanovena výhoda § 15 ex. ř., patří i nositelé veřejného sociálního pojištění.
Ustanovení § 15 ex. ř. se vztahuje i na exekuci zabavením a přikázáním pohledávek, jež má zemědělská nemocenská pojišťovna za určitými osobami na pojišťovacích příspěvcích.
Je-li v návrhu na povolení exekuce proti právnímu podmětu uvedenému v § 15 ex. ř. označen určitý předmět, na nějž vymáhající věřitel zamýšlí vésti exekuci, má si soud již před rozhodnutím o exekučním návrhu vyžádati prohlášení správního úřadu o přípustnosti exekuce na věc takto označenou.
(Rozh. ze dne 20. září 1934, R I 786/34.) Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky proti Zemědělské okresní nemocenské pojišťovně exekuci zabavením nemocenských pokladničních prémií. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by, doplně šetření, znovu rozhodl. Důvody: V souzeném případě jde o exekuci proti nemocenskému ústavu pojišťovacímu, tedy proti ústavu, který jest pokládati za veřejný a všeužitečný, a tu jest dbáti předpisu § 15 ex. ř., podle něhož lze vésti exekuci jen na takové části majetku, kterých může býti použito k uspokojení věřitelů bez ohrožení veřejných zájmů, jimž má ústav sloužiti (srov. rozh. Gl. U. 2111 n. ř. a Právník 740/03, která lze použíti obdobně i na nový zákon o pojištění). Prohlášení o tom vydává příslušný úřad správní a jest je připojiti k návrhu. Nestalo-li se tak, jest na prvém soudu, by postupoval z úřadu podle obdoby §§ 6, 7 min. nař. ze dne 6. května 1897, čís. 113 ř. zák. Otázku, zda bylo postihnouti obstávkou příspěvky pojišťovací i v budoucnosti splatné, či jen ty, které se staly splatnými až do povolení exekuce, bude řešiti prvému soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Jest sice pravda, že ani § 15 ex. ř., ani nařízení ze dne 6. května 1897 čís. 153 ř. z. nejmenují podobné ústavy jako zemědělské nemocenské pojišťovny (§ 25 zák. čís. 221/1924 v doslovu zák. čís. 184/1928 sb. z. a n.) výslovně mezi právními podměty, v jichž prospěch je výhoda § 15 ex. ř. stanovena. Vysvětlivky k vládní předloze exekučního řádu a zpráva stálého výboru mluví však všeobecně o veřejném zájmu, o majetku sloužícím veřejným funkcím, o účelech a zájmu veškerenstva, o podmětech, jimž přísluší obstarati veřejné a všeužitečné úkoly, ať jim byly tyto úkoly zákonem svěřeny, nebo je na sebe převzaly dobrovolně. Takové ústavy nemají v plnění svých úkolů a v dosažení svých zájmů býti rušeny exekucemi pro peněžité pohledávky. Totéž platí i o nositelích veřejného sociálního pojištění, jichž zájmy jsou velmi důležité a vyšší než zájmy ústavů, jež jsou v § 2 nařízení příkladmo uvedeny. Z tohoto důvodu přísluší i dozor nad nemocenskými pojišťovnami ministerstvu sociální péče (§§ 86 a násl. zák. čís. 221/1924 v doslovu zákona čís. 184/1928 sb. z. a n.). Rekursní soud proto nepochybil, podřídiv stranu povinnou ustanovení § 15 ex. ř. Že se ustanovení § 15 ex. ř. vztahuje i na navržený druh exekuce a na jmění, z něhož se vymáhající věřitelka domáhá uspokojení vymáhané pohledávky, vychází najevo z ustanovení § 4 nařízení. Byl-li v tomto případě v návrhu na povolení exekuce vyznačen určitý předmět, na nějž vymáhající věřitelka zamýšlí vésti exekuci, měl soud možnost a též povinnost, aby si vyžádal před rozhodnutím o exekučním návrhu prohlášení správního úřadu o přípustnosti exekuce na věc takto označenou. Proto jest schváliti postup rekursního soudu, který pro tento nedostatek povolující usneseni soudu první stolice zrušil a mu nařídil, by řízení v tomto směru doplnil (sb. n. s. čís. 12305).

Citace:

č. 13774. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 96-98.