NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 7922.

Předpisy § 7, prvý odstavec, a § 9 ex. ř. nebyly změněny ustanovením § 170, druhý odstavec, zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. Zněl-li platební výměr okresní nemocenské pojišťovny proti manželi, nelze povoliti exekuci proti manželce, třebas jí byl platební výměr doručen.
(Rozh. ze dne 29. března 1928, R II 73/28.)
Na základě platebního rozkazu okresní nemocenské pojišťovny proti Františku H-ovi vedla okresní nemocenská pojišťovna exekuci zřízením vnuceného zástavního práva na domě manželky Františka H-a. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Rekurentka se právem odvolává na to, že podle § 7, 9 ex. ř. nelze exekuci povoliti proti jiné osobě, nežli označené v exekučním titulu, není-li přechod povinnosti na osobu třetí prokázán veřejnou listinou. Bylo-li v § 170 zák. o sociálním pojištění ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. určeno, že manželka že manželka bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, ručí za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti, jest předpokladem povolení exekuce proti ní následkem onoho ručení, že jí splnění této povinnosti bylo platebním výměrem nařízeno. Vyžaduje-li vymáhání pojistného na zaměstnavateli samém vydání platebního výměru proti němu a vykonatelnost tohoto výměru, platí to zajisté tím více pro jeho manželku, jež k placení pojistného jest zavázána teprve v druhé řadě. Vedení exekuce na jmění manželky na základě platebního výměru proti manželi znamenalo by věcné ručení jejího jmění za zmíněné závazky manželovy; ručení takové zná ovšem zákon poplatkový v § 72 ohledně převodního poplatku z usedlosti, nikoliv však shora zmíněný zákon. Budiž tu poukázáno na případ podobný, t. j. na ustanovení § 36 zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. zák. o dani válečné, za kterou též ručí osoby, jež po 1. srpnu 1914 nabyly od osoby válečnou daní povinné majetek bezplatně aneb pod rouškou úplatného nabytí až do výše ceny tohoto majetku. Také v tomto případě jest však zapotřebí, by proti osobám takto spoluzavázaným byl vydán nález o jejich ručení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadeným usnesením byla věc s právního hlediska posouzena bezvadně. Velící předpisy § 7 prvý odstavec a § 9 ex. ř. nebyly změněny ustanovením § 170 druhý odstavec zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n., jenž stanoví ručební závazek manželky bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, za splatné pojistné v době společné domácnosti, avšak k jeho vymáhání soudní exekucí jest třeba podle § 175 zákona vykonatelného platebního výměru jako exekučního titulu, který musí vyhovovati též podmínkám § 7 prvý odstavec ex. ř., zejména musí býti z něho seznatelna osoba povinného. Proti jiné osobě, než jest v exekučním titulu jako povinná označena, lze podle něho povoliti exekuci toliko za předpokladů § 9 ex. ř. Zněly-li tedy v tomto případě platební výměry, přiložené k exekučnímu návrhu, toliko na Františka H-a, nebylo přípustno bez průkazu převodu závazku ve smyslu § 9 ex. ř. povoliti podle těchto exekučních titulů exekuci proti jeho manželce Auguste H-ové a nesejde na tom, že platební výměry, znějící vesměs na Františka H-a, byly jí doručeny, neboť tím nebyl nikterak prokázán převod jeho závazku na Augustu H-ovou.

Citace:

č. 7922. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 530-531.