NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 4283.

Použil-li ten, komu byl dán příkaz (svěřena komise) ku splnění příkazu (komise) dalšího zmocněnce, ručí za tohoto pouze dle §u 1010 obč. zák., a nelze tu použíti ustanovení §u 1313 a) obč. zák., jež se vztahuje pouze na pomocníky při plnění, nikoliv na další zmocněnce.
(Rozh. ze dne 21. října 1924, Rv I 1115/24.)
Žalobce odevzdal žalované tuzemské bance k inkasu směnku, akceptovanou dlužníkem v Rumunsku. Žalovaná banka obrátila se za účelem provedení inkasa na banku M. v Bukurešti, jež neprovedla včas súčtování inkasa, čímž žalobce utrpěl škodu, jejíž náhrady domáhal se na žalované bance. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, od- volací soud mimo jiné z těchto důvodů: Jde tu o obchod, jejž jest označiti jako komisi, a nikoliv o poměr substituční. Z toho plyne, že se na straně žalované jednalo o smluvní povinnost, z níž tato po případě její nástupkyně v právu co do provedení obchodu ručí podle §u 1313 a) obč. zák. po př. čl. 360 a 52 obch. zák. zásadně, tudíž i za zmocněnce a pomocné osoby, kterých ke splnění užila. Jest to důsledek zásady §u 1313 a) obč. zák. jakož i článku 52 obch. zák., že jednání zástupcovo platí co do svých účinků za jednání zastoupeného.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Rozhodnutí sporu záleží jedině v řešení otázky, zda filiálka žalované banky A ručí podle §u 1313 a) obč. zák. za zavinění banky M. žalobkyně uplatnila sice žalobní nárok též po stránce přímého zavinění žalované banky, záležejícího v tom, že provedla inkasso směnky prostřednictvím jiných peněžních ústavů, nižší soudy však právem neshledaly v jednání tom zavinění, а k názoru tomu připojil se i dovolací soud z důvodů níže uvedených. Zbývá otázka, zda na sporný případ bylo použíti předpisu §u 1313 a) obč. zák. Kladnou odpovědí posoudil odvolací soud věc nesprávně po právní stránce. Nezáleží na přesném rozlišování, jaké právní povahy byl příkaz, udělený žalující firmou žalované bance, by inkassovala směnku v žalobě uvedenou, zda šlo jen o mandát či o komisi, neboť v obou těchto případech bude uvažovati jedině o tom, zda žalovaná byla oprávněna svěřiti provedení příkazu někomu jinému. To platí i o příkazu obstaravatelském, jenž jest úplatným mandátem zvláštního druhu (viz bližší rozvedení v rozhodnutí čís. 2079 sb. n. s.). I pro tento poměr platí § 1010 obč. zák. podle čl. 1 obch. zák., ježto právo obchodní nemá v tomto směru zvláštního ustanovení. K provedení příkazu, jí uděleného, bylo žalované bance vzhledem k okolnostem, t. j. k jejímu sídlu a místu splatnosti směnky, nevyhnutelně třeba náměstka. I žalující firmě bylo známo, že tuzemská banka není s to, inkassovati směnku v Černovicích (Rumunsko), nýbrž že bude nucena použíti k tomu prostřednictví jiného peněžního ústavu, ať již tamější filiálky žalované banky anebo jiné banky. Jest proto podle §u 1010 obč. zák. uvažovati jedině o tom, zda žalovaná banka dopustila se zavinění při volbě svého náměstka. Nižší soudy neshledaly zavinění toho. V tomto směru souhlasí s nimi dovolací soud na základě skutkových zjištění, že žalovaná banka použila vzhledem k nespolehlivému poštovnímu spojení s Rumunskem, bránícímu přímému příkazu tamější filiálce, účelně Pražské súčtovací banky, a že nelze shledati neopatrnosti ani ve volbě M. Tyto skutečnosti nejsou v dovolacím řízení již sporné. Vzhledem k tomu, že právní poměr mezi stranami jest posuzovati jen podle §u 1010 obč. zák., nelze naň použíti §u 1313 a) obč. zák., majícího na mysli pomocníky při plnění, ne další zmocněnce. Tím jest věc rozhodnuta, neboť žalobní nárok, spočívající jen na důvodu §u 1313 a) obč. zák. pozbyl svého oprávnění, a bylo žalobu zamítnouti.

Citace:

č. 12676. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1172-1175.