NPD documents search: České právo, 14 (1932) - První sjezd právníků států slovanských v Bratislavě 1933.

Soudní řízení nesporné.

(Základní zásady podle zákona ze dne 19. června 1931. Č. 100, Sb. z. a n. a předpisy o příslušnosti.) — Napsal Dr. Václav Hora, ř. profesor Karlovy university. »Contraria iuxta se posita illucescunt.«
Jasného vědeckého poznání na poli nesporného řízení jest pro soudcovskou činnost tím více třeba, ježto nikde nehrozí takové nebezpečí, že pouhá rutina a šablona opanují na místo praxe, jež by odpovídala právnímu zařízení a duchu zákona. (Ott: Geschichte u. Grundlehren des Österreichischen Rechtsfürsorgeverfahrens.)
Vydání zákonů přijatých zákonodárnými sbory, opatřená materialiemi a případnými rozhodnutími nejvyšších instancí je pro praxi a používání zákona činem důležitým. Ale jedině v systematickém zpracování jednotlivých právních disciplin jest možno vniknouti do ducha a smyslu právních předpisů, důležitých pro lidskou společnost. Systematické zpracování určité zákonné materie vyžaduje nejen suverenního ovládání látky, zákonem upravené, nýbrž i znalosti odborné literatury a zejména také znalosti historického vývoje jednotlivých právních zásad až k dnešní formulaci. Tato konstruktivní práce tvoří základ systematiky určitého díla.
V tomto směru mohl přikročiti v tak krátkém čase od vydání zákona výše uvedeného, jedině náš nejlepší procesualista, profesor Dr. Václav Hora, jehož stěžejní dílo »Československé civilní právo procesní« ukazuje, v jakém duchu nese se vydaná část soudního řízení nesporného a jaký duch ovládati bude díly další. Bývaly stížnosti, že obor nesporného soudnictví jest zanedbáván praxí i theorií, a že jurisprudence nakládá s ním jako s dítětem nevlastním. Tato výtka u nás nyní odpadá, neboť po dobrých vydáních textu zákona přichází systém Horův.
Je přirozeno, že Dr. Hora jako procesualista ostře rozlišuje iurisdictionem voluntariam a iurisdictionem contentiosam. Zdůrazňuje toto své stanovisko vědecky přísně odůvodněné, nejen v hledání účelu nesporného soudnictví (preventivní justice a represse), nýbrž i v hledání a zjišťování rozdílu v postavení účastníků a soudu a ve vnitřní struktuře celého řízení proti řízení spornému. Opírá se v celém díle o právo positivní a varuje se exkursemi do jiných zejména správních oborů, učiniti neurčitými hranice mezi řízením nesporným — doménou soudcovou — a podobnými funkcemi, zejména úřadů správních. Vede přesnou čáru mezi činností soudu a činností veřejných notářů jakožto orgánu veřejnolistinného. A v tomto směru klade notářství systematicky v nesporném řízení na roveň soudu. Proto také při systematickém členění látky v první části svého díla obírá se zásadami nesporného řízení, s přehledem právních pramenů vytyčuje rozsah a předmět tohoto řízení a uvádí jako rovnocenné podměty: a) soudy,
b) veřejné notáře, jejichž činnost jako orgánům nesporného řízení věnuje kapitolu 8.
O činnosti notáře jako soudního komisaře jedná systematicky v § 8 ad. IV., ač správně jde v tomto směru i o »pomocný orgán soudu«, uvedený v § 7 ad. X 2., který jest činný podle zvláštního příkazu, jejž mu dá soud.
Příkaz ten nemůže dáti ovšem soud podle své vůle kdykoliv, nýbrž jen tehdy, kde jej k tomu zákon opravňuje, ale s druhé strany nemá ani v těchto případech notář právo jednati jako soudní komisař sám o sobě mocí svého úřadu, nýbrž jen tehdy, kde soud použije možnosti, zákonem mu poskytnuté (1. c. str. 37).
Tyto zásady pro činnost notáře jako soudního komisaře plynou ze zařazení mezi pomocné orgány soudní, čehož důsledkem jest, že za škodu vzniklou činností notáře jako soudního komisaře, jako za každý jiný orgán soudní, ručí stát podle syndikátního zákona, jako rukojmí a plátce (§ 4 zák. z 12. 7. 1872, č. 112 ř. z.) a při této své činnosti notář požívá zvýšené ochrany, jakožto osoba ve smyslu zákona vrchnostenská (str. 38). Kapitoly o účastnících nesporného řízení, zmocněncích, i nákladech a právu chudých koncisní formou a bohatostí obsahu vyčerpávají svou látku dokonale. Totéž nutno říci o kapitole »Postup v nesporném řízení«.
Dogmaticky řídí se spisovatel ve všech kapitolách i zásadou, že řízení nesporné jest jenom částí civilně-právního řízení a podle toho také dělí si celou látku podle osvědčených method při líčení práva procesualního, čímž usnadňuje i začátečníkovi, aby vnikl dokonale do tohoto oboru. Stačí poukázati v tomto směru na kapitoly o činnosti účastníků a soudu, o dokazování, o zachování výsledků jednání, o rozhodnutí soudním, opravných prostředcích a výkonu. Zajímavou kapitolou pro sebe jest řízení »o obnově« v § 27.
V druhé části jedná se o příslušnosti v nesporném řízení jednotlivých oborů, na př. o příslušnosti v řízení pozůstalostním, v řízení knihovním, v poručenství, umořování listin atd., jak o tom jednají speciální zákony. Na začátku svého díla zdůrazňuje spisovatel, že i když v daném případě je nepochybno, že nutno postupovati v řízení nesporném, není tím vždy i bez dalšího již také řečeno, že musí býti v tomto řízení postupováno podle předpisu zákona č. 100/1931. Neboť jeho ustanovení jsou míněna jako ustanovení podpůrná, daná jen pro ty případy, kde není ve zvláštních zákonech předepsáno nic jiného. V druhé části máme po prvé systematicky sestavenou příslušnost v nesporném řízení pro speciální obory.
Nutno uznati, že cíl, který si spisovatel v úvodu svého díla vytkl, jest jistě velmi těžký, poněvadž se jedná o systematické zpracování látky, která byla teprve novým zákonem upravena s platností pro celou republiku. Praxe ukáže, kde jsou snad mezery v zákoně a jakým způsobem ponese se výklad jednotlivých zákonných předpisů. Bohatý obsah díla a řešení sporných otázek bude jistě zúrodňovati cesty praxe a nemusíme míti obavu, kterou vyslovil prof. Ott o šabloně a rutině v nesporném řízení. Jasný, klidný a přímo klasický výklad příslušných zákonů láká, aby praxe v každém směru výkladu Horova se držela a tohoto systematického díla prvého v našem jazyce vydaného pilně užívala.
Dr. V. Svoboda.

Citace:

První sjezd právníků států slovanských v Bratislavě 1933.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1932, svazek/ročník 14, číslo/sešit 3, s. 26-26.