NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 3533.

I za platností zákona ze dne 14. července 1928, čís. 111 sb. z. a n. jest odsouzenému ponecháno na vůli, zda chce se domáhati odčinění některého z odsouzení či odsouzení všech, a soudu jest se omeziti na rozhodování v rozsahu žádosti.
Žádá-li odsouzený jen za odčinění odsouzení vysloveného soudem vojenským, je příslušným k rozhodnutí vojenský soud.
(Rozh. ze dne 20. června 1929, N II 48/29.)
Nejvyšší vojenský soud oznámil přípisem ze dne 24. května 1929, že zamýšlí vydati ve sporu divisního soudu v Olomouci a krajského soudu v Novém Jičíně o příslušnost v trestní věci proti četnickému strážmistru v. v. Františku D-ovi, rozhodnutí, podle něhož je příslušným divisní soud v Olomouci.
Důvody:
Četnický strážmistr František D. byl odsouzen rozsudkem brigádního soudu v Užhorodě ze dne 30. října 1924 pro přečin proti kázni a pořádku podle § 269 voj. tr. zák. a kázeňský přestupek nepodmínečně k osmidennímu zostřenému vězení u rotmistra vězeňského dozorce, a rozsudkem okresního soudu v Mikulově ze dne 8. srpna 1927 pro přestupek proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. zák. nepodmínečně ke čtrnáctidennímu zostřenému tuhému vězení. Dne 27. února 1029 podal D. u brigádního soudu v Užhorodě žádost o výmaz trestu, přiřknutého mu oním rozsudkem brigádního soudu v Užhorodě, odvolává se na amnestii presidenta republiky ze dne 16. října 1928, ježto prý jsou tu její předpoklady. Vojenský prokurátor v Olomouci, jemuž byly brigádním soudem v Užhorodě trestní spisy podle čl. VIII rozhodnutí presidenta republiky ze dne 16. října 1928 zaslány, postoupil tyto spisy krajskému soudu v Novém Jičíně s odůvodněním, že žadatel byl odsouzen též shora uvedeným rozsudkem okresního soudu v Mikulově. Krajský soud v Novém Jičíně vrátil však spisy divisnímu soudu v Olomouci, připojiv se k návrhu státního zastupitelství v Novém Jičíně, podle něhož jest příslušným k rozhodnutí o žádosti vojenský soud, ježto D. žádá jen o zahlazení svého vojenského trestu a nikoliv též trestu civilního z roku 1927 a tudíž jde výhradně o zahlazení odsouzení vysloveného čs. vojenským soudem. Divisní soud v Olomouci zaslal však spisy znovu zpět krajskému soudu v Novém Jičíně, jsa toho názoru, že zákonem ze dne 14. července 1928, čís. 111 Sb. z. a n. stanoveno jest pravidlo současnosti, což jest zřejmo z ustanovení § 4 (1) cit. zákona, podle něhož jest přípustné jen zahlazení všech odsouzení zároveň, tedy v jednom povolovacím rozhodnutí soudu a že jest lhostejné, prosí-li žadatel o zahlazení jen jednoho odsouzení; ježto pak žadatel byl trestán též občanským soudem, jest prý podle § 8 cit. zákona dána příslušnost občanského soudu. Krajský soud v Novém Jičíně neuznal však ani tentokrát svoji příslušnost, poukázav jednak na odst. 5 výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 12. srpna 1928, čís. 31326/č-28 min. věst., jednak na § 4:2 zákona čís. 111/1928 Sb. z. a n.
Nejvyšší vojenský soud jest toho názoru, že příslušným v tomto případě jest divisní soud v Olomouci. Podle § 9 (1) zákona čís. 111/1928 Sb. z. a n. povoluje se zahlazení odsouzení jen k návrhu (žádosti), který podle odst. 2 téhož § může podati kromě odsouzeného jeho manžel atd. Z těchto ustanovení vyplývá, že rozhodující jest doslov a smysl žádosti, ježto navrhovateli (žadateli) jest ponecháno zúplna na vůli, chce-li žádati o zahlazení všech odsouzení, či chce-li navrhnouti, by bylo zahlazeno jen jedno odsouzení, na kterém mu záleží a jehož zahlazení právě potřebuje. V případě, o nějž jde, žádá D. jen o zahlazení svého prvého odsouzení, t. j. odsouzení rozsudkem brigád- ního soudu v Užhorodě, a nelze návrh (žádost) proti jeho vůli rozšířiti, ježto při několika odsouzeních není ani nutné žádati o současné zahlazení všech těchto odsouzení, což jest vidno z ustanovení §§ 4 (2) a 5 cit. zákona; § 4 (2) zákona čís. 111/1928 Sb. z. a n. připouští totiž zahlazení předcházejících odsouzení i beze zahlazení posledního odsouzení, došlo-li k poslednímu odsouzení jen pro přestupek nebo pro přečin nepatrného významu a nespočívající na nízké nebo nečestné pohnutce. § 5 pak pokládá odsouzeného, je-li odsouzení zahlazeno, na dále za osobu soudně zachovalou, pokud tomu nepřekáží jiné ještě nezahlazené odsouzení. Ježto odsouzení, o jehož zahlazení odsouzený žádá, bylo vysloveno brigádním soudem v Užhorodě, jest podle § 8 odst. 2, věta druhá citovaného zákona k rozhodnutí o žádosti D-y za zahlazení tohoto odsouzení příslušným vojenský soud.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací oznámil Nejvyššímu vojenskému soudu, že úplně sdílí jeho názor z důvodů uvedených v přípise, zvláště když Nejvyšší soud jako soud zrušovací v rozhodnutí sb. n. s. tr. čís. 1059 zastává stanovisko, že je odsouzenému ponecháno na vůli, zda chce se domáhati odčinění některého z odsouzení či odsouzení všech, a soudu je se omeziti jen na rozhodování v rozsahu žádosti, a nový zákon čís. 111/28 neobsahuje ustanovení, z nichž by plynula neudržitelnost tohoto stanoviska, zaujatého ovšem ještě za platnosti zákona ze dne 21. března 1918, čís. 108 ř. zák.

Citace:

Čís. 3533.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 395-397.