Čís. 1770.
Nárok nepominutelného dědice na vydaní daru (§ 951 obč. zák.) jest nárokem na vydání určité věci, nikoliv nárokem na peněžité plnění (§§ 381 a 382 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 11. července 1922, R I 809/22.)
Nepominutelná dědička domáhala se na soudě, by jí k zajištění jejího nároku na díl povinný povoleno bylo prozatímní opatření zákazem zcizení, obtížení a zavazení domu, jejž zůstavitel daroval odpůrkyni. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud ho zamítl. Důvody: Soud rekursní sdílí názor stěžovatelky, že nárok na díl povinný jest nárokem na částku peněžitou. To vyplývá z §§ 784 a násl. obč. zák. O zajištění pohledávek peněžitých stanoví výslovně poslední odstavec § 379 ex. ř., že k jejich zajištění nesmí býti vydána zápověď, aby nebyly zcizovány, obtíženy nebo zastavovány nemovitosti, nemovitostní podíly a knihovní práva; rovněž tak nesmí býti pro to nařízena správa nemovitosti. Také § 382 čís. 6 ex. ř. připouští prozatímní opatření soudní zápovědí, zciziti, obtížiti nebo zastaviti nemovitosti nebo práva, která ve veřejných knihách zapsána jsou a ke kterým se vztahuje ohroženou stranou tvrzený nebo již jí přiřčený nárok. Navrhovatelka tvrdí sama ve svém návrhu, že má nárok na povinný díl, ve výši asi 110000 Kč, tedy nárok peněžitý. Jest proto nárok na zajištění pohledávky této způsobem navrženým dle citovaných zákonných ustanovení nepřípustným a bylo ho zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nestačí-li pozůstalost, aby z ní byl uhražen povinný díl nepominutelných dědiců a nutno-li k tomu cíli sáhnouti na dary, jež zůstavitel před smrtí učinil, může zkrácený nepominutelný dědic dle § 951 obč. zák. žádati vydání daru za účelem krytí toho, čeho se na něho nedostalo. Obdarovaný může ovšem zabrániti tomuto vydání daru tím, že zaplatí, co chybí. Раk-li však obdarovaný jest sám dědicem, nepominutelným a tudíž oprávněn, žádati povinný podíl, jest práv druhému jen potud, pokud obdarováním obdržel více, nežli povinný podíl, vypočtený započtením daru. V tomto případě jest ohroženou stranou vnučka zůstavitelova nezl. Libuše A-ová, dcera předemřelého syna zůstavitelova, a její odpůrkyní dcera zůstavitele Lydie K-ová. Obč jsou dědičkami nepominutelnými (§§ 762 a 764 obč. zák.). Nezl. Libuše A-ová obdržela pouze odkaz 30000 Kč. Poněvadž jmění zůstavitele, jak je osvědčeno pozůstalostními spisy, pozůstávalo krátce před jeho smrtí ze dvou domů v Praze, z nichž zůstavitel jeden dům 2 měsíce před úmrtím prodal tak výhodně, že mu z trhové ceny zbylo po zaplacení dluhů 239326 Kč, kterýžto obnos daroval své dceři Lydií K-ové a druhý dům, v ceně 108500 Kč, jí bezplatně postoupil 4. května 1920, tvoří pozůstalost zůstavitele Antonína A-а nepatrná částka 10374 Kč, kteráž po odečtení dluhů se ztenčuje na 3776 Kč 43 h. Povinným dílem dětí a vnuků po předemřelých dětech zůstavitelových jest polovička podílu zе zákonu (§ 765 obč. zák.), tedy přibližně v tomto případě 87900 Kč, ač-li dům v den darování měl pouze cenu 108500Kč (§ 794 obč. zák.). Obmyslil-li zůstavitel vnučku odkazem pouze 30000 Kč, byla by zkrácena na svém povinném dílu aspoň o 57900 Kč a pozůstalost by nestačila k tomu, aby z ní díl povinný byl doplněn. Jest tedy osvědčen nárok strany ohrožené dle § 951 obč. zák., aby jí ke krytí jejího povinného dílu byl vydán dům, jejž Lydie K-ová obdržela darem. Tato může se ovšem zbaviti povinnosti k vydání domu, když zaplatí navrhovatelce, co se jí k doplnění dílu povinného nedostává, při čemž jí musí zůstati vždy tolik, kolik činí její povinný díl. Výši povinného podílu bude určiti v řízení pozůstalostním dle zákonných předpisů v tom směru daných. Jest sice pravdou, že nepominutelný dědic nemá dle § 784 obč. zák. a dvor. dekretu ze dne 31. ledna 1844, čís. 781 sb. z. a s. nároku na poměrnou část jednotlivých předmětů, do pozůstalosti patřících, nýbrž pouze na cenu svého podílu, soudním odhadem zjištěnou, avšak § 951 obč. zák. upravený III. novelou k obč. zák. mu sjednal nárok na vydání daru, do pozůstalosti nepřináležejícího, avšak inofficiosního, tedy přímý nárok na vydání určitého předmětu, v držení obdarovaného se nacházejícího. Z tohoto darovaného předmětu může pak dosíci doplnění svého povinného dílu, který se ovšem opětně vyměří v penězích dle soudního odhadu věcí jednak pozůstalosti patřících, jednak věcí inofficiosně darovaných. Poněvadž dále, jak první soudce za osvědčeno má, jest nebezpečí, že Lydie K-ová v nejbližších dnech dům ten, na nějž se nárok navrhovatelky vztahuje, prodá a odevzdá a tím uspokojení nároku navrhovatelky na vydání domu znemožní a uspokojení dílu povinného stíží nebo překazí, jsou zde všechny podmínky pro povolení prozatímního opatření soudní zápovědí zcizení, zastavení neb obtížení domu toho dle § 382 čís. 6 ex. ř. Nejedná se zde tudíž o zabezpečení nároku peněžitého, nýbrž nároku na vydání určité nemovité věci. Neposoudil tudíž rekursní soud správně věc po stránce právní, když uznal, že povolení prozatímního opatření v daném případě se řídí zásadami § 379 ex. ř.