NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2081.

Zákon o telegrafech ze dne 23. března 1923, čís. 60 sb. z. a n.
Ustanovení §u 17 čís. 1 zákona předpokládá jsoucnost oprávněně zařízeného telegrafu, jenž byl jen neoprávněně spojen, ať přímo nebo nepřímo, do drátového telegrafu.
Pod výjimku §u 3 (3) zákona nespadá zařízení k účelům vyučovacím mimo školní budovu.
Ke skutkové podstatě §u 18 čís. 1 zákona se nevyžaduje úmyslu zasáhnouti do státního regálu telegrafního; stačí vědomé jednání proti zákazu zákona.
(Rozh. ze dne 9. září 1925, Zm I 409/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. dubna 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle §u 18 odstavec prvý zákona ze dne 23. března 1923, čís. 60 sb. z. a n., Karel K. též přestupkem podle §u 312 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Vychází ze spisů, doznávají oba obžalovaní a zmateční stížnost sama uvádí, že obžalovaný František S. k žádosti spoluobžalovaného Karla K-a přimontoval telefonní aparát ve školní budově a provedl připojení aparátu na stávající telefonní přístroj v dílně drah, který tam byl již od dříve stále připevněn. Za tohoto stavu věci nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že šlo o zřízení telefonu, který ve školní budově dosud umístěn nebyl, a nemůže býti řeči o pouhém neoprávněném zapojení do drátového telegrafu ve smyslu §u 17. čís. 1 zákona ze dne 23. března 1923, čís. 60 sb. z. a n.; předpokládat’ ustanovení to již jsoucnost oprávněně zřízeného telegrafu, jenž byl jen neoprávněně zapojen, ať přímo nebo nepřímo, do drátového telegrafu. Podle citovaného místa zákonného je tudíž trestno pouhé zapojení, kdežto v tomto případě byl ve škole telefonní aparát teprve nově umístěn, upevněn a na stávající telefonní přístroj v dílně drah připojen, tudíž podle mluvy zákona zřízen, jak to nalézací soud také zjišťuje. Poněvadž pak zřízení to stalo se bez potřebného úředního povolení, bylo jednání obžalovaných podřaděno právem §u 18 čís. 1 zákona. Uplatňuje-li stížnost, že zřízení telefonu stalo se k účelům vyučovacím, buduje na předpokladu, nemajícím opory ve zjištěních rozsudkových, podle nichž naopak používala telefonu i manželka obžalovaného Karla K-a. Nehledíc k tomu postavil se nalézací soud na správné stanovisko, že ani v případě, kdyby skutečně šlo o pokus školní k účelům vyučovacím, nemohlo by to obžalované ospravedlniti, poněvadž by zřízení telefonu nespadalo pod výjimky §u 3 odstavec třetí (§ 1 čís. 2 zákona). Nepotřebujíť podle tohoto ustanovení koncese kromě dalšího zde v úvahu nepřicházejího případu jen drátové telegrafy uvnitř budov. Zde však šlo o zavedení telefonu mimo budovu, což vyžadovalo již povolení ministerstva pošt a telegrafů. Za tohoto stavu věci jest nerozhodno, zda zjištění rozsudku o tom, že telefonu používala i manželka obžalovaného K-a, je věcně správné, či nikoli. Že by linka, na níž zřízený telefon ve škole byl připojen, byla jalovou neboli linkou, nenalézající se v provozu, rozsudek nezjišťuje a není proto stížnost oprávněna, s předpokladem tím počítati. Nehledě k tomu, dostačí, jak ze spisů vychází, že zde byla možnost spojení telefonu K-ova s různými linkami a že obžalovaný K. po patřičném zapojení měl možnost naslouchati nerušeně služebním i soukromým rozhovorům.
Nedůvodnou je též námitka stížnosti, že obžalovaným scházel úmysl zasáhnouti do státního regálu telegrafního; takového úmyslu se ke skutkové podstatě §u 18 čís. 1 zákona nevyžaduje, stačí vědomé jednání proti zákazu zákona, kteréžto vědomí obžalovaných dochází ve zjištěném ději plného opodstatnění.

Citace:

č. 2081. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 466-467.