NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 9639.

Stavební právo. — Horní právo: Stavební konsens nelze odepříti z důvodů, že stavebnímu pozemku z budoucího poddolování hrozí ztráta stability.
(Nález ze dne 3. února 1932 č. 18555/31.)
Věc: Západočeský báňský akciový spolek v Plzni proti zemskému úřadu v Praze o povolení ke stavbám.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Šimon B., Jan N., Heřman F. a Vojtěch K. podali k obecnímu úřadu v Ch. žádost za povolení ke stavbám, případně přístavbám v této obci. Podle protokolů, které při komis. řízeních o těchto žádostech byly sepsány, namítal zástupce Západočeského báňského akc. spolku proti zamýšleným stavbám, že řečený spolek jest podle plzeňské horní knihy vlastníkem důlní míry Emilie XI., na které projektované stavby mají státi a v níž bude se rubati. Poněvadž projektované stavby byly by případným klesnutím staveniště ohroženy, navrhl zástupce spolku, aby ke komis. řízení přibrán byl znalec z oboru hornictví inž. Jan D., a aby stavební povolení pro nedostatečnou stabilitu stavenišť bylo podle § 47 stav. řádu odepřeno. Zároveň prohlásil zástupce důlního podniku, za jakých podmínek byl by ochoten od své námitky upustiti. Na tyto podmínky zúčastněné strany nepřistoupily. Obecní úřad v Ch. pak čtyřmi výměry z 9. února 1928 udělil žádané povolení k zamýšleným stavbám. Rekursy, které spolek proti těmto rozhodnutím podal, zamítla osk ve S. výměrem z 19. dubna 1982 ve všech čtyřech případech z těchto důvodů:
Z rekursu, jakož i z prohlášení daného při stavební komisi je patrno, že jde o dolové míry, ve kterých se dosud nedoluje. Nelze tudíž nyní mluviti o ohrožení stavby a mohlo by se tak státi teprve v budoucnu. Z veřejnoprávních důvodů nelze v nynější době proti stavbám nic namítati. Z důvodu toho bylo by zbytečné přibírati k řízení horního znalce a stav. úřad právem od toho upustil, neboť při svém rozhodování může bráti za základ pouze skutečný stav staveniště. K výtce, že nebyl učiněn pokus o dohodu, poznamenala osk, že zástupce Západočeského báňského akc. spolku nebyl zmocněn, aby na svém vyjádření, jež s sebou přinesl, něco měnil, a že není vadou řízení, když stav. úřad za těchto okolností o dohodu se nepokusil. — Další odvolání st-le zamítl zemský úřad v Praze nař. výnosem z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého. Stížnost vytýká, že je lhostejno, je-li staveniště nezpůsobilé pro stavbu následkem dolování již nyní prováděného, či stane-li se pravděpodobně nezpůsobilým teprve dolováním v budoucnosti prováděným, a že proto měl úřad odepříti stavební konsens i v tom případě, když by teprve budoucím dolováním st-le stavební místa pozbyla potřebné stability. Výtka ta nemá však opory ani ve stavebním řádu ani v horním zákoně.
Podle § 47 stav. řádu lze odepříti stavební povolení jen tehdy, když staveniště je ohroženo posouváním země, stržemi nebo jiným nebezpečím. Vyhovuje-li tedy staveniště v přítomnosti požadavkům § 47 stav. řádu, nemůže stavební úřad konsens odpírati proto, že staveniště mohlo by následkem dolování v budoucnosti stability té pozbýti. Také horní zákon nemá ustanovení, podle něhož bylo by vyloučeno zastavění takových pozemků, jimž v budoucnosti hrozí devastace následkem poddolování. Podle hor. zákona (§ 171) jest naopak povinností majitele důlního podniku, aby učinil potřebná zajišťovací opatření proti případnému poškozováni cizího majetku. Ježto námitka st-le tak, jak při komisi byla formulována, nemá v zákoně opory, nelze uznati za vadu řízení, že úřad neslyšel horního znalce o tom, bude-li rubáním v budoucnosti prováděným staveniště ohroženo či nic, ježto okolnost tato, jak již svrchu bylo vyloženo, nemá pro otázku udělení stavebního povolení právního významu.

Citace:

č. 9639. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 316-317.