NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 829.

Vyrovnal-li se poškozený se spolupachateli krádeže (§ 174 II a) tr. zák.) v ten rozum, že každému z pachatelů bylo nahraditi určitou část škody, stal se ten který pachatel beztrestným, nahradil-li poškozenému díl na něho připadající.
Nepřijal-li poškozený náhrady od nabízejícího ji pachatele, ježto neměl s sebou potřebných pomůcek, jest v tom spatřovati poskytnutí nové lhůty k narovnání.
(Rozh. ze dne 4. května 1922, Kr II 581/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 25. června 1921, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže podle §§ 171, a 174 II a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalované z obžaloby.
Důvody:
Specielního ustanovení posledního odstavce § 187 tr. zák., omezeného zákonem výslovně na podílnictví na krádeži, nelze ovšem obdobně použíti na případ krádeže, spáchané více spolupachateli. Než i tu nelze vyloučiti beztrestnost spolupachatele, jenž na něj připadající podíl škody z účinné lítosti v čas nahradil, jestliže poškozený se spolupachateli se vyrovnal ohledně celé škody tím způsobem, že každému z nich nahraditi jest určitou částku škody. V tomto případě zjišťuje rozsudek, že z odsouzených osmi spolupachatelů krádeže na úhrnnou škodu 160 K v čas zaplatili ku krytí škody zmocněnci poškozeného dva po 50 K; ostatní nabídli se rovněž v době §em 187 tr. zák. vymezené, že dle dohody připadající na ně podíl po 50 K zaplatí, ale skutečně zaplatili obnos, škodu značně převyšující, teprve den po té, co již četníci věc vyšetřovali, ježto hajný Josef K., nemaje den před tím náhodou u sebe bloku na vydání potvrzenek, nabídnuté mu podíly nepřijal. Soud nalézací odpírá všem obžalovaným dobrodiní §§ 187/188 tr. zák. proto, poněvadž ručíce každý jako spolupachatel za celou škodu rukou společnou a nedílnou, jí v čas zcela nezaplatili, okolnost pak, že jen nezaviněnou náhodou od zaplacení celé škody byli zdrženi, nemůže jim býti omluvou. Než právem poukazuje zmateční stížnost obžalovaných, uplatňujíc důvod § 281 čís. 9 b) tr. ř., na to, že ve zjištěné úmluvě, mezi hajným a všemi obžalovanými v čas učiněné, o hrazení celé škody a více než této složením obnosu po 50 K sluší spatřovati narovnání ve smyslu § 188 b) tr. zák., jež neslo se k náhradě celé škody v určitých podílech. Proto nelze shledati dle zásady shora uvedené správným stanovisko rozsudku ohledně obžalovaných Stanislava S-a a Antonína P-у, kteří své podíly v čas zaplatili, byť i těmito podíly celá škoda kryta nebyla. Než i ostatní obžalovaní skutkem potvrdili svou ochotu, narovnání, v čas uzavřené, v čas splniti, čímž by i celá škoda byla bývala nahražena. A jestliže jen z důvodu, v rozsudku zjištěného, nedošlo ku převzetí peněz, nabídnutých hajnému, nebyli to obžalovaní, kteří se splněním narovnání byli v prodlení, nýbrž zástupce poškozeného. V nepřijetí peněz jemu nabídnutých, z důvodu, rozsudkem uvedeného, sluší důsledně spatřovati nové vyrovnání, prodlužující dotyčným obviněným na krátkou dobu lhůtu ke složení náhrady. A poněvadž jimi náhrada hned následujícího dne, ač četnictvo zatím o věci již se bylo dovědělo, ve smyslu tohoto narovnání, v čas uzavřeného, byla složena a tak k úplné náhradě škody poškozeného došlo, sluší přisvědčiti zmateční stížnosti, že za těchto okolností neprávem odepřeno bylo stěžovatelům dobrodiní zákona, ježto dány byly ohledně nich, ale též ohledně ostatních obžalovaných, s rozsudkem se spokojivších, podmínky §§ 187 a 188 tr. zák.

Citace:

č. 829. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 251-252.