NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4110.

Předjíždí-li řidič automobilu v nepřehledné zatáčce motocykl takovou rychlostí, že ji před protijedoucím automobilem nemohl ovládnouti a byl nucen zabočiti těsně k motocyklu, zodpovídá podle § 335 tr. zák.; musí počítati i s úlekem spolujezdce na motocyklu.
(Rozh. ze dne 20. března 1931, Zm I 132/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 10. prosince 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Pod věcný důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. spadají výtky, že těsné, zhusta nutné předjíždění motocyklu obžalovaným nelze považovati za zaviněnou příčinu pádu spolujezdce na motocyklu, který musí míti dostatečně silné nervy, najmě však, že obžalovaný u toho, kdo používá motocyklu jako sportovního vozidla, s úlekem a z něho vzniklým pádem počítati nemusil; jakož i že bylo neprávem a nesprávným výkladem § 45 min. nař. čís. 81/1910 ř. zák. těsné předjíždění podřaděno pod toto ustanovení. Je-li však automobilista nucen motocykl těsně předjížděti, jest tím dána situace, která vyžaduje obzvláštní pozornost, by byl řidič pánem rychlosti a by bezpečnost osob nebyla ohrožena, jak právě § 45 cit. nař. pro volbu rychlosti předpisuje. Kdyby ohrozil bezpečnost osob na motocyklu, nesmí předjeti a musí tudíž ovládati rychlost tak, by byl i pro případné nutné zastavení jejím pánem. Nehledíc tudíž ani ke zvláštnímu předpisu § 46 cit. nař., který za dané místní situace v uzavřené obci a dokonce v nepřehledné zatáčce nepřipouštěl rychlost obžalovaného od 25 do 30 km, bylo se zřetelem na situaci tam se vyvinuvší správně přihlédnuto i k předpisu § 45 cit. nař. Poněvadž pak nešlo o pravidelné předjíždění, nýbrž obžalovaný předjížděl nepřípustně v nepřehledné zatáčce, v níž mu přijíždělo vstříc proti němu jedoucí auto, jímž byl donucen jeti více vlevo, nelze tento případ vůbec srovnávati s pravidelným a řádným předjížděním, při němž by ovšem s úlekem spolujezdce na motocyklu jako s okolností mimořádnou obžalovaný počítati nemusil. Obžalovaný však nepřípustným předjížděním v nepřehledné zatáčce takovou rychlostí, kterou před vstříc mu jedoucím automobilem ovládnouti nemohl a byl nucen zabočiti těsně k motocyklu, riskoval takovou nepravidelnou jízdu, která v sobě chovala případně i ohrožení osob na motocyklu jedoucích a z něho se podávající odůvodněný úlek se všemi nebezpečnými, při dostatečné pozornosti každému, tím více pak obžalovanému, jako zkušenému řidiči automobilu zjevnými důsledky. Na tomto základě byla v podstatě správně i nalézacím soudem dovoděna vina obžalovaného ve směru objektivním i subjektivním pro ten, dokonce jen možný případ, že k pádu Pavlíny P-ové došlo z jejího úleku.

Citace:

č. 4110. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 167-168.