NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12845.

Pojišťovací právo: * Ručení manželky za pojistné, jež se stalo splatným v době, kdy bydlila se svým manželem — zaměstnavatelem — ve společné domácnosti, nezaniká ve smyslu § 170 odst. 2 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. tím, že manželka přestala bydliti se svým manželem — zaměstnavatelem — ve společné domácnosti.
(Nález z 6. dubna 1937 č. 15813/36.) Věc: Okr. nem. pojišťovna v Pardubicích proti rozh. zem. úřadu v Praze z 3. ledna 1634 (za zúč. Marii H. adv. Dr. Pavel Hartmann z Prahy) o ručení za pojistné.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. nem. pojišťovna v Pardubicích předepsala platebním výměrem z 26. ledna 1933 Marii H. v Praze jako ručitelce podle § 170 poj. zákona nedoplatek pojistného za osoby zaměstnané v závodě jejího manžela Karla H. ke dni 31. prosince 1932.
Okr. úřad v Pardubicích vyhověl výměrem z 21. června 1933 odvolání Marie H. a zrušil napadený výměr okr. nem. pojišťovny.
Odvolání okr. nem. pojišťovny nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím v podstatě proto, že předpokladem ručební povinnosti manželky podle § 170 odst. 2 poj. zákona je jednak okolnost, že jde o pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti s manželem-zaměstnavatelem, t. j. v době jejich spotřebního společenství, jednak okolnost, že manželka v době, kdy je vůči ní ručení uplatňováno, bydlí se svým manželem ve společné domácnosti; tento předpoklad však v tomto případě splněn nebyl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí bylo takto uvažováno:
Žal. úřad zamítl nárok stěžující si pojišťovny z důvodu, že Marie H. v době, kdy byla vůči ní ručební povinnost uplatněna, t. j. kdy jí byl záruční výměr okr. nem. pojišťovny doručen (30. ledna 1933), nebydlila již ve společné domácnosti se zaměstnavatelem — svým manželem, který zemřel 12. října 1931, a že proto ji nestíhala již ručební povinnost podle § 170 odst. 2 poj. zákona. Stížnost proti tomu namítá, že pro ručení manželky za pojistné a předpoklad tohoto ručení, bydlení se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, je ve smyslu cit. zákonného ustanovení rozhodná toliko doba, kdy pojistné se stalo splatným, a tvrdí, že splatnost pojistného nenastává teprve jeho vymáháním. Dovolávajíc se ustanovení § 161 odst. 2 a § 163 odst. 2 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb., dovozuje, že pojistné, jež bylo vyměřeno za příspěvkové měsíce červenec, srpen a září 1931 se stalo splatným postupně 1. srpna, 1. září a 1. října 1931, tedy v době společné domácnosti manželů. H., ježto manželství jejich bylo zrušeno teprve smrtí manželovou 12. října 1931. Soud nemohl stížnosti upříti oprávnění.
Podle § 170 odst. 2 poj. zákona ručí manželka bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti společně a nerozdílně (srov. Boh. A 12323/36) za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti. Pojistné je podle § 163 odst. 2 poj. zákona splatné prvým dnem po uplynutí příspěvkového období určeného stanovami. § 161 odst. 2 cit. zákona pak stanoví, že povinnost platiti pojistné není závislá na tom, byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li platební výměr moci práva. Ze solidárnosti ručení manželčina za pojistné plyne, že závazek může býti uplatňován jak vůči manželu jako zaměstnavateli, tak i vůči manželce jako ručitelce. Z toho vyplývá jako důsledek, že i ručební závazek manželčin vzniká v téže době, ve které se pojistné stává splatným vůči manželu. Vznik tohoto závazku manželčina jest ovšem podle zákona vázán na podmínku bydlení ve společné domácnosti manželky s manželem jako zaměstnavatelem. Splněním obou těchto předpokladů, t. j. tím, že manželka bydlí se zaměstnavatelem ve společné domácnosti a že v této době se staly nedoplatky splatnými, je podle § 170 odst. 2 poj. zákona ručební závazek manželčin již dán (srov. Boh. A 10434/33). Jakmile však tento závazek naznačeným způsobem platně vzešel, jest již další jeho trvání nezávislé na trvání předpokladu, za něhož proti manželce vznikl, pokud zákon opaku výslovně nestanoví. Takového výslovného předpisu v zákoně není. Použití obratu »bydlící ve společné domácnosti« v § 170 2. odst. poj. zákona dlužno vysvětliti tím, že zákon vymezuje — arci jen pro obor dávkový — pojem společné domácnosti v § 96, kde stanoví, že společná domácnost je tu i tenkráte, když manželka žije odděleně z důvodů nesouvisejících s osobními vztahy manželů. Že pojmy »bydliti ve společné domácnosti« a »žíti ve společné domácnosti« jsou pojmy od sebe odlišné a nikoli totožné, vyslovil nss v nálezu Boh. A 11946/33. Z toho plyne, že — kdyby v § 170 odst. 2 nebylo výslovného ustanovení o bydlení ve společné domácnosti — bylo by možno zastávati názor, že manželka ručí za pojistné příspěvky, které se staly splatnými v době společné domácnosti, i tenkráte, když s manželem nebydlila. Aby tento výklad byl vyloučen, připojil zákon předpoklad, že musí manželka v době splatnosti příspěvků bydliti skutečně s manželem ve společné domácnosti.
Z toho, co bylo právě uvedeno, plyne, že je podmínkou ručení manželčina podle § 170 odst. 2 poj. zákona, aby bydlila se zaměstnavatelem ve společné domácnosti jedině v době, ve které se pojistné podle předpisu § 163 odst. 2 poj. zákona stalo splatným vůči jejímu manželu, že však není podmínkou jejího ručení, aby s manželem bydlila ve společné domácnosti také v době, kdy pojišťovna proti ní ručební povinnost uplatňuje. Ručení manželky ve smyslu § 170 odst. 2 poj. zákona nezaniká tím, že manželka přestala bydliti se zaměstnavatelem ve společné domácnosti. Opačný názor žal. úřadu je tudíž právně mylný. V důsledku tohoto mylného právního názoru nezabýval se žal. úřad otázkou, bydlila-li Marie H. se svým manželem — zaměstnavatelem — ve společné domácnosti v době, kdy se nyní vymáhané pojistné stalo vůči zaměstnavateli splatným. Otázka ta je však podle toho, co bylo shora řečeno, pro řešení daného sporu rozhodující. Nevyřešil-li ji již žal. úřad, zůstalo řízení kusým a vada tato brání nss v přezkoumávání zákonitosti nař. rozhodnutí.

Citace:

Č. 12915. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 642-644.