NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12915.

Řízení správní: * Proti odepření výkonu dozorčího práva není opravného prostředku. (V nálezu nevysloveno.)
(Nález z 26. května 1937 č. 7263/35-6.)
Věc: Firma Bergbauunternehmung Corona, společnost s r. o. v Karlových Varech (adv. Dr. Pavel Simon z Karlových Varů) proti rozh. báň. hejtmanství v Praze z 22. října 1935 (vrch. báň. rada JUDr. a Ing. Jaroslav Votruba) o omezení provozu hor.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost, pokud jím bylo odvolání st-lky odmítnuto pro nepřípustnost. V ostatním se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka jako majitelka dolu Josef — Jan v Pile, při němž měla továrnu na výrobu montanního vosku z uhlí na dole tom těženého, uzavřela v r. 1933 s firmou »Riebeckovy závody« v Halle n. S. dvě smlouvy z 22. května a ze 6. července 1933, jejichž obsahem bylo v podstatě, že se st-lka za úplatu 1728000 Kč pod konvenčními pokutami a se závazkem k náhradě škody zavazuje, že až do 30. dubna 1953 nebude vůbec vyráběti žádný druh montanního vosku, a to ani z vlastního ani z cizího uhlí, že v dolech, které již nyní vlastní, i v těch, jež by snad získala v budoucnosti, nebude těžiti ani nedá nikým těžiti uhlí k uvedenému účelu, že si závazky tyto dá jako služebnost ve prospěch Riebeckových závodů knihovně vložiti na svůj důlní majetek a že se také smluvně postará, aby každý budoucí nabyvatel tohoto důlního majetku závazky ty ve stejném rozsahu převzal. 17. ledna 1934 prodala st-lka svůj uvedený důlní majetek, zatížený již také shora zmíněnou služebností, Ferdinandu T.-H., při čemž byly také veškeré modality plynoucí z předchozích smluv zachovány. Nový nabyvatel také oznámil Riebeckovým závodům, že se st-lce zavázal k dodržení závazků ze smluv těch vyplývajících. Tomuto novému nabyvateli vydal revírní báň. úřad v Karlových Varech výměr ze 17. dubna 1935, v němž prohlásil: 1. že obsah smluv z 22. května a 6. července 1933, uzavřených mezi st-lkou a Riebeckovými závody o zastavení výroby montanního vosku na dole Josef — Jan v Pile, neschvaluje, a 2. dnešnímu majiteli tohoto horního majetku ukládá, aby se postaral o odstranění překážek, které brání tomu, že žluté uhlí nemůže býti v tuzemsku zužitkováno k výrobě montanního vosku.
Z výměru tohoto, jenž byl adresován a doručen výlučně Ferdinandu T.-H., se tento adresát neodvolal, nýbrž podal u kraj. soudu v Chebu na Riebeckovy závody určovací žalobu, ve které se domáhal určovacího výroku, že není povinen smlouvy z 22. května a 6. července 1933 dodržovati.
5. srpna 1935 podala st-lka proti výměru revírního báň. úřadu ze 17. dubna 1935 odvolání spolu s dozorčí stížností, ve kterém nejprve uvedla, že o výměru tom zvěděla teprve ze žaloby právě zmíněné; namítala pak jednak, že výměr revírního báň. úřadu měl býti doručen také jí, poněvadž obsahuje výrok, kterým se neschvaluje smlouva, na níž ona je zúčastněna jako kompaciscentka, jednak výrok ten potírala námitkami věcnými. Podání toto vyřídilo žal. báň. hejtmanství nař. rozhodnutím tohoto znění: »Báň. hejtmanství k dozorčí stížnosti firmy Corona proti úřadování revírního báň. úřadu v Karlových Varech nevidí potřeby ani důvodu, aby ve smyslu § 3 bodu 14 e) zákona z 28. března 1928 č. 57 Sb. zakročilo z dohlédací moci proti revírnímu báň. úřadu v Karlových Varech, poněvadž opatření ze 17. dubna 1935 učinil revírní báň. úřad v mezích své řádné pravomoci, jsa podle § 220 hor. zákona povinen zakročiti ve všech případech, kdy zachování hor neb jejich vztahy k veřejným zájmům toho vyžadují. Báň. hejtmanství odmítá též odvolání st-lky pro nepřípustnost, protože stranou v řízení byl tu jedině báň. podnikatel, resp. vlastník hor, jímž je Ferdinand T.-H., nikoli Corona, společnost s r. o.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval soud takto:
Soud musil si nejprve zjistiti obsah výroku nař. rozhodnutí, neboť z něho vyplynou nejen meze, nýbrž i směr jeho soudního zkoumání. Žal. báň. hejtmanství jednak odepřelo zakročiti z moci dozorčí proti dohlédacímu opatření revírního báň. úřadu ze 17. dubna 1935, jednak odmítl odvolání vznesené st-lkou proti uvedenému opatření pro nedostatek její legitimace. O nedostatku vytýkaném v uvedené stížnosti dozorčí, že opatření revírního báň. úřadu nebylo st-lce doručeno, se nař. rozhodnutí vůbec nezmiňuje.
Proti výroku na prvém místě uvedenému, jímž bylo odepřeno proti opatření revírního báň. úřadu zakročiti z moci úřední, se stížnost k tomuto soudu podaná neobrací nebo se aspoň proti němu neobrací způsobem formálně vyhovujícím (§ 18 zákona o ss). Pokud by však z vývodů stížnosti bylo možno vyčisti námitku namířenou také proti tomuto výroku, nemohla by míti úspěchu, neboť podle právního názoru, zastávaného již od mnoha let v judikatuře tohoto soudu, na výkon dozorčí moci nikomu právní nárok nepřísluší, kdežto tento soud může chrániti st-le jen v případě protizákonného porušení jeho subjektivních práv.
Pokud jde o dozorčí stížnost proti nesprávnému postupu při doručování předmětného opatření revírního báň. úřadu, bylo by sice možno formální nedostatek spatřovati v tom, že se nař. rozhodnutí o tomto petitu vůbec nezmiňuje, leč podstatná vada řízení by v tomto shledána býti nemohla, kdyžtě st-lce nedoručením výměru revírního báň. úřadu nebylo podání opravného prostředku (t. j. odvolání) fakticky znemožněno, a když, jak z dalšího ještě vysvitne, st-lka tím také žádnou újmu neutrpěla.
Pokud jde o odmítnutí st-lčina odvolání pro nedostatek legitimace, musil soud dáti stížnosti za pravdu. Výrok báň. úřadu, jímž bylo odepřeno schváliti smlouvu, uzavřenou st-lkou, je způsobilý zasáhnouti do právní situace smluvních stran, neboť výslovné odepření báňskoúředního schválení, byť toto schválení zákonem nebylo požadováno, rovná se co do svých účinků úřednímu — lhostejno zda zákonnému či nezákonnému — odporu proti uzavření této smlouvy, což je dostatečným důvodem, proč nelze smluvní straně odnímati možnost, aby oprávněnost takovéhoto odporu dala si v řádné instanční cestě přezkoumati.
Musilo proto nař. rozhodnutí, vybudované na názoru opačném, býti zrušeno pro nezákonnost. Za tohoto procesního stavu pak soud neměl ani důvodu, ba ani možnosti, aby se zabýval také meritem sporu, neboť by tím prejudikoval instančnímu jeho řešení.

Citace:

Č. 12915. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 642-644.