Č. 4609.


Obecní dávky: Naturální byty zaměstnanců státních drah jsou osovobozeny od daně domovní a nepodléhají proto obecní dávce z nájemného podle vzorných pravidel č. 143/1922.
(Nález ze dne 16. dubna 1925 č. 23551/24.)
Prejudikatura: Boh. 4123 adm.
Věc: Správa státních drah proti okresní správní komisi v České Lípě o dávku z nájemného.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezázákonnost.
Důvody: Stěžující si řiditelství; jemuž byla platebním rozkazem měst. úřadu v Č. podle pravidel o vybírání dávky z nájemného v Č. souhlasných se vzornými pravidly vydanými vl. nař. č. 143/22 z domů č. p , předepsána dávka z nájemného, domáhalo se v cestě instanční částečného osvobození od dávky poukazujíc k tomu, že části uvedených domů jsou užívány definitivními zaměstnanci dráhy jako naturální byty, z nichž se neplatí daň domovní. Nař. rozhodnutím bylo v poslední instanci žádané osvobození odepřeno.
Podle § 3 uvedených pravidel neplatí se dávka z činžovní hodnoty místností, které jsou vzhledem ke svému věnování trvale osvobozeny od daně domovní. Podle výnosu gen. řiditelství katastru pozemkové daně z 26. září 1854 č. 3144 platného pro Čechy jsou budovy státní dráhy sice zásadně zdanění podrobeny, vyjmuty jsou však provozovací budovy, byty úředníků a strážné domky. Podle výnosu býv. min. obch. ze 6. srpna 1881 č. 1753 má býti s budovami patřícími ke státním drahám nakládáno podle direktiv vydaných o zdanění státních budov vůbec, podle nichž jsou státní budovy osvobozeny od placení daně a mohou býti jen budovy zcela neb částečně pronajaté podrobeny dani domovní ohledně výnosu vyplývajícího z nájmu.
Z těchto předpisů plyne, že naturální byty a to nejen úředníků státní dráhy, o kterých mluví výnos prv uvedený, nýbrž — jak z všeobecného znění výnosu býv. min. obch. vyplývá, — všech zaměstnanců dráhy, nalézající se v budovách státní dráhy jsou od daně domovní osvobozeny (viz ohledně bytů úředníků též rozhodnutí nss-u Boh. 4123 adm.).
V takovémto případě jde o trvalé osvobození od daně domovní, ježto osvobození jest časově neomezené a trvá tak dlouho, dokud budova neb její část jest věnována uvedenému účelu. Byly proto části budov sloužících jako naturální byty pro zaměstnance ve smyslu § 3 pravidel osvobozeny od dávky z nájemného.
Tomu nevadí ani ustanovení § 2 č. 2 pravidel, neboť podle tohoto ustanovení podléhá dávce z nájemného každý držitel naturálního bytu, který jest povinen přiznati z bytu nájemné neb činžovní hodnotu, avšak ustanovení § 3, odst. 2 jest právě výjimkou z ustanovení § 2 č. 2. stanovící osvobození od dávky pro případ, který by jinak podle § 2 č. 2 dávce podléhal. V daném případě poukazovalo stěžující si řiditelství již ve správním řízení, že části uvedených budov jsou od daně činžovní osvobozeny, poněvadž většinou byty tam se nalézající jsou používány definitivními zaměstnanci dráhy jako byty naturální.
Žal. úřad odvolání nevyhověl, poněvadž byly v přiznání k dani činžovní všechny byty, jichž osvobození od dávky se st-lka domáhá, s příslušnou činží uvedeny. Jsou-li však naturální byty zaměstnanců státních drah, nalézající se v budovách státní dráhy od dávky z nájemného osvobozeny, pak jest lhostejno, zda pro tyto byty bylo podáno přiznání k dani činžovní čili nic.
Bylo proto nař. rozhodnutí, vycházející z nesprávného právního názoru zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4609. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 781-782.